Konice - Splnil se jí sen. Vyhrála mistrovství světa. Navrch na domácí půdě, před rodinou a mnoha českými fanoušky. Orientační běžkyně Dana Brožková bude na sobotní dopoledne vzpomínat jako na svůj slavný den.
Sedmadvacetiletá reprezentantka ovládla klasickou trať, která je považována za královskou disciplínu tohoto sportu.
Její triumf s sebou přinesl i řadu povinností, od focení až po dopingovou kontrolu. Mezitím však stihla poskytnou první rozhovor jako mistryně světa. "Byl to dobrý závod. Mrzelo by mě, kdyby z toho nebylo zlato," řekla Brožková pro Aktuálně.cz.
Čtěte dále: Historický úspěch: Dana Brožková doběhla pro zlato!
Už vám došlo, co to znamená?
Mám z toho úžasný pocit, snila jsem o tom a teď je to skutečnost. Myslím si, že mi to ale teprve dojde.
Získala jste první zlato pro samostatnou Českou republiku...
Je to hlavně medaile pro mě. Když jsem v roce 2006 vybojovala bronz, začala jsem věřit, že na medaili mohu opravdu dosáhnout. A letos ta šance byla velká díky tomu, že se mistrovství konalo doma.
Je to opravdu taková výhoda, do míst závodů jste přece nesměli?
Jistě, ale jsou to pořád podobné terény, kde máme nejvíce naběháno. Navíc tady máme od lidí velkou podporu. Je ohromné, že jsem to dokázala zúročit. Ustála jsem tlak, a to bylo důležité.
Na jaře porovnávala formu proti mužům
Můžete přiblížit, jak vypadá taková příprava na mistrovství světa?
Za rok odtrénuji asi 450 hodin. Není to určitě tolik, ale myslím si, že je to hodně efektivní. Zařadila jsem výběhy kopců, jednou za čtrnáct dní jsem se snažila jít trénink na devadesát minut, který by byl v kopcích, jako jsou tady.
Nedávno jste také běžela závod, v němž jste vyhrála, ale vašimi soupeři byli muži. Proč?
Byla to pro mě dobrá příprava. U nás mají ženy závody na sedmdesát minut, a to je málo, světový šampionát je minimálně na osmdesát. To je zásadní, protože pak se to láme na konci a často docházejí síly.
O vaší zlaté medaili rozhodl famózní závěr. Měla jste tedy dostatek sil?
Myslím si, že ano, tempo jsem udržela až do konce. Důležitější ale bylo, že se po divácké kontrole muselo zbrzdit. Byla to pasáž v zarostlém porostu. Soustředila jsem se na to a šla jsem poslední kontroly klidně.
Informovali vás o tom, že bojujete o zlato?
Nevěděla jsem, jak dobře jdu. Nechtěla jsem, aby mi něco při průběhu prozradili. Jediné, co mi trenér řekl, bylo: bojuješ až do cíle. Říkala jsem si, že to bude dobré.
Čtěte více: Televize si pochvaluje orientační běh. Předčil i fotbal
Během závodu jste doběhla Norku Hauskenovou, zlatou medailistku ze sprintu. Spolupracovaly jste?
Trochu jsme si pomohly. Na druhou stranu ale vím, že když někoho doběhnu, tak udělal chybu. Vždy pomůže, když vidím, že někdo blízko mě běží. Znamená to, že držím směr.
Chtěla bych ještě jednu medaili
Když jste doběhla do cíle, myslela jste na první místo?
V tu chvíli jsem na to vůbec nemyslela. Hlavně jsem byla ráda, že by to mohla být medaile. Musím říct, že by mě ale teď mrzelo, kdyby to nebylo zlato.
Do rodiny vám přibyla další medaile. Nezáviděla jste ve čtvrtek sestře Radce?
Sledovala jsem ji v televizi. Byly to nervy, ale je výborné, že se udržela na třetím místě. Ale nezáviděla jsem, mezi námi je sice trochu rivalita, ale na mistrovství světa se tohle maže.
Čtěte dále: Druhá medaile: Radka Brožková vybojovala doma bronz
Poběžíte spolu štafety, určitě musíte mít nadále ambice na stupně vítězů...
Většinou býváme čtvrté nebo páté, ale tohle je doma. Já bych ji chtěla, byla bych ráda za každou medaili.
Kdo bude vaším největším konkurentem?
Určitě budou nejvíce konkurovat štafety ze Skandinávie. Švédky vždy měly dobrou štafetu, Finky mají dobré výkony, a zapomenout nejde ani na Norky.
Orientační běh se běhá vrcholově i ve čtyřiceti letech, příkladem budiž stříbrná z middlu Salmi-Koenigová. Do kdy se mu plánujete věnovat vy?
U nás je problém v tom, že se z toho nedá žít. Ani když pracujete na částečný úvazek. Mě ještě čekají dva roky na postgraduálním studiu a potom asi skončím. Naposledy asi pojedu na šampionát v roce 2010 v Norsku.
