S jakými záměry jste do letošního roku vstupoval?
Především pokračovat v technice hodu, ke které jsem přistoupil koncem loňského roku, a dál se posunout ve zlepšování psychiky. Už v prvních závodech jsem cítil, že jsem se vydal správným směrem. Těšila mě vyrovnanost hodů kolem 87 metrů a potom samozřejmě stříbro ze světového šampionátu i prvenství v Diamantové lize. Kdyby mi někdo začátkem roku řekl, že dosáhnu těchto výsledků, tak bych se mu vysmál.
V čem vidíte základ tohoto vašeho výrazného zlepšení?
Řekl bych, že všechno souvisí se vším. Už v devatenácti letech jsem poslal oštěp k 85 metrům, tedy hodně daleko, ale nevěděl, jak se mi to podařilo. V dalších letech jsem se pral s technikou, následovalo zranění kotníku a několik sezon jsem se doslova hledal. Teprve v roce 2014 jsem se začal zlepšovat a díky psycholožce se vydal po správné cestě, která mě dovedla až k současné výkonnosti. Mám za sebou složité období, dost lidí už nevěřilo že se mi podaří můj někdejší talent zužitkovat. Jsem proto moc rád, že jsem protlačil na mezinárodní scéně mezi nejlepší světové oštěpaře.
Jak změnila váš život říjnová svatba s Lucií Slaničkovou, slovenskou rekordmankou ve víceboji a rekordmankou na 400 metrů překážek?
Nezměnila ho vůbec, šlo jen o potvrzení našeho dlouholetého vztahu. Tedy abych byl přesný, v jedné věci ho změnila. Přibral jsem na váze, protože na levé ruce mám prsten (smích). Ale teď vážně: jsem přesvědčený, že k sobě patříme. Oba dobře víme, co všechno musí vrcholový sportovec zvládnout.
Když se vrátíme k vašemu nádhernému stříbrnému vystoupení na mistrovství světa v Londýně, tak věřil jste tak vzácně vyrovnanému souboji především s výbornými Němci?
Němečtí oštěpaři sice netajili, že na šampionátu chtějí všichni tři obsadit celý piedestal. Pro mě toto jejich prohlášení bylo velkou motivací, protože v předchozích závodech jsme se na prvních třech místech několikrát střídali. Stále jsem se zlepšoval, forma s technikou si rozuměly. Cítil jsem se skvěle, což jsem nakonec osobním rekordem 89,73 metru také potvrdil.
Jaké máte vztahy s německými oštěpaři?
Není mezi námi extrémní rivalita. Bavíme se anglicky a jsme kamarádi, kteří si navzájem přejí úspěchy. Každý z nás ví, co na toho druhého platí. Po skončení závodu všichni sportovně uznáme, že soupeř byl lepší.
Už vám začala příprava na novou sezonu?
Dokonce už dvěma soustředěními. To první bylo ve Špindlerově Mlýně, kde jsme se věnovali především běhání po kopcích. Tento týden jsme se pak vrátili z Kanárských ostrovů, kde v pestrém programu nechyběl ani volejbal, tenis, nohejbal a další sporty. Hned začátkem ledna budeme pokračovat v Nymburku, kde nás tělo bude už hodně bolet. (úsměv). Potom se ještě projedeme na běžkách a v únoru se už tradičně vydáme na deset týdnů do Afriky.
Vrcholnou atletickou událostí příštího roku je mistrovství Evropy v Berlíně, kde vaši největší soupeři budou mít velkou výhodu domácího prostředí…
A s ním určitě také obrovskou motivaci, ale já taky. Čekám doslova litý boj ve výborné divácké atmosféře. Na medaili určitě nebude stačit poslat oštěp jen někam k 82 metrům, jako na na šampionátu před dvěma roky v Nizozemsku..
A s jakým přáním vstoupíte do nového roku?
Ve zdraví navázat na letošní výkony a překonat bájnou hranici 90 metrů. Zatím se k této metě postupně blížím, takže snad se mi to podaří. Stále však říkám, že jsem sice od ní už hodně blízko, pouhých 27 centimetrů, ale zároveň i hodně daleko.
