"Už pro mě žádná léčba není. Moje rakovina je příliš agresivní," popisuje halový mistr světa z roku 2003, jehož osobní rekord je rovných šest metrů.

S leukemií bojuje od roku 2017. Vše začalo problémy s klouby, po celém těle se mu objevily viditelné promáčkliny. Na nohou, ramenou, na hlavě. Po několika chemoterapiích a transplantaci kmenových buněk to vypadalo, že maligní onemocnění překonal.

Jenže před dvěma lety se zákeřný soupeř vrátil. "V únoru mi lékaři řekli, že smrt je blízko. Měl bych se zařídit, vyřídit si pohřeb a rozloučit se se svými blízkými. Mluvit s mými dětmi bylo těžké," vrací se k nejtěžším chvílím svého života.

Je slabý, při svých takřka dvou metrech váží jen 66 kilo. Přesto nemoci statečně vzdoruje. Jít zápas od zápasu patří ve sportu mezi nejhloupější fráze, v jeho případě mu ale takový přístup skutečně pomáhá. Padesáté narozeniny oslavil 3. září s balonky a vaflemi. "Dožít se toho dne byl jeden z mých milníků," pokývá hlavou.

Dalším z nich měl být významný den šestiletého synka Okkerta, který 13. září poprvé nastoupil do školy. U toho však Lobinger bohužel chyběl, protože den předtím musel znovu do nemocnice - na urgentní operaci žaludku.

Jen v letošním roce už strávil v nemocnici více než 150 dní. "To není skutečný život. Život, který stojí za to žít, se odehrává venku."

A přesto se usmívá: "Stojí za to bojovat za každý den, který mohu prožít a strávit se svou rodinou," vysvětluje.

Zároveň se z posledních sil snaží povzbudit další pacienty s rakovinou. "Vždy existují malé způsoby, které vám umožní načerpat sílu a neztrácet naději," dodává statečně.