Je v sobotu oznámené konečné pořadí v anketě Atlet roku 2017 podle vašich představ?
Jsem stejného názoru až na jedinou výjimku, a tou je tyčkař Jan Kudlička, kterého jsem zařadila do elitní desítky. Je to atlet, který se dovede velice dobře připravit hlavně na velké závody. Na mistrovství světa však neměl svůj den, což ho v této anketě nezaslouženě srazilo až na 15. místo.
Největší potlesk patřil vítězné Báře Špotákové. Co byste řekla na její adresu?
Jen samou chválu. Po deseti letech se dokázala vrátit na světový trůn a svoji pozici dokázala potvrdit i v curyšském finále Diamantové ligy. Využila své bohaté zkušenosti a se staronovým trenérem Rudolfem Černým se dokázala velice dobře připravit. Kdyby dnes řekla, že se s vrcholovou atletikou loučí, tak by ji zase provázel velký potlesk. Vždyť ve své medailové sbírce má všechny nejcennější kovy.
Přesto netají své rozhodnutí zúčastnit se v roce 2020 olympijských her v Tokiu…
Motivaci má velkou, ale olympiáda je ještě hodně daleko a hlavně bude záležet na jejím zdravotním stavu. Já jsem uzavřela svoji závodní kariéru v současných Bářiných 36 letech a určitě bude potřeba, aby se v následném všestranně náročném období hlídala a nepřeceňovala své síly.
Kdo vás letos nejvíc příjemně překvapil?
Jednoznačně oštěpař Jakub Vadlejch, který celou sezonu podával velice kvalitní výkony. Dokázal vybojovat prvenství v Diamantové lize a na světovém šampionátu se mu povedl stříbrný hod. Oba největší papíroví favorité z Německa se mohli jen divit. Stabilními výbornými vystoupeními, titulem vicemistra Evropy i nádhernou čtvrtou příčkou ve velké konkurenci na mistrovství světa mě mile překvapil také koulař Tomáš Staněk.
Nejmladším atletem v anketní elitní desítce je mílař Filip Sasínek. Jaké mu v jeho 22 letech dáváte šance na ještě lepší výsledky?
Něco už se mu podařilo. Na halovém mistrovství Evropy si doběhl pro bronz a v létě na šampionátu do 22 let v polské Bydhošti skončil v závodě na 1500 metrů druhý. Také jeho osobní rekord 3:37 má svoji hodnotu. Určitě vykukuje z průměru a bude záležet na jeho pracovitosti tréninku.
A od koho jste čekala víc?
Od Pavla Masláka. Zlatou medailí z mistrovství Evropy sice potvrdil roli halového specialisty, na mistrovství republiky vytvořil nový český rekord, ale na mistrovství světa se musel spokojit až se 17. příčkou. Jsem si však vědoma, že v běhu na 400 metrů je ve světě obrovská konkurence, na kterou Pavel zatím nemá.
Prvenství mezi juniorkami získala výškařka Michaela Hrubá a v kategorii objev roku čtvrtkařka Barbora Malíková. Myslíte si, že by se brzy mohly prosadit také mezi ženami?
Míša Hrubá už do dospělého světa nakoukla a nevedla si špatně. Je to velký talent a má všechny předpoklady ho také zúročit. Jen mě překvapuje, že při svém mládí má už třetího trenéra. Teď je to zkušený Pogány, takže snad už je na delší dobu poslední. Pokud jde o Báru Malíkovou, tak ačkoliv jí ještě není 16 let, tak dosáhla už skvělého času 52,74. Udělala obrovský výkonnostní skok, ale teď bude potřeba její další cestu pozorně sledovat. Není totiž dítě, ale ani žena. Moc bych jí přála, aby se stala stejně vynikající čtvrtkařkou, jakou je stále třeba Hejnová, která i v 31 letech je stálicí české atletické elity. Na mistrovství světa skončila těsně čtvrtá a v Diamantové lize druhá.
Jaký je váš názor na změnu systému v Diamantové lize, o jejímž vítězi nerozhodují získané body z celé sezony, ale pouze z jediného finálového závodu?
Není to šťastné řešení, nový systém se mi nelíbí. Ten předchozí byl spravedlivější, rozhodovala forma během celého roku a ne v jediném závodě.
Sedm cenných kovů si čeští atleti přivezli z halového mistrovství Evropy, v superlize starého kontinentu obsadil reprezentační tým pěkné osmé místo a v medailovém žebříčku na mistrovství světa desáté. Takže podle vás spokojenost, nebo třeba bylo na víc?
V Evropě na sebe vydařenou cestou na stupně vítězů upozornili Pavel Maslák, Zuzana Hejnová, Tomáš Staněk, Petr Svoboda, Filip Sasínek i Adam Helcelet. Na světovém šampionátu v Londýně pak Barbora Špotáková, Jakub Vadlejch a Petr Frydrych. Cenná byla i umístění v bodované nejlepší osmičce. Takže jak už jsem řekla, na ještě lepší výsledky by bylo potřeba mít v naší republice víc obyvatel (smích).
A závěrem - co české atletice nejvíc chybí?
Hlavně větší péče o mladé, talentované mládí. Chybí systém, na kterém by se dalo stavět. V oddílech je pak málo peněz pro kvalifikované trenéry, z nichž někteří místo dlouhodobější přípravy požadují okamžitě pěkné výsledky. A potom - atletika je náročný sport a mnozí, i nadějní atleti, nejsou zvyklí tvrdě pracovat.
