V pondělí večer byl na stadionu alespoň nějaký hluk. Členové etiopské komunity hlasitě povzbuzovali své favority v pětikilometrovém závodě vytrvalců. Hlouček fanoušků s vlajkami se po zlaté obhajobě Muktara Edrise bouřlivě radoval, poskakoval a oslavoval společně s vítězem.
Něco podobného bylo k vidění ještě při ženské desítce v sobotu, kdy atmosféra místy připomínala skandování známé z fotbalových stadionů. Tím ale veškerá pozitiva kolem návštěvnosti šampionátu končí.
Kapacita Chalífova stadionu byla pro účely MS snížena ze 40 na 21 tisíc, ale ani tak nedokážou Katařané sedačky zaplnit. V pátek dorazilo podle Mezinárodní atletické federace IAAF 11 800 diváků, v sobotu o pět stovek méně. V neděli už to byla neomluvitelná ostuda.
Když fenomenální Jamajčanka Shelly-Ann Fraserová-Pryceová jako první sprinterka v historii počtvrté vyhrála stovku na MS, z tribun ztichlého stadionu přihlíželo možná tisíc diváků. Nedůstojné, hrozné.
Organizátoři měli s prodejem vstupenek takové problémy, že některé podle Guardianu rozdali zadarmo dělníkům z Afriky a katarským dětem. Kdo čekal, že mezi místními nebude o šampionát zájem, měl pravdu.
Žádné ovace? Kruté a demotivující
"Je to katastrofa," řekl při hodnocení atmosféry na začátku šampionátu na rovinu francouzský vícebojař Kévin Mayer, držitel světového rekordu a jedna z největších atletických hvězd současnosti.
"Naše vedení hrozně selhalo, když nechá atlety tohle podstupovat. Nezaslouží si to," zlobila se zase Denise Lewisová, olympijská vítězka v sedmiboji ze Sydney.
Opravdu nezaslouží. Obrovské plachty, které zakrývají skoro polovinu obvyklé kapacity stadionu, hlásají hesla jako "Reaching New Heights" (Dosažení nových výšek), "Beat the Clock" (Poraz čas) či "Aim Beyond" (Miř dál) a atleti se jimi řídí. Očekávaný útok Karstena Warholma na světový rekord čtvrtky s překážkami sice nevyšel, ale i tak už bylo k vidění dost skvělých výkonů.
Vedle dalšího triumfu Fraserové-Pryceové to byla i mužská stovka s Christianem Colemanem v kvalitním čase 9,76 sekundy, šokující výhra Tajaye Gaylea v dálce, zábavná premiéra smíšené štafety, strhující souboje v ženské tyčce a sektoru výškařek. A další.
"Žádné prázdné sedačky," slibovali Katařané v roce 2014 po vítězství v kandidatuře o atletický šampionát 2019. Realita je zatím zcela opačná:
If this were your first appearance at the world championships, you’d be forgiven for wondering if they were about to introduce the crowd to the athletes. So much for the promises of “no empty seats” from Doha when they won the bid. pic.twitter.com/fOPqRueqnF
— Mark Woods (@markbritball) September 30, 2019
Atleti se tvrdě připravují na vrchol dvouletého cyklu, aby pak špičku jejich snažení vidělo několik stovek diváků? Kruté, demotivující. Zatím to vypadá, že solidní podporu (zejména zásluhou afrických migrantů) si užijí možná vytrvalci, zástupci ostatních disciplín mají zřejmě smůlu.
Mluví se o tom, jak atletika "hledá nového Usaina Bolta" a bojuje o přízeň fanoušků. Záběry pestrobarevných sedaček prázdného stadionu vysílané do celého světa však královně sportu rozhodně nepřidávají.
Za tři roky se v bohatém Kataru uskuteční fotbalové MS, před čtyřmi lety se zde konal šampionát házenkářů. Také ten nabídl pohledy na prázdné sedačky v hale. Občas přerušené fanděním skupinky, kterou organizátoři dopravili z Evropy, aby podpořila katarský tým plný naturalizovaných cizinců. Celkové vnímání akce zcela degradovalo její význam.
Atletika tím bohužel házenkářské MS nápadně připomíná. Všechno si nekoupíte, chce se říct.
"Peníze hrají samozřejmě velkou roli, ale pokud je Katar má a zvládne to, proč ne. Protože když dají šampionát zemi, která to finančně neutáhne, je z toho průšvih. Třeba na olympiádě v Riu to organizátoři nezvládali," řekla bývalá atletka Denisa Helceletová o Dauhá před startem MS.
S tím se dá souhlasit, ovšem v soutěži o pořadatelství letošního MS soupeřily s Dauhá americké Eugene a španělská Barcelona. Z hlediska návštěvnosti a atmosféry by rozhodně uspořádaly lepší šampionát.
Silný závan peněz není atletům po chuti
Záměr představit atletiku světu a vyvázat MS z tradičních zemí je jasný a pochopitelný. V tomto případě ale poněkud nešťastný. Závan peněz šejků a ropných katarských magnátů je až příliš silný. K tomu přičtěme pro atlety velmi problematický pozdní termín a těžké klimatické podmínky.
"Je to neúcta k nám sportovcům. Vysoce postavení bafuňáři se rozhodli umístit šampionát sem a teď sedí někde v chládku a pravděpodobně spí," láteřila Běloruska Volha Mazuronaková, když v sobotu nad ránem dokončila maraton na hraně totálního vyčerpání na pátém místě.
"Dělají z nás pokusné králíky," prohlásil Francouz Yohann Diniz, obhájce titulu a světový rekordman v chůzi na 50 kilometrů, který mimořádně náročný závod v Kataru nakonec vzdal.
Zatímco maratonci a chodci se mořili v děsném horku a dusnu, některým atletům na stadionu dělá problémy zase silná klimatizace. "Pere na vás klimatizace a mezi pokusy je vám opravdu zima," kroutila hlavou Barbora Špotáková po kvalifikaci oštěpařek.
A pak přidala větu, kterou trefně shrnula dost možná dojmy většiny ostatních účastníků MS. "Tady to nemá s atletikou, kterou známe, nic společného." To je na vrcholné akci, kde se má zúročit dvouletá dřina, vskutku smutné konstatování.
Zvlášť když se ohlédneme za předchozím šampionátem v Londýně v roce 2017, kde chodilo v srpnu a mírném klimatu na atletiku až 50 tisíc diváků.
Vedle toho vypadá Dauhá jako obrovský propad a promarněná šance.
