V areálu tečou proudy šampaňského, ženy soutěží o krásku dostihu, hromadí se sázky. Loni do nich lidé vložili podle bookmakerů přibližně 250 milionů liber.
Vydělal ten, kdo věřil ve vítězství favorizovaného koně Hedgehuntera v sedle s nejlepším irským překážkovým žokejem Rubym Walshem. V 7200 metrů dlouhém závodě vyhrál smolař předloňského ročníku s náskokem čtrnácti délek a ukrojil si největší díl z historicky nejštědřejší dotace 700.000 liber. V roce 2004 se irský kůň vyčerpáním zhroutil na poslední překážce.
Zrod podniku s již zaběhlými zvyky má na svědomí místní hoteliér William Lynn. S úmyslem vylepšit jarní sezonu nechal v roce 1827 na pronajatém pozemku v Aintree vybudovat dostihové závodiště. Zpočátku vypisoval pouze rovinové dostihy, časem nicméně poslechl svého přítele a výborného žokeje oné doby Martina Bechera a vrhl se na překážkovou steeplechase.
Přestože se historikům podařilo prokázat, že se první tři ročníky v letech 1836-38 skutečně běžely v Aintree, nikoliv v sousedním Maghullu, jak se původně soudilo, je stále za prvního vítěze Velké národní považován kůň Lottery. V roce 1839 porazil v sedle s žokejem Jemem Masonem o tři délky druhého Seventy Foura.
Nejslavnější kůň dostihu závodil v Liverpoolu v 70. letech minulého století. Red Rum, vítěz z let 1973-74 a 1977, je zatím jediným trojnásobným šampionem "Velké". Po své smrti v roce 1995 se Red Rum dočkal na závodišti bronzové sochy a pamětní desky přímo vedle pódia pro vítěze.
Královna a Dick Francis
Jedním z pravidel závodu se staly návštěvy členů královské rodiny. Velkou příznivkyní překážkových dostihů donedávna byla zejména královna Alžběta, matka královny Alžběty II. Alžběta měla jako majitelka dostihových koní nejblíže k vítězství v roce 1956, kdy její Devon Loch vedený Dickem Francisem v cílové rovině na vítězné pozici z neznámých důvodů padl. Francis nikdy Velkou národní nevyhrál, později se ale stal úspěšným autorem detektivních románů z dostihového prostředí.
Velké národní se účastní pravidelně koně z Anglie, Irska a Francie, na startu se ale objevují čas od času i koně vychovávaní v jiných zemích. Prvním takovým byl v roce 1868 maďarský Buszke, do cíle však nedoběhl.
Z československého chovu pocházel Gyi Lovam, startující roku 1931, ale stejně jako později Essex a Fráze byl ještě v průběhu závodu zastaven. Dostihu se zúčastnili rovněž dva vítězové Velké pardubické: v roce 1987 Valencio a o šest let později slovenský Quirinus, který si svou účast zopakoval i v roce 1994.
Historie Velké národní má i své stinné stránky. Dostih je podobně jako při Velké pardubické středem zájmu ochránců zvířat, nejednou se přihlásila s hrozbou útoku také Irská republikánská armáda (IRA).
Fiaskem skončil ročník 1993, kdy po nepodařeném startu zůstalo několik koní stát, zatímco zbytek pokračoval dále. Za naprostého chaosu proběhlo 15 z nich cílem, ale výsledky byly nakonec anulovány.
