"Já jsem cílil na Tokio, ne na Budapešť. Pro mě je to vrchol a bude těžké na to teď navazovat," řekl českým novinářům Sekerák. Na příštím MS může být na Kitagučiovou upřena mimořádná pozornost. Dvě desítky japonských novinářů s ní dlouze hovořily i v Budapešti. "Představte si, co se stane za dva roky v Tokiu. To si budeme muset koupit tank, někam ho zakopat a schovat se tam," poznamenal s nadsázkou Sekerák.
Zejména v kvalifikaci sledoval, jak jeho svěřenkyně v roli favoritky bojuje s nervozitou. "Já jsem jí říkal - prostě v klidu, ať tam jeden švihne," vzpomínal na rady před úvodní fází soutěže, z níž Kitagučiová postoupila druhým pokusem.
Před finále se netvářila na oběd v hotelu, tak ji Sekerák vzal do japonské restaurace. "Protože jsem to věděl, že by se nenajedla. Prošli jsme se pět set metrů, byla supr nálada. Nazpátek jsme šli pěkně najedení, oni ji tam poznali. Bylo to hezké, bylo to jiné," ocenil.
A při finále pak prožíval velké nervy. "Já jsem věděl, že to tam je, že těch 66 tam prostě musí být. Říkám: 'Pojď riskovat.' Bylo to tam. Ona dostala o prvním pokusu křeč do lýtka, takže to byl takový průšvih. Nařídili jsme jí, aby začala pít, aby se protáhla. Na čtvrtý (pokus) už to bylo ready," vyprávěl.
Ocenil, že pětadvacetiletá Japonka jeho pokyny vnímá a je schopná realizovat. "Komunikuje, ví. Dívá se i na obrazovku a potom si to trošku srovná a čeká ode mě, jestli je to tak, co si myslí. Myslím si, že ona je na tohle hodně šikovná."
Za více než čtyři roky spolupráce Kitagučiová přivykla české kuchyni. "Svíčkovou, guláš, jí to všechno," vyprávěl Sekerák. Japonské oštěpařce vybudoval ve svém penzionu byt, kde má při pobytu v Domažlicích zázemí.
"Má tam všechno, pračku, sušičku. Musí platit za popelnice. Je přihlášená, přišlo to všechno z cizinecké," přiblížil Sekerák.
Ale českou mentalitu Kitagučiová nemá, i proto se její kouč nebojí, že by jí dnešní úspěch stoupl do hlavy.
"Musíme jí od toho trošičku odpoutat, ale oni ti Japonci jsou pokorní. To není prostě Češka. Svoji skupinu taky takhle vychovávám, někdy s tím mám problém, že jsem přísný, že jsem dochvilný. Já nemám rád, když někdo přijde o pět minut později na trénink, vyhazuju lidi z tréninku. Tady se to nikdy nestane," vykládal kouč.
Před čtyřmi lety na MS v Dauhá české oštěpařky v kvalifikaci tehdy mladou Kitagučivou přeházely a Japonka pak finále sledovala s namalovanými českými vlaječkami na tvářích. Teď slavil český trenér Sekerák v tričku s vlajkou země vycházejícího slunce.
Příští rok by rád na vrcholné reprezentační akci měl na sobě i tu českou. Jeho svěřenkyně Petra Sičáková sice letos hodila za 60 metrů a vyhrála republikový šampionát v Táboře, ale na MS se kvůli nízkému postavení v žebříčku nedostala.
"Nechci to nějak komentovat, ale Petra tady měla být. Myslím si, že byla připravena líp než všechny tři holky, fyzicky určitě. Těch 54 by hodila taky a myslím si, že by překvapila, že by určitě hodila padesát osm, devět. Akorát jsme se nedostali v rankingu, takový je život. Doufám, že na Evropě příští rok se tam dostaneme a budeme hájit i tu českou vlajku," prohlásil odhodlaně směrem k červnovému kontinentálnímu šampionátu v Římě.
V českém prostředí nemá Sekerák, který má ještě nadějného oštěpaře Jana Výšku, úplně snadnou pozici.
"Já myslím, že lidi, kteří tomu rozumí, tak fandí. Ale někteří jsou zákeřní. Zrovna předevčírem jsem řešil stížnost na svaz, že si na mě stěžují, anonymy na svaz, že trénuju Japonku a jsem zaměstnaný za svazové peníze, tak by se vám chtělo brečet. Doopravdy, je tu hnus a špína, to vám řeknu na rovinu," posteskl si.
