Borci: Stále ve formě
Běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová si splnila svůj sen a získala zlatou olympijskou medaili. Kromě toho brala ještě stříbro. Z Turína odjížděla s virózou, ale krátce poté již znovu sbírala úspěchy na Světových pohárech. Ve Falunu ve skiatlonu (8. března) i na volné třicítce v Oslu (11. března) doběhla druhá. V závěrečném klání SP v Sapporu (19. března) skončila pátá a stejně dopadla i v celkovém hodnocení letošního "svěťáku".
Rakouský reprezentant v alpském lyžování Benjamin Raich, přezdívaný "Blesk z Pitztalu, triumfoval na olympiádě ve slalomu i obřím slalomu. Dařilo se mu i po Hrách, 11. března dosáhl na velký Křišťálový glóbus za celkového vítězství ve Světovém poháru, v pátek 17. března k němu přidal i malý glóbus za obří slalom.
Německá biatlonistka Kati Wilhelmová jela do Turína jako vedoucí žena Světového poháru. Na olympiádě získala zlato ve stíhacím závodu a suverénně si počínala i po skončení olympijských her. V neděli vyhrála závod s hromadným startem ve finském Kontiolahti a stala se jistou vítězkou Světového poháru již před finále v Oslu, kde se ve dnech 23.-26. března pojedou ještě tři závody.
Vysoký standard si i po olympiádě udržel také rakouský olympijský vítěz ve skocích na velkém můstku Thomas Morgenstern. V Lahti skončil pátý (5. března), v Kuopiu druhý (7. března), v Lillehammeru první (10. března). Ve Světovém poháru obsadil celkové páté místo.
Podobně suverénní zápis má v letošní sezoně i švédský specialista na lyžařský sprint, Björn Lind. V letošním Světovém poháru vyhrál tři sprinty a je tuto sezonu nejlepším sprinterem. V celkovém pořadí Světového poháru mu patří čtvrtá pozice. Svou formu potvrdil i na olympiádě, když získal zlato ve sprintu jednotlivců i dvojic.
Chorvatská lyžařka Janica Kosteličová i v této sezoně dokázala svůj um, když na olympiádě vyhrála kombinaci a po skončení Her si 11. března zajistila malý Křišťálový glóbus za slalom a 16. března pak i ten velký, nejcennější.
Kanaďanka Jennifer Heilová jela do Turína jako vedoucí závodnice Světového poháru a získala olympijské zlato. Křišťálový glóbus vybojovala již 5. března dalším vítězstvím, tentokrát v japonském Inawaširu. Na jejím triumfu již nemohl nic změnit nedělní finálový závod v kanadském Apexu, který vyhrála Češka Nikola Sudová, v SP celkově čtvrtá.
Klikaři: Zazářili jen na olympiádě
Jsou však i sportovci, o kterých nebylo před olympiádou příliš slyšet, na italském sněhu zazářili a pak se znovu vytratili z vedoucích příček. Třeba estonská lyžařka Kristina Šmigunová, která dokázala porazit Kateřinu Neumannovou ve skiatlonu a druhou zlatou vybojovala na 15 km klasicky.
Na volné třicítce se již v Pragelatu z vedoucích pozic vytratila a nevrátila se tam ani po ZOH v nadcházejících závodech Světového poháru. Na volné třicítce na Holmenkollenu skončila sedmá, tři minuty za vítěznou Ruskou Čepalovovou, dvě a tři čtvrtě za Neumannovou.V neděli v Sapporu doběhla ve skiatlonu jedenáctá a ve Světovém poháru skončila až sedmnáctá se ztrátou 390 bodů na vítěznou Norku Björgenovou.
Podobně se to má s jejím krajanem, Andrusem Veerpalu. Ten jako první na světě dokázal obhájit olympijské prvenství v běhu na 15 km klasicky. Druhému Lukáši Bauerovi nadělil skoro 15 vteřin. Přitom začátkem ledna skončil ve stejném závodě na domácí trati v Otepää osmý, více jak dvacet vteřin za Bauerem. Po Turíně se odmlčel, nastoupil až do závěrečného skiatlonu v Sapporu. Zde skončil sice na solidní čtvrté pozici, na lepší jak 26. místo v celkovém hodnocení Světového poháru to však nestačilo. Jeho ztráta na vítěze podniku, Němce Tobiase Angerera, činila 623 bodů.
