Infobox
Kniha Lukáše Pollerta
Dnes čtete poslední ukázku z knihy rozhovorů Lukáše Pollerta se slavnými sportovci pro LN, které se na stránkách Aktuálně.cz objevují vždy v úterý. Zítra bude následovat soutěž a tři výherci mohou tuto knihu vyhrát.
O ostatních ukázách čtěte ZDE
Rozhovor vyšel 17.2.2003, tedy ještě před narozením dcery a olympijským zlatem v Turíně, na stránkách Lidových novin pod titulkem "Lukáši, já jsem tuhle u televize... ...dokonce při Sandokanovi brečela".
Tak jsem se díval na tvoje internetový stránky. Jak bys odpověděla tomu chlapovi, kterej ti napsal, že bys měla kandidovat na prezidentku?
Tenhle mail jsem ještě nečetla. To je skoro horší, než když nominujou Gotta... Je to docela sranda a já jsem ráda, že se našel někdo, kdo mně tak důvěřuje. Já tedy k sobě takovou důvěru v žádném případě nemám. Mně se líbí víc v Praze na Cibulce, kde mám byt, než na Hradčanech.
Ujedeš na běžkách svýmu trenérovi?
Standa popojíždí na běžkách při tréninku, protože je to rychlejší, než kdyby chodil pěšky. Kdybychom spolu jeli víc než tři kilometry, tak mu asi ujedu, i když teď už asi taky ne.
Já mám asi 15 let starý běžky, ale nedá se říct, že bych na nich jezdil. Já na nich opravdu jen chodím...
Po hospodách, ne?
Já nechodím na běžkách do hospody.
Já vždycky obdivovala lidi, který dojedou na běžkách do hospody a pak se bez problémů vrátí domů. Já proti hospodám nic nemám, klidně si v nich dám i něco dobrýho k pití, ale s návratama jsem pak měla vždycky problémy. Vytuhly mi nohy.
Jezdíš po tý Šumavě klasickým stylem, anebo bruslíš?
Dřív jsem lyže vůbec nemusela mazat, protože trenér mi je připravoval i na trénink. Teď má ale na starosti zbytek nároďáku, takže si lyže chystám sama. Jakým stylem pojedu, se rozhoduju podle sněhu. Když je pěknej a dobře se na něj dá namazat, tak volím klasiku, a když jsou nějaký srágory a musela bych po cestě přemazávat anebo jet na klistr, tak radši bruslím.
Na tý Šumavě bydlíš na Zadově, že jo? Já to tam teda moc neznám, to spíš Horskou Kvildu. Je tam takovej bufáč...
Na Horský Kvildě jsem žila dva roky. Brácha mýho trenéra Standy Frühaufa tam má hájovnu a u něj jsem bydlela. Na bufety je Šumava špatná, něco se tam ale najde.
Jistý bývalý politik si tam údajně postavil baráček. Myslím, že ministr životního prostředí.
No, bývalej ministr... Něco jim tam slíbil, dostal za to pozemek, a ty svý sliby už nestihnul splnit...
V těch místech se ale stavět nesmělo.
Nějaký parcely tam udělali. Tenhle ministr ji dostal přednostně. Já jsem na Šumavě taky získala parcelu, i když ne na Horské Kvildě. Chtěla jsem ji na Churáňově.
Kdo dělá vytrvalostní sporty, potřebuje víc hemoglobinu, červených krvinek a tak dále. Protože do svalů se musí přesunovat kyslík, jinak to nejde. Jak funguje ten kyslíkový stan, cos měla na Zadově? To je něco podobnýho?
Princip je prakticky stejný. Stan mi ulehčuje situaci, protože nemusím cestovat na soustředění někam do výšky. Bydlím na Šumavě a spím v kyslíkovým stanu, ale efekt je téměř stejný, jako kdybych trénovala někde vysoko v horách.
Jenže pojem kyslíkový stan je zavádějící. Kyslíku je tam přece spíše míň, ne?
Oficiálně se stan jmenuje hypoxický. Zjednodušeně řečeno je v něm řidší vzduch.
Kolik hodin v něm musíš bejt, aby to mělo efekt?
Spala jsem v něm minimálně osm hodin.
Když dovnitř vlezeš, cítíš hned nějakej rozdíl?
Můžu si v něm nastavit různý výšky. Když si ho dám na 80 - 100 procent, tak hned, když dovnitř vlezu, cítím, jako kdyby tam bylo vydejcháno. Ráno, když vstanu, se cítím jako zabitá, jako bych byla tak trošku praštěná.
Fakt jo? A jak dlouho trvá, než nastane, řekněme, ta odezva v krvi?
