Nepejchal před třemi lety vyhrál v libovolné malorážce závod Světového poháru v Baku, letošním prvenstvím ve stejné soutěži v Pekingu si zajistil účastnické místo na olympijských hrách v Tokiu a v Boloni získal stříbro na mistrovství Evropy. V dalším závodě SP v Mnichově se stal premiantem ve střelbě ze vzduchové pušky a na Evropských hrách v Minsku mu patřily dva bronzy.
Posledního skvělého úspěchu dosáhl minulý týden vítězstvím ve finále Světového poháru v Číně a vytvořením juniorského světového rekordu. "Těší mě, že se mi to podařilo. Jen mě mrzí, že nástřel nebyl větší," projevil skromnost hned v úvodu rozhovoru pro Aktuálně.cz.
S jakými představami jste do Číny odjížděl?
Chtěl jsem se představit v dobrém světle a přiznám, že jsem myslel na přední příčky. Ne však na vítězství, z kterého mám velkou radost. Náročnější než finále byla pro mě kvalifikace. Především proto, že ji provázel točivý vítr, který sice nebyl silný, ale rychle se měnil.
Co pro vás toto prvenství v libovolné malorážce na 3x 40 ran ve finále SP znamená?
Velice si tohoto úspěchu vážím a je pro mě povzbuzením do mé další činnosti. A samozřejmě i odměnou za práci, kterou jsem musel na této cestě vykonat.
Kterých dalších dosavadních výsledků si nejvíc ceníte?
Prvenství ve střelbě ze vzduchové pušky na Světovém poháru v Mnichově a potom dalšího prvního místa ve stejné soutěži v Pekingu, které znamenalo letenku na olympiádu do Tokia.
Jaká byla v čínském Pchu-tchienu celková a především divácká atmosféra?
Jedním slovem báječná. Při finále byla plná tribuna nadšených diváků, pro něž to bylo zřejmě příjemné zpestření jejich života. Vyhlašování těch nejlepších střelců provázely ovace, které třeba v Plzni neznáme. Velice dobrá byla i organizace soutěže a s teplotami kolem 20 stupňů Celsia nám, až na zmíněný vítr, přálo i počasí.
Bylo pro vás v neznámém prostředí ještě něco výjimečného?
Jednoznačně to byla ze strany organizátorů mimořádná pozornost, která se věnovala skladování zbraní, při němž se při zbytečných obavách až příliš dbalo na bezpečnost.
Co byste řekl k současné zahraniční konkurenci?
V obou mých disciplínách se sešla světová špička, z elitních závodníků nechyběl nikdo. Pouze ti, kteří už letos ukončili svoji kariéru (smích). Do kvalifikace vstoupilo 14 střelců a osm z nich se probojovalo do finále.
Už v roce 2016, tedy v pouhých 17 letech, jste byl členem české výpravy na olympiádě v Riu. Co pro vás účast na této vrcholné sportovní akci znamená?
Upřímně řečeno, moc jsem toho v Riu před třemi lety ještě nevnímal. Přesto jsem zjistil, že atmosféra na olympijských hrách je úplně jiná než na jiných mezinárodních závodech. Průběhu dlouhé řady soutěží byla věnována velká pozornost a byla možnost přihlížet vystoupení hlavně českých reprezentantů v dalších sportech. Já jsem si myslel, že navážu na své výkony ze závodů Světového poháru, ale to jsem se mýlil. Šlo o úplně něco jiného a při velké nervozitě jsem nakonec skončil ve druhé a třetí desítce startujících.
Máte už program aspoň na nejbližší měsíce?
Čeká mě soustředění, mistrovství Evropy, několik závodů Světového poháru a především pak v dubnu příštího roku předolympijský test. Na tokijské střelnici budu mít možnost seznámit se podmínkami a celkovým prostředím, v němž se pak za tři měsíce bude bojovat o medaile. Moc se tam těším i proto, že mám rád asijskou kulturu.
A už víte, s jakými záměry pojedete na svoji druhou olympiádu?
Nemusím asi moc zdůrazňovat, že tam chci dosáhnout mnohem lepších výsledků než v Riu. Prvním cílem bude v obou mých disciplínách postup do finálové skupiny. A pak se uvidí. V každém případě budu spokojený, když se mi podaří podat kvalitní výkon. Hodně tiše chci dodat, že nadšený bych byl ze zisku některé z medailí.
