Když se vrátíme ještě do loňského roku. Co všechno jste v něm prožila?
Na halovém mistrovství světa jsem skončila se ziskem 4579 bodů čtvrtá a vše nasvědčovalo tomu, že mě čeká dobrá sezona. Jenže na březnovém soustředění v Africe mě začala bolet noha a po verdiktu lékařů, že jde o natrženou šlachu, muselo následovat několik měsíců léčení s pomocí ortézy jedině klidem.
Kdy jste mohla zase začít trénovat?
Až někdy koncem října, ale ideální příprava to nebyla. Především půlrok prožitý v klidovém režimu mně chybět a navíc noha při zátěži stále trochu pobolívala. Přesto návrat na atletickou dráhu byl mým velkým přáním a halové vystoupení v Cardiffu jsem uvítala.
V jakém složení jste se představily a s kým jste měřily své síly?
Český tým tvořily čtyři žen a tři juniorky a našimi soupeřkami byly vícebojařky z Velké Británie, Francie, Španělska a Polska. Obhájit loňské vítězství se nám nepodařilo, nestačily jsme na Britky.
Jak jste spokojena s předvedenými výkony?
Už počet získaných bodů prozrazuje, že ke spokojenosti musím mít daleko. Překážky jsem podle představ nezvládla, výška byla přímo hrozná a v kouli mě trochu omezovaly problémy se šlachami na ruce. Takže žádný důvod k oslavě druhého místa.
A jaký máte program do koncem halové sezony?
Za necelé tři týdny je v Ostravě halové mistrovství republiky a do té doby chci ladit formu. Mým záměrem je dosáhnout na takový bodový zisk, který mně zaručí start na halové mistrovství Evropy, které se koná začátkem března v Glasgow. Nejde o splnění limitu, ale o pozici na páté až šest příčce v letošních tabulkách. Nerada bych tam chyběla, ale s výkony z víkendového Cardiffu bych tam nepatřila.