Stejně tak i Rus Jevgenij Dementěv dokázal načasovat formu výhradně na olympiádu. Na ní vyhrál skiatlon a na padesátce klasicky doběhl druhý. Jeho jméno znal před olympiádou málokdo, do ruské výpravy byl vybrán na poslední chvíli. Nenasbíral totiž dostatečný počet bodů, které Rusko požadovalo k účasti v Turíně. Ve Světovém poháru napaběrkoval pouhých 140 bodů a obsadil až celkové 38. místo
Devětadvacetiletý Němec Michael Greis se stal nejúspěšnějším biatlonistou ZOH 2006 když získal tři zlaté medaile. Obě dvě jeho individuální zlaté medaile byly překvapivé, jednu získal s favorizovanou německou štafetou. Před začátkem olympiády měl na svém kontě pouze jediné vítězství v závodech SP, které vybojoval před rokem právě na olympijské trati v San Sicariu (20 km). Ve Světovém poháru je nyní šestý.
Nečekaného vítěze měl i olympijský sjezd. Francouz Antoine Dénériaz si 13 měsíců před tím vážně zranil v Chamonix koleno. Na jaře začal chodit, v červenci si poprvé lehce zalyžoval. O půl roku později si dojel pro zlato na ZOH. Olympiáda skončila a on je tam, kde byl. V posledním sjezdu Světového poháru ve středu 15. března ve švédském Aare měl těžký pád, dopadl na záda,po vletu do ochranných sítí přišel o přilbu a pořádně se potloukl.
Před ním se o další šok na svazích v Sestriere postaral Američan Ted Ligety, když vyhrál kombinaci, přestože i dle vlastních slov "ve sjezdu není dobrý". " Jeho dosavadním sportovním vrcholem bylo jedno druhé místo ze závodu SP. Poprvé se ve Světovém poháru dočkal vítězství až po olympiádě, 5. března v obřím slalomu v jihokorejském Jongpchjongu.
Mezi klikaře lze rozhodně počítat i čínského akrobatického lyžaře Chan Sien-pchenga, jenž překvapivě vyskákal olympijské zlato. Přitom na ZOH v Salt Lake City skončil 24., na vrcholné akci byl dosud nejlépe 20. (na MS 2005 v Ruce) a nevyhrál žádný závod SP. Nejlépe byl třikrát druhý, naposledy na začátku února ve Špindlerově Mlýně.
Málokdo byl schopen uvěřit, když z vyřazovacích bojů ženského sprintu nakonec vyšla vítězně Chandra Crawfordová. Dvaadvacetiletá Kanaďanka se ještě donedávna věnovala biatlonu, ale nikdy se pořádně nenaučila střílet z malorážky. Proto pušku odložila a začala se věnovat běhům na lyžích. Zatím absolvovala jen šest startů ve Světovém poháru a na olympiádu jela na zkušenou. Chtěla postoupit z kvalifikace, nakonec se stala olympijskou vítězkou.
O tom, jak favoritky překvapila "no name" závodnice, svědčí i slova stříbrné Němky Claudie Künzelové: "Není žádná ostuda prohrát se Cindy Crawfordovou," spletla si kanadskou lyžařku se slavnou americkou modelkou.
Hry skončily a Crawfordová přední pozice vyklidila. Ve švédském Borlänge se dostala jen do finále B a i v něm ji ještě tři závodnice předběhly. Ve Světovém poháru skončila až na 30. místě, 838 bodů za vítěznou Norkou Björgenovou.
Když někdo výsledkově "vylétne" na olympijských hrách a po nich se vrátí do průměru, v kterém byl i před nimi, nemusí ho to příliš mrzet. Snad jen v případě, že by tyto prudké výkyvy ve výkonech zavdaly důvody pro podezření, že za úspěchy nevězí jen pot a dřina. Za olympijskými "úlety" však nutně nemusí vězet "chemie", nýbrž přesné načasování formy, což je spíše "alchymie" a pořádná dávka umění od závodníka i trenéra, někdy i velká dávka štěstí.
Smolaři: Favoriti, kteří na olympiádě vybouchli
Jenže jsou i tací nešťastníci, kteří na světových pohárech vynikali, do Turína jeli v roli favoritů a zcela vybouchli. Když Hry skončily, obvykle pokračovali ve svých hvězdných výkonech. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Skokan na lyžích Jakub Janda odjížděl na ZOH jako vedoucí muž SP a vítěz prestižního Turné čtyř můstků, ani v jednom závodě se však nedokázal chytit a skončil daleko za očekáváními - na středním můstku třináctý, což byl jeho nejhorší výsledek v sezoně, na velkém jedenáctý.
