Přesto i tento sport zná pot, únavu, emoce publika, zlé muže a dopingové aféry.

Hráči navlékají místo dresu černé společenské kalhoty, společenskou košili, motýlek. Když čekají, až odehraje soupeř a přijde na ně řada, sedí na křesílku a decentně upíjejí ze sklenice. Pochopitelně se nekoná žádné lití vody za krk či její vyplivování na zem.

Rozhodčí stojí s diskrétností číšníka v luxusní kavárně opodál stolu a ladnými pohyby v bílých rukavičkách vrací z "kapes" stolu koule na jejich místo.

Tak zní bonton snookeru, jistá noblesnost, vznešenost a ladnost už k němu zkrátka neodmyslitelně patří.

Sport má i svá další specifika. Zatímco pořadatelství jiných sportovních světových šampionátů rotují mezi zúčastněnými státy a pro každou zemi znamená vybrání právě její kandidatury čest, ve snookeru to platí naopak.

Už od roku 1977 se mistrovství světa pořádá na jediném místě, v Crucible Theatre v anglickém Sheffieldu. Ne nadarmo se mu říká "domov snookeru" a pro každého hráče je nesmírnou ctí si zde zahrát.

Jednadvacátého dubna se v Crucible Theatre sešla světová elita již potřicáté za sebou. O titul nad zeleným plátnem se bude bojovat o až do 7. května.

Mnozí příznivci napjatě sledují, zda Skot Graeme Dott obhájí svůj loňský titul. Pozornost se upínala i na dvacetiletého mladíčka Dinga Junhuia, prvního Číňana, jemuž se podařilo na světový šampionát kvalifikovat. Jenže ten vypadl hned v prvním kole a velká mediální bublina kolem něj splaskla.

A tak největší pozornost jako již tradičně přitahuje Angličan Ronnie O'Sullivan. Shodou okolností Číňanův přemožitel.

O'Sullivan: Největší talent i největší potížista

Jestliže třeba fotbal zvedá miliony lidí po celé zeměkouli ze sedadel, snooker má spíše komorní publikum. Nejpopulárnější je v zemích Commonwealthu, zejména ve Velké Británii.

Většinu populace nechávají ledově klidnou mistrné šťouchy tágem do bílé koule, s jejíž pomocí má hráč umístit do některé z šesti děr (též "kapes") rozmístěných po obvodu stolu červenou kouli v lichých strcích a jakoukoli jinou kouli v sudých.

Možná i je by však zaujaly partie asi nejznámějšího současného hráče, bouřliváka, skandálisty a zlého muže, Ronnieho O'Sullivana. Ten své nepovedené šťouchy doprovází emotivními gesty, občas připojí nějaké to peprné slůvko, za něž byl již mnohokrát trestán. Někdy se pohádá s rozhodčím, jindy s novináři.

Málokdy se mu povede, aby turnajem proplul bez skandálu. Nepodařilo se mu to ani na právě probíhajícím šampionátu.

Hned v prvním kole s Číňanem Dingem Junhuiem mu pocuchalo nervy cvakání fotoaparátů. Dvakrát si na fotografy stěžoval rozhodčímu, ten zástupce médií upozornil, že po další stížnosti O'Sullivana je vykáže z vyhrazeného prostoru. Fotografové na vyhazov nečekali a na protest opustili dějiště hned.

Známý potížista se po utkání nechal slyšet, že místo aby se soustředil na odehrání šťouchu, čekal na nové cvaknutí fotoaparátu.

K pochopení jeho rozjitřených nervů je třeba znát O'Sullivanův pohnutý životní příběh. Asi největší světový talent snookeru všech dob, jenž si výhrami na mezinárodních soutěžích vydělával již jako nezletilý, zabrzdil rok 1992. Tehdy byl jeho otec odsouzen na 18 let vězení za vraždu.

Událost hráčem otřásla natolik, že od té doby trpí silnými depresemi. Léčil je všelijak, často alkoholem a marihuanou. V sezoně 1997/98 zvítězil na turnaji Masters nad tehdejším mistrem světa Kenem Dohertym (na právě probíhajícím MS vypadl Doherty hned v 1. kole), ovšem po pozitivním testu na marihuanu mu bylo vítězství odebráno.

Následující rok zvažoval, že ukončí kariéru. Ještě že tak neučinil, v sezoně 2000/2001 se konečně stal mistrem světa a světovou jedničkou. Světovým šampionem se stal ještě jednou, v roce 2004.

Na jeho mistrovský um a talent nikdo nemá, přesto O'Sullivan nachází na velkých turnajích často přemožitele. Trpí totiž nevyrovnanou formou, zejména tou psychickou. Unavují ho dlouhé dny plné hraní, nedokáže se na ně soustředit a často propadá depresím.

Podle bookmakerů je Ronnie O'Sullivan na letošním mistrovství světa ve snookeru favoritem. Jenže těžko jde cokoliv předvídat. Nikdo nemůže vědět, jak se vyspí na další klání. Zda tak špatně, že tento podivín bez slova vysvětlení odejde v jeho průběhu, jako to již učinil, nebo tak dobře, že bude s přehledem porážet soupeře i levou rukou.

Jako jediný totiž umí ovládat tágo levou i pravou rukou a často toho využívá. Někteří protihráči to oceňují jako prvek jeho geniality, jiní si stěžují, že je tím zesměšňuje.