Praha - Polohové závody na 200 a 400 metrů, 100 a 200 metrů motýlkem, závod na 200 metrů volným způsobem, štafety 4x100 metrů a 4x200 metrů rovněž volným způsobem a také 4x100 metrů polohově. Že by program plaveckých závodů olympiády v Riu? Ne, to je jen seznam disciplín, na kterých dokázal získat zlatou olympijskou medaili americký fenomén Michael Phelps, který je navíc v individuálních závodech dokázal všechny, s výjimkou zlata za 200 metrů volným způsobem, úspěšně obhájit.
Celkem tak má tato olympijská legenda, která se v Riu účastní již svých čtvrtých her, na svém kontě neuvěřitelných 19 zlatých medailí, ke kterým ještě dokázal přidat dvě stříbra a dva bronzy. Se ziskem 23 cenných kovů je tak nejúspěšnějším sportovcem olympijské historie, když na hrách v Londýně překonal ruskou gymnastku Larisu Latyninovou. Do světa velkých závodů se však dostal podstatně dříve.
Zlomem byly Atény
S plaváním začínal v sedmi letech, se sestrami prakticky vyrůstal u bazénu. Záhy zjistil, že je rychlejší než ostatní, což bylo způsobeno nejen jeho tréninkovou pílí, ale také jeho unikátně stavěným tělem, které jako by bylo přímo stvořeno k plavání. Při současné výšce 190 cm má Phelps rozpětí rukou neuvěřitelné dva metry, k tomu disponuje relativně krátkýma nohama, což zmenšuje odpor vody. Záběr oproti tomu zvětšují chodila o velikosti 50' a jeho údajně gumové klouby v kotnících.
Není proto divu, že se olympijská premiéra rodáka z Baltimoru konala už v australském Sydney v roce 2000, kde obsadil na 200metrové trati motýlkem páté místo a zároveň se stal nejmladším členem výběru USA za posledních osmašedesát let. V době konání her mu totiž bylo čerstvě patnáct let.
Hned v následující sezoně pak Phelps naplno ukázal, jaký obrovský talent v něm dřímá. Na mistrovství světa v japonské Fukuoce napravil své páté místo ze Sydney a na stejné trati bezpečně ovládl finále, navíc v novém světovém rekordu. O dva roky později se již stal nejzářivější hvězdou šampionátu v Barceloně, kde si vyplaval tři mistrovské tituly a celkem pětkrát přepisoval světový rekord.
Zlomovým okamžikem v kariéře mladého Američana však měly být až olympijské hry v Aténách v roce 2004, kam jel Phelps s cílem získat osm nejcennějších kovů, a překonat tak legendárního Marka Spitze, který získal na hrách v Mnichově 1972 sedm zlatých. Nakonec od toho nebyl daleko, po olympiádě se mu na krku houpalo dokonce osm medailí, těch za první místo však bylo "jen" šest. O čtyři roky později v Pekingu se ale již dočkal, na nejvyšším stupínku stál při šesti individuálních a dvou štafetových závodech a stal se nesmrtelným sportovním symbolem, který jen tak někdo určitě nepřekoná.
Chyběla motivace
Tím Phelps dosáhl všeho, čeho se dosáhnout dalo, a v následujícím období bylo samozřejmě těžké hledat dostatečnou motivaci pro další závodění. Poměrně velké nepříjemnosti mu způsobila fotka z večírku, na které byl zachycen při kouření marihuany. Na tři měsíce mu byla zakázána účast na závodech, a Phelps dokonce přemítal, zda neskončit úplně. Nakonec se rozhodl v kariéře pokračovat, na dalších dvou světových šampionátech vydoloval dalších třináct medailí, nicméně v bazénu již nepůsobil tak neporazitelně a konkurence, v čele s dalším Američanem Lochtem, mu začala bolestivě šlapat na paty.
Svůj profesionální sportovní život se tak Phelps rozhodl ukončit po londýnských hrách, kde i přes radost ze zisku osmnáctého zlata bylo znát, že má každodenního tréninku právě dost. "Je čas jít dál. Jsou i jiné věci, které bych chtěl ve svém životě dělat. A nejsem si jistý, že mezi ně patří zírání na černé čáry na dně bazénu čtyři hodiny denně,“ svěřil se tehdy americký plavec.
Přesto ve sportovním důchodu dlouho nevydržel. Po 628 dnech se opět objevil na startu závodu, další účast již proměnil ve vítězství, a přestože jeho comeback trochu zpomalil trest za řízení v opilosti, opět si letos v červnu vybojoval právo účastnit se nejvýznamnější sportovní akce. V Riu, kde byl vlajkonošem americké výpravy, svůj comeback korunoval 19. olympijským zlatem v štafetě na 4x100 metrů volně. To ale rozhodně není jeho poslední slovo; ještě bude vidět při závodech na 100 a 200 metrů motýlkem a rovněž při polohovém závodě, při kterém se opět uskuteční atraktivní souboj mezi ním a Lochtem.
Ať dopadne souboj jakkoliv, jméno Michaela Phelpse na startovní listině opět vyzdvihne plavání ze stínu jiných sportů a pravděpodobně znovu přiláká tisíce fanoušků, kteří by ho ani nesledovali. Bylo tomu tak po celou jeho dlouhou kariéru.