Týden po konci olympiády se v Lahti opět vrátil na stupně vítězů, když ho přeskočil pouze domácí Janne Happonen. O víkendu dosáhnul v Planici jako první Čech na Křišťálový glóbus pro vítěze Světového poháru. Jeho náskok byl tak veliký, že si mohl dovolit do posledního závodu nenastoupit a v klidu a s vítězným pocitem pozorovat snažení svých soupeřů.
Podobně neslavně skončil i jeho největší konkurent v závodech SP a spoluvítěz Turné čtyř můstků, Janne Ahonen, na středním můstku šestý, na velkém devátý, v SP celkově druhý.
Olympijský výpadek si zažila (tak jako většina norských běžců) i běžkyně na lyžích Marit Björgenová. Do Turína odjížděla jako vedoucí žena Světového poháru, měla být královnou her a velkou norskou nadějí.
Ve svém úvodním závodě ZOH, ženském skiatlonu, odstoupila v necelé polovině trati pro žaludeční obtíže. Po čtvrtfinálovém vyřazení ve sprintu plakala na titulních stranách norských deníků: "Dostaňte mě už odsud." Den před závěrečnou třicítkou odjela z dějiště Her.
Po olympiádě je opět zpátky na vrcholu a ohromuje svou všestranností. Tři dny po vítězství v závodu na 45 kilometrů v rámci slavného Vasova běhu skončila druhá ve sprintu ve švédském Borlänge. V neděli 19. března doběhla v závěrečném podniku Světového poháru v Sapporu čtvrtá a stala se jeho celkovou vítězkou.
Italský slalomář Giorgio Rocca měl vynikající vstup do sezony, když vyhrál pět slalomů Světového poháru za sebou. Patřil k největším medailovým nadějím pořadatelské země na olympiádě, jenže ve slalomu vypadl již v prvním kole. ZOH skončily a on si zajistil již před závěrečným sobotním kolem malý glóbus za celkové vítězství ve slalomu Světového poháru.
Francouz Raphael Poirée patří k letošním suverénům Světového poháru v biatlonu. I v posledním měření sil před olympiádou ukázal v italské Anterselvě svoje umění. Přemohl ho pouze fenomenální Nor Ole Einar Björndalen, s nímž se v seriálu přetahuje o prvenství.
Jenže když dojel v prvním závodě Her, mužské biatlonové dvacítce, na první střelnici v San Sicariu, dvakrát minul terč. Tím se začal jeho olympijský propadák. Na dvacítce nakonec dojel až dvacátý, v následním sprintu devátý, na závěrečné patnáctce s masovým startem přidal dvanáctou příčku. Pouze ve štafetě dokázal získat bronz.
Ovšem chtěl mnohem víc. Například dosáhnout na "manželské zlato" s chotí, biatlonistkou Liv Grete Poiréeovou. Nepodařilo se to ani jednomu. A tak si aspoň postěžoval na absenci krevních kontrol před biatlonovými olympijskými závody.
Na finále Světového poháru biatlonistů v Oslu pojede ovšem Raphael Poirée jako lídr seriálu. Rozhodl o tom nedělním druhým místem v závodu s hromadným startem ve finském Kontiolahti.
Podobný osud měl i finský sdruženář Hannu Manninen, ve sdruženářském Světovém poháru ještě mnohem suverénnější než Poirée v biatlonovém. Závody sdruženářů pokračovaly i v březnu, ale o vítězi, Finovi Manninenovi bylo rozhodnuto již koncem ledna. Tehdy nasbíral tolik bodů, že bylo jasné, že ho až do konce seriálu SP nikdo nepředhoní. Ovšem na olympiádě v obou sdruženářských individuálních závodech vyhořel, získal rovněž pouze bronz ze závodu družstev.
Manninen již opět válí. V neděli vystoupil v Sapporu hned dvakrát na stupně vítězů. Nejprve vyhrál odložený závod s hromadným startem, jehož skokanskou část poznamenal v sobotu nárazový vítr, a poté doběhl druhý ve sprintu.
Z jednadvaceti závodů v této sezoně Manninen dvanáct vyhrál, ve dvou vůbec nestartoval. V konečném součtu nasbíral při svém třetím celkovém vítězství za sebou rovných 1500 bodů, o třetinu více, než měl druhý Nor Magnus Moan.
