Věděl jste, že jste byl do posledních vteřin ve hře o zlatou medaili?
Věděl jsem, že bych byl na bedně, to stačilo. Jestli bych byl první… On je to takový vabank, že asi všichni bychom tady byli rádi za jakoukoli medaili. Jestli je to zlatá, stříbrná nebo bronzová, to už je jedno. I ten největší favorit Tomoa Narasaki je bez medaile. Jenom proto, že nevyhrál rychlost, kterou papírově měl vyhrát, uklouzla mu nožka a ve výsledcích je teď čtvrtý.
U vás byl největší problém boulder číslo dvě. Co se tam stalo?
Druhý byl hodně dynamicko-koordinační. Přeběh přes tři velké struktury doprava. To nebyl takový problém, ale finální fáze držení vyžadovala hodně dynamiky v rukách a čistou sílu. To byla odmalička moje slabá stránka, vždycky se to snažím dohnat něčím jiným. I v síle jsem se dost zlepšil, bohužel to nestačilo.
Už před olympiádou jste byl jednou z hlavních hvězd her a tohoto nového sportu, dělala s vámi rozhovor velká média. Vnímal jste, že se na vás dívá celý svět?
Určitě. Ale byl jsem na to velmi dobře připraven a opravdu si myslím, že psychicky jsem neselhal ani náhodou. A z toho mám vlastně radost. Asi bych si nikdy neřekl, že odsud budu odjíždět bez medaile, ale s pocitem, že jsem byl výborně připraven a že jsem zalezl na své maximum. I proto nedokážu říct, jestli jsem zklamán, nebo ne. Asi potřebuju ještě pár hodin či dní, abych na tuhle otázku dokázal odpovědět.
Jak tedy celkově hodnotíte olympijskou premiéru lezení?
Myslím, že to potvrzuje to, že kombinace všech tří disciplín byla trošku blbost. Stavěči bouldery hodně nevychytali. Naopak si myslím, že v obtížnosti připravili asi to, co připravit měli. Byla to show, bylo to dobrý. Kdyby to byla třeba obtížnost jako samostatná disciplína, bylo by to super, rychle za sebou, za 40 minut, rychle pochopitelné.
Co tedy stavěči nevychytali na boulderech?
První jsme vylezli téměř všichni, třetí nikdo. Problém nebyl, že jsme to nepochopili, ale že jsme na to slabí. Já jediný udržel ten další chyt, ale ten byl tak špatný, že si v momentálních podmínkách nedokážu představit, co se mělo dělat. Buď jsem ho měl přebrat nebo se měla hodit noha doprava dolů, překřížit, tak to asi bylo myšlené, ale nedokážu si představit, že by to tady někdo za čtyři minuty vylezl.
V Paříži za tři roky bude zvlášť soutěž na rychlost a pak kombinace boulderingu s lezením na obtížnost. Těšíte se?
Ano, to i z historického hlediska jako evoluce našeho sportu dává smysl. A rychlost jako samostatná disciplína, když tam budou specialisté a diváci uvidí ty nejlepší v jejich vlastní disciplíně, to bude pecka. Tenhle formát, kdy se diváci koukali na sport, v čem my kombiňáci jsme průměrní, tak to zas taková pecka nebyla.
A budete u toho v Paříži?
Určitě, Paříž je můj další cíl. Teď po dvou letech specifického tréninku na umělých stěnách kvůli OH si určitě dám nějakou pauzu od závodění, od umělých stěn. Chci se dostat na skály. Ale určitě bych se znovu rád do Paříže nominoval a uvidíme.
