Nelegální úprk do USA trval 43 dní, smrt byla blízko. Procházkův sok má silný příběh

Aleš Vávra Aleš Vávra
11. 6. 2022 11:47
Ve dvaačtyřiceti letech patří Glover Teixeira mezi nejváženější osobností světa smíšených bojových umění. Úspěšnou sportovní kariéru si ale vybudoval z ničeho. V devatenácti letech chudý mladík uprchnul z brazilské beznaděje do Spojených států, nelegální pouť za lepším životem trvala 43 dní, Teixeirovi šlo o život.
Glover Teixeira (vpravo) v souboji s Anthonym Smithem.
Glover Teixeira (vpravo) v souboji s Anthonym Smithem. | Foto: Reuters

Dnes je Glover Teixeira šampionem polotěžké váhy v nejprestižnější organizaci UFC a v neděli nad ránem bude v Singapuru hájit svůj mistrovský pás v titulovém souboji s českým bojovníkem Jiřím Procházkou.

Jeho život přitom nabízí silný příběh zralý pro filmové zpracování. 

Vyrůstal na brazilském venkově. Ve slumu bez elektřiny, bez vzdělání, bez spojení s okolním světem. Zdánlivě i bez naděje. Bojovník ale v Teixeirovi dřímal vždycky.

V roce 1999, ve svých devatenácti, se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu a pokusit se uprchnout do USA. 

"Neměli jsme internet, neměli jsme nic. Mohli jsme si jen představovat, jak to ve Spojených státech vypadá. I tak to byl sen každého dítěte. Nikdo od nás ze Sobralie se ani nesnažil získat vízum. Měli jsme převaděče, kteří brali lidi na sever přes Mexiko," vyprávěl Teixeira loni v říjnu, kdy se vlastně poprvé na dané téma výrazněji otevřel.

Věděl, že půjde o nebezpečnou cestu. Znal případy lidí ze svého okolí, o kterých po podobném pokusu už nikdo nikdy neslyšel. Zároveň ale slýchal pozitivní případy. "Lidé se po třech čtyřech letech vraceli do Brazílie a kupovali si auta nebo domy," uvedl.

Překročit hranice do USA je jeden nelehký úkol, jen se k nim dostat ale představuje možná ještě náročnější výzvu. 

"Bylo to hodně napjaté, celé to trvalo 43 dní. Každý ví, jak nebezpečné je dostat se přes mexickou hranici. Lidé umírají, lidé jsou zatčeni, mučeni. Moje matka se o mě strašně bála, ale zároveň ji nad vodou držela naděje, že její syn jde za svým snem a za lepším životem," popisoval brazilský fighter.

Nejprve se na cestě dobře bavil. Spolu s dalšími dvanácti lidmi odjel autobusem do Ria de Janeiro, kde týden čekal na pas. Pak skupina odletěla do kolumbijské Bogoty, odkud se vydala směrem dál na sever.

"Bavil jsem se. Bylo mi devatenáct, víte? Všechno mi bylo jedno. Každou noc jsem chlastal, většinu času jsem byl pod obraz. Ale prošli jsme některá opravdu děsivá místa," vzpomínal Teixeira například na Guatemalu jako zemi bez zákona, kde vládnou úplatky a nebezpečí přichází z více stran.

Ještě více do tuhého začalo jít při příjezdu do mexické Tijuany. Osm dní se čekalo na správné počasí. "Museli jsme čekat na silnou mlhu, abychom mohli během noci přejít poušť. Nakonec jsme to zvládli rychle, za čtyři nebo pět hodin jsme byli v USA," řekl Teixeira.

Vyhráno ale neměl. Ani zdaleka. Nejhorší fáze náročné pouti přišla v San Diegu.

"Byli jsme dvanáct dní zavření v domě, čekali jsme, až průvodce zaplatí pašerákům, kteří nás převedli. Nechtěli nás pustit, dokud nedostanou zaplaceno. Mířili na nás zbraněmi, jedli jsme jednou denně, krajíc chleba s fazolemi. Zhubnul jsem dvanáct kilo," popsal Teixeira.

Všichni uprchlíci tehdy dostali nabídku. Hranici mohli překročit zdarma, pokud by do San Diega doručili batoh s neznámým obsahem. Teixeira odmítl. 

"Nevím, co to bylo. Zřejmě drogy nebo zbraně," usoudil.

Pašeráci nakonec dostali své peníze a Teixeira byl volný. Sedl na let do Bostonu a usídlil se v Danbury, malém městě ve státě Connecticut severně od New Yorku.

Do Ameriky se zamiloval od prvního dne. Když zjistil, že si za odklízení sněhu z chodníku vydělá 10 dolarů na hodinu, nepotřeboval už nic jiného. 

Pracoval dvanáct hodin denně, ve zbytku času trénoval, později začal bojovat v nelegálních zápasech. Už v roce 2002 se stal profesionálem, rychle si vydobyl slušnou pověst a nakonec si ho našli i lovci talentů ze slavné UFC.

V roce 2011 se vrátil do Brazílie, jen proto, aby se mohl do USA vrátit už s vízem, legální cestou. Startu v nejslavnější lize MMA už nic nebránilo.

Série pěti vítězství ho dovedla k titulovému zápasu, v tom ale nestačil na Jona Jonese. Byl odepisován, když mezi lety 2016 a 2018 kupil porážky. Bylo mu devětatřicet. Teixeira ale znovu povstal a definitivně dobyl status legendy.

Když po další sérii pěti vítězství loni překvapil svět a v titulovém klání uškrtil favorizovaného Poláka Jana Blachowicze, stal se druhým nejstarším šampionem v historii UFC.

"Jedno staré přísloví říká: Na světě jsou jen dva druhy bolesti. Jedna z disciplíny, druhá z lítosti. Já si vybral tu první," osvětlil Teixeira svou filozofii v rozhovoru pro Yahoo.

S českým sokem jej spojuje duchovnější přístup k bojovému umění.

"Požehnaný buď ten, kdo hledá poznání a odpovědi. Je to biblická fráze, ale pravdivá. Musíme hledat stále nové možnosti, jen tak se můžeme zlepšit. Musíme zůstat pokorní a naslouchat druhým," prohlásil držitel černého pásu v brazilském jiu-jitsu a vynikající wrestler, který Procházku bude chtít dostat stůj co stůj na zem.

Páteční vážení a následný staredown ve znamení vzájemného respektu:

 

Právě se děje

Další zprávy