Z České republiky  nepřijela početná výprava jako na olympiádu, nýbrž pouhých šest sportovců, kteří splnili náročná kvalifikační kritéria Českého paralympijského výboru (ČPV).

Všichni reprezentují v tradičně silném českém paralympijském sportu -  alpském lyžování.  Do Turína odjeli zrakově handicapovaná lyžařka Anna Kulíšková se svým trasérem, otcem Martinem Kulíškem, a čtyři tělesně postižení lyžaři:  Stanislav Loska (amputace horní končetiny), Jan Dostál, Michal Nevrkla (oba nadkolení amputace) a Radim Kozlovský (paraplegik).

Na zimní paralympiádě jen paběrkujeme

"Jiní sportovci nemají požadovanou úroveň. Nejsme zkrátka alpskou zemí, nemá to tady takovou tradici jako disciplíny letní paralympiády, kde jsme tradičně hodně silní," zdůvodňuje úzkou nominaci výkonný předseda ČPV František Janouch. "Navíc téměř naráz skončily dvě  naše velké opory v alpském lyžování. Nejúspěšnější česká paralympionička Kateřina Teplá odešla do diplomatické oblasti, Sabina Rogie se vdala a otěhotněla".

Foto: www.paralympic.cz

Medailové naděje se vkládají hlavně do dvacetileté Anny Kulíškové, která by měla jet slalom, obří slalom, super-G i sjezd. Účastní se sice první paralympiády, ale za sebou má již řadu úspěchů z loňského i předloňského roku: stříbro ze sjezdu a čtvrté místo v obřím slalomu na MS 2004,  druhá místa ve sjezdu a v super obřím slalomu a třetí pozici v obřím slalomu ve finále Světového poháru 2005. Stanislav Loska, historicky nejúspěšnější  český reprezentant Českého svazu tělesně postižených, by se měl umístit  v první desítce, při troše štěstí by mohl i on vybojovat medaili.

Zatímco na zimní paralympiádě  budou Češi úspěchy spíše paběrkovat, jinak tomu bude za rok na zimní deaflympiádě (dříve Světové hry neslyšících). Česká lyžařka Petra Kurková totiž zpravidla vyhrává všechny disciplíny a je suverénně nejlepší neslyšící alpskou lyžařkou na světě. Zdatně jí začíná sekundovat teprve patnáctiletá Tereza Kmochová, která už sbírá druhá místa za Kurkovou. "Na deaflympiádě bude medailí jako smetí!" těší se František Janouch.

Na letošní zimní paralympiádu nemá Česko už koho jiného poslat, jinak by tomu mělo být ve Vancouveru 2010. Tam by totiž  ČPV rád vyslal curlingový tým, jenž by se měl začít připravovat v nově vystavěné pražské hale. Možná je i účast českých sledgehokejistů či běžců.

Výsledky z kanceláře

Formu ladili čeští lyžaři během finále Světového poháru v alpském lyžování v italské Artesině. Odtud se přesunuli v neděli 4. března  do paralympijské vesnice v Sestriere, kde je ubytována celá výprava Českého paralympijského týmu. Vesnice se otevřela s téměř týdenním předstihem, aby měli závodníci dostatečný čas na aklimatizaci v nadmořské výšce přesahující 2000 metrů.

Našich reprezentantů se dotknou nová pravidla.  Soutěže sjezdového lyžování se budou poprvé v historii konat podle nového systému tří kategorií: stojící, sedící, zrakově postižení. Jednotlivé typy a rozsahy postižení se zohlední koeficienty, podle kterých se přepočítávají dosažené časy do konečných výsledků. Na rozdíl od předchozích zimních paralympiád se proto budou udělovat v každé disciplíně pouze tři sady medailí, což je výrazně méně než dosud.

"Nelíbí se mi to. Výsledky se vlastně dělají v kanceláři, sport ztrácí atraktivitu. Ten, kdo dojel první, skončí jedenáctý, osmý vyhraje," není spokojen se změnami výkonný předseda ČPV.

Nezájem médií i veřejnosti

IX. zimních paralympijských her se zúčastní 520 reprezentantů ze 40 zemí světa. Závodit se bude v pěti sportovních odvětvích - v alpském lyžování, severském lyžování, biatlonu, sledge hokeji a premiérově i curlingu.

Paralympiáda se již tradičně potýká s malým zájmem sponzorů, televizí i diváků. "Výjimkou jsou Australané. V Sydney byly mraky lidí, prohlásili to za národní záležitost a všichni tím žili," vzpomíná Janouch.  "Austrálie suverénně vyhrála pořadí národů a při jejich triumfálním průvodu v Melbourne je zdravily davy lidí jako při návratu veteránů z druhé světové války," dodává.

Podle něj byla paralympiáda v roce 2000 organizačně ještě lepší než olympiáda, neboť ji pořádali ti samí lidé, kteří se poučili z některých nezdarů na LOH a těch se již na následné akci vyvarovali. Tento model  se velice osvědčil a od té doby se používá  - organizátoři olympiády pořádají poté i paralympiádu.

Co se týče zimních paralympiád, asi nejbouřlivější a nejpřátelštější atmosféru zažila ta v japonském Naganu v roce 1998: "Japonci jsou prostě slušní, a tudíž se domnívají, že by tam měli jít a postižené sportovce povzbuzovat," vysvětluje František Janouch. Enormní byl prý zájem japonské televize: "Již dlouho dopředu chtěli vědět všechny informace o nominovaných sportovcích," líčí.

Zájem mají i televizní společnosti v Německu, Anglii či Španělsku, v jiných zemích je to slabší. Česká republika je někde v horní polovině pomyslného žebříčku, situace u nás se však rok od roku zlepšuje. Je to logické, vždyť Český paralympijský výbor funguje až od roku 1993.

Postižení nejsou jen vozíčkáři

Foto: www.paralympic.cz

Momentálně má již dvacetkrát vyšší rozpočet než na začátku, peníze však stále shání obtížně.  Sponzory získává těžko, své   aktivity financuje  i ze státních prostředků na státní sportovní reprezentaci z ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, spolupracuje s ČSTV, s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, dobré vztahy má  i s Českým olympijským výborem. "Na ministerstvu a v ČSTV jsou naštěstí moudří a ušlechtilí lidé, kteří vědí, že investice do paralympijského sportu jsou potřebné a užitečné," pochvaluje si šéf ČPV.

Kromě finančních problémů vidí František Janouch potíže i v tom, potíže i v tom, jak sport zdravotně postižených zobrazují některá média: "Lidé si pak myslí, že sportují jen vozíčkáři."  To je ovšem velmi zkreslené. "Jenže tomu vozíku lidé věří, zatímco třeba hluchota není vidět, přitom je to jedno z nejhorších postižení."

Paralympiáda se často odehrává za minimálního zájmu veřejnosti i médií. Smysl má spíše pro samotné soutěžící. "Těžký spastik má na světě jen mámu, tátu, televizi a bocciu," přibližuje svět  lidí s těžkým postižením Janouch. Boccia, jeden z paralympijských  sportů, je hra s míčkem, podobná pétanque. "Snažíme se rozvíjet sport u postižených proto, že je to velice kvalitní volnočasová aktivita, která mladé lidi odvádí od počítačových her, internetu a televize," dodává František Janouch.