Deprese a pokusy o sebevraždu. Běžec Češka popsal svou cestu s Aspergerovým syndromem

Jiří Škuba Jiří Škuba
12. 10. 2022 5:20
Už odmala byl jiný než ostatní děti. Na základní škole poznal, co je to šikana, má za sebou ke dvaceti pokusům o sebevraždu. Důvod svých depresí a původce negativních myšlenek se běžec Jiří Pavel Češka dozvěděl až ve svých sedmnácti letech: je jím Aspergerův syndrom, jedna z poruch autistického spektra.
Video: Bez Frází +

Když se vysloví autismus, řadě lidí vytane na mysli obraz Dustina Hofmanna v oscarovém snímku Rain Man. Český juniorský rekordman v běhu na 800 metrů Jiří Pavel Češka má však k chlapíkovi, který dokáže bravurně násobit vysoké cifry nebo si pamatovat karty v pokeru, ale v reálném životě se o sebe nedokáže postarat, na míle daleko.

"Jsem schopný začlenit se do sociální komunikace nebo fungovat v rámci společnosti, ale můžu přitom pociťovat určité úzkosti, ať už se týká komunikace s nejbližšími nebo se vzdálenějším okolím," vysvětluje Češka v podcastu, který připravuje projekt Bez frází ve spolupráci s Aktuálně.cz.

K diagnóze Aspergerův syndrom patří i časté deprese, v jeho případě trvající řádově měsíce, někdy dokonce půl roku i déle. A často také buď pozitivní, ale i negativní myšlenky, které pronikají z jeho světa do toho reálného.

"Jednou se mi například stalo, jsem si šel zaběhat a asi po jednom kilometru najednou přišla myšlenka, že jsem si zlomil nohu," vzpomíná na jeden z nejsilnějších momentů. "Většinou to vydrží do té doby, než jdu spát, nebo než zachytím silnější impuls ze světa, který je pro nás všechny stejný," popisuje osmnáctiletý půlkař.

S tím, že je odlišný od ostatních, se potýkal už při nástupu na základní školu. Až 95 % autistů se v průběhu života stane obětí šikany. Češka zažil jak tu psychickou, tak i fyzickou. Spolužáci ho například přimáčkli na umyvadlo a pustili na něj v mrazu ledovou vodu, což následně odnesl virovým onemocněním.

Ve svém příběhu, který si celý můžete přečíst ZDE, vypráví i o svých pokusech sáhnout si na život. "Spáchat sebevraždu jsem se pokusil opakovaně. Myslím si, že těch pokusů mohlo být ke dvěma desítkám. Některé byly naivní, jiné vážné. Nebudu je popisovat, protože nechci nikomu dávat návod," vypráví.

Svou diagnozu se dozvěděl relativně nedávno, ve svých sedmnácti letech. A zároveň poznal, čemu by se chtěl ve svém životě dál věnovat. "Rád bych se podílel na informování o poruchách autistického spektra. V poslední době se o nich mluví víc než kdy jindy, ale stále se o tomto problému ví málo. Hodně lidí, kteří když slyší pojem autista, vybaví si nějakého agresora nebo jedince, který je uzavřen jen ve svém světě."

Češka nyní studuje třetí ročník pražského gymnázia, mezi jeho sny patří studium na americké univerzitě nebo postup do olympijského finále. Nyní ale vystupuje do popředí jeho priorit právě osvěta psychické poruchy, se kterou sám bojuje.

"Asi jsem našel smysl života. Našel jsem zodpovědnost, že dělám něco, co nevidím moc u jiných lidí. Internet je plný článků, ale většinou je autismus popisován zvenčí, ale já té poruše dokážu přiřadit tvář člověka, který je na svůj věk asi i úspěšný," říká. "Mám možnost ukázat, že nejsem kluk, který je pořád jen zalezlý ve svém pokoji, věnuje se třeba IT a jede jenom jedničky a nuly, nebo člověk, který je závislý na pomoci svého okolí. Že jezdím metrem, chodím do školy, sportuju a mám kamarády."

Aspergerův syndrom je porucha, která se vyznačuje velkou různorodostí. Osoby na autistickém spektru podle Češky kopírují rozložení společnosti - jsou mezi nimi lidé inteligentní, stejně tak jako ti méně bystří, šikovní i nešikovní. Se zmíněnou diagnózou se mimochodem potýká i vizionář Elon Musk, režisér Tim Burton nebo třeba zpěvačka Susan Boyle.

"Lidi jako já můžou přinášet nový pohled na věc, který není úplně typický. To se při řešení některých problémů může hodit," míní Češka.

Donedávna ještě v sobě potlačoval to, kým skutečně je. "Nyní se už nebojím uzavřít se do sebe a nedělat si starosti s tím, co si o mně pomyslí okolí. Předtím jsem na sebe cítil vnější tlak, že bych se měl chovat podle nějakých standardů, které ne vždy je optimální dodržovat. Člověk by se měl chovat tak, jak chce on - samozřejmě tím nemyslím, že bych měl porušovat zákony. Ale vzít si někdy kraťasy do školy je celkem fajn," usměje se.

 

Právě se děje

Další zprávy