"Tajemstvím úspěchu je má láska ke sportu. Pro něj jsem se narodil a vždy jsem chtěl být tím nejlepším," vysvětloval svou suverenitu "Král vzduchu", který se šestkrát stal mistrem světa, další čtyři primáty získal v hale.
Světové maximum Bubka poprvé překonal v květnu 1984, o rok později už jako první tyčkař v historii zdolal bájnou šestimetrovou hranici.
To se mu během následujících 16 let povedlo v dalších 44 případech.
Jeho halový rekord vylepšil až téměř po 21 letech Francouz Renaud Lavillenie. Ten venkovní vydržel ještě o pět let déle, než jej před třemi lety vymazal Švéd Armand Duplantis.
V tyčkařském sektoru vládl ve své době jeden z nejlépe placených atletů světa pevnou rukou, o čemž nejlépe svědčí šest titulů světového šampiona v řadě.
První získal jako poměrně neznámý mladík v barvách Sovětského svazu v roce 1983 v Helsinkách, poslední už jako největší hvězda ukrajinské výpravy o 14 let později v Aténách.
Na olympijských hrách se mu však lepila smůla na paty. O start v Los Angeles 1984 ho připravil bojkot olympiády ze strany socialistických zemí v čele se SSSR.
V Barceloně 1992 neskočil základní výšku, v Atlantě 1996 nezávodil kvůli zranění achillovky a v Sydney si při své derniéře pod pěti kruhy připsal ve finále tři neúspěšné pokusy. Roli favorita splnil pouze na OH 1988 v Soulu.
30 years ago, September 28, Seoul-88...
— Sergey Bubka (@sergey_bubka) September 28, 2018
My Olympic dream came true.
It is unforgettable moment, nothing to compare!@iocmedia @EOCmedia @ANOC_Olympic @worldolympians pic.twitter.com/Pvhxswi5oz
Rodák z Luhanska v dětství platil za nadějného sprintera a skokana do dálky, k tyči ho jako devítiletého přivedl kamarád.
O dva roky později se ho i se starším bratrem Vasilijem ujal trenér Vitalij Petrov, který oba nedlouho po přesunu do Doněcku dovedl až do světové špičky. Na mistrovství Evropy 1986 ve Stuttgartu obsadili Bubkové první dvě místa.
S úchvatnou závodní kariérou se Bubka oficiálně rozloučil při své exhibici v únoru 2001, svět sportu ale nikdy neopustil.
Přestoupil na dráhu funkcionáře, kromě řady podnikatelských aktivit se činorodý Ukrajinec angažoval jako poslanec i v politice.
Nyní je dlouholetým místopředsedou Světové atletiky i členem Mezinárodního olympijského výboru. V roce 2013 neúspěšně kandidoval na post předsedy MOV, do loňska vedl Ukrajinský olympijský výbor.
"Jsem opravdu hodně zaneprázdněný. Ale když je trocha času, snažím se co nejvíce sportovat. Plavu, jezdím na kole, nebo si jdu zahrát fotbal. U sportu jsem vlastně pořád," prohlásil před lety Bubka.
V Doněcku má vlastní sochu, jeho synové Vitalij a Sergej hráli profesionálně tenis. Věhlasu otce však nedosáhli.