My jsme většinou pobyt ve stanu spojovali se soustředěním ve výšce. Čtrnáct dní jsem v něm spala a pak jsem zamířila někam do hor. Po těch dvou týdnech už byly nastartovaný procesy krvetvorby. Ne, že by se třeba nějak zásadně zvedl hemoglobin, ale některý hodnoty, kterým ani nerozumím, naznačily, že dojde k nárůstu. Stan se taky osvědčil při ladění formy. Člověk v tomhle období bývá utlumenej, takovej uťáplej, takže nemůže absolvovat nejtěžší tréninky. Když jsem ale ve stanu přestala spát, během dvou tří dnů mně najednou bylo hrozně dobře a cítila jsem, že se hlásí forma.
Mně to ale připadá taková jako trochu oběť.
Stan jsme museli naplánovat v období, kdy mě nečekaly nejtěžší tréninky. Jen těžko by šlo spát po vyčerpávajícím tréninku ve stanu s utaženým kohoutem. Jo, a ještě bych dodala, že vevnitř se mnou nikdo nechtěl spát...
Fakt ne...? No, používá ten stan u nás ještě někdo?
Triatlonista Řehula si ho dokonce koupil sám. U nás v republice jich je několik, asi čtyři nebo pět. Přímo ten můj si na dobu mýho těhotenství zamluvil veslař Vašek Chalupa.
To je taky nezmar...
Doufám, že ho nikdo neobviní, že dopuje...
Jak to myslíš?
Mně se to stalo. Že prý spaní v tomhle stanu je vlastně doping. Dokonce mě z toho nepřímo obvinil jistý člověk z blízkých kruhů Vaška Chalupy...
Tuhle otázku, kde začíná doping, si kladu taky...
Rozhodující musí být to, co je na listině zakázaných věcí. Když někdo řekne, že spaní ve stanu je doping, pak je to pěkná hovadina. Navíc, když to prohlásí člověk, který stan třeba ani neviděl, anebo v něm vůbec nespal. Nemysli si, ani tohle není zadarmo, jako že by ses k něčemu dostal bez práce. Člověk je unavenej, hůř se pak trénuje.
Představ si, že bys to s tím stanem přepískla a vyrobila si hladinu třeba 170 hemoglobinu. Nic zakázanýho bys sice nebrala, ale najednou bys přijela na závody a měla bys toho víc...
Jsou lidi, kteří s tím mají fyziologický problémy. I ty jsou ale řešitelný. Když je doložený lékařskou zprávou, že má někdo vyšší hladinu dlouhodobě, asi ho nikdo nenařkne z dopingu. Dopingoví komisaři se během zimy zajímají hlavně o lidi, kteří mají velký výkyvy. Povolená hladina je asi 165, moje běžná hodnota je ale tak 143. Jednou po urputných vysokohorských pobytech a používání stanu jsem se dostala na 151, takže k povolené hranici jsem měla ještě hodně daleko. I když ale danou hladinu překročíš, tak to pořád není doping. Jen tě nepustí ze zdravotních důvodů na start. Je to možná všechno trochu nedokonalý, ale jiná možnost asi není.
Hele, jsou nějaký novináři, který ti vyloženě vadí?
Dobrá otázka. Měla jsem víc a míň oblíbený novináře, ale nikdo mi vyloženě nevadil. Ale je pravda, že v době, kdy jsem otěhotněla, se někdo projevil jinak, než jsem očekávala.
Asi máš zkušenosti hlavně s bulvárem...
Dvakrát jsem v něm už dokonce obsadila titulní stránku. Napsali tam bulvární hovadiny, ale já to beru, protože je to bulvár. Mně spíš vadí, když v bulváru pracuje rádoby seriózní novinář. Opakuju ale, že tyhle věci beru.
Tobě nevadí, když o tobě v novinách někdo lže, anebo když ti zasahuje do soukromí?
Mně to zase až tak dramaticky nevadí. Příjemný mi to úplně není, ale tyhle věci hážu za hlavu. Vadilo by mi to ale kvůli rodičům. Jsou z menšího města, a lidi tam prožívají tyhle věci jinak než v Praze. Asi by se mi ale dotklo, kdyby mě dali dohromady s nějakou ženskou. To ale naštěstí zatím nikdo neudělal. Maximálně s nějakým chlapem a to se dá vydržet. Kdyby někde napsali, že spím s Karlem Gottem, tak by mi to vadilo především kvůli mému příteli.
Novináři dávají sportovcům často dost podobný otázky a já se vždycky pozastavoval nad tím, proč to tam vlastně píšou. Nepřipadá ti to divný?
Jenže některý lidi si přečtou třeba jen každý druhý rozhovor... Málokdy se mi stane, že by mě při rozhovoru nějaká otázka zaskočila. I když okolo těhotenství se objevily i nový zajímavý náměty. Mám docela ráda, když se při rozhovoru dostanu do situace, že o odpovědi musím přemýšlet a neodpovídám automaticky to, co jsem řekla už dvacetkrát předtím. Podobných rozhovorů je ale málo.
