Praha - Coby obránce z prvního kola draftu oprávněně snil o NHL. Po dlouhých pobytech na farmě však Alex Plante zamířil do Evropy. Nakonec skončil v Jižní Koreji, kterou i reprezentuje. "Jestli tohle byl můj sen? Ne," odpověděl deníku National Post. "Myslím, že je to legrační. Řekněte bohu své plány a on se jim vysměje."
Podobný osud potkal několik hokejistů zpoza Atlantiku. Dres korejského národního týmu obléká na olympiádě šest Kanaďanů a jeden Američan. Dohromady tvoří takřka třetinu mančaftu.
Minimálně někteří z nich přitom dřív nevěděli, kde Jižní Korea leží.
"Když jste mladí, netušíte, že taková země vůbec existuje," přiznal listu The Washington Post útočník Mike Testwuide.
Brankář Matt Dalton pro deník The London Free Press přidal: "Většina lidí z Clintonu, odkud pocházím, neví, kde Korea leží. Já jsem nebyl výjimkou."
Dalton a spol. proto zpočátku netušili, co lze v daleké zemi očekávat. O tamních hokejistech ale zřejmě neměli vysoké mínění. Stačil pohled do žebříčku IIHF, kde Jižní Korea léta trčí ve třetí desítce.
Forvardovi Michaelu Swiftovi otevřel oči první trénink v High1, klubu z předměstí Soulu. "Nemohl jsem uvěřit, jak jsou ostatní rychlí," přiznal stanici CBC. "Říkal jsem si, že s nimi ani nemůžu hrát, protože po ledě doslova létali. Byl jsem v šoku."
Korejci zároveň překypují pracovitostí. Když ale mají v rychlosti něco vymyslet, na špičku ztrácejí. Reprezentaci navíc chybí zkušenosti.
Asijský hokejový trpaslík poprvé postoupil do elitní skupiny mistrovství světa teprve loni. Velký podíl na tom měl trenér Jim Paek, rodák ze Soulu, který ale vyrůstal v zámoří. Pittsubrghu dokonce pomohl jako obránce ke dvěma Stanley Cupům.
Paek dlouhodobě hlásá, že každé klání chce vyhrát a na olympiádě cílí na zlato. Realita ale bude jiná. "Jsme obrovští outsideři," přiznává gólman Dalton. "Celý svět to ví."
V generálce na turnaj pod pěti kruhy podlehla Jižní Korea Rusku 1:8. Za celou sezonu porazila jen pražskou Spartu a Kazachstán. Až ve čtvrtečních 13:10 SEČ nastoupí proti Česku, pravděpodobně bude čelit velkému tlaku.
Museli zazpívat hymnu
Ačkoliv naturalizované hokejisty přivezlo do Pchjongčchangu třeba také Německo, Korea zašla se sedmi posilami nejdál.
"Hodně lidí si myslí, že je to superdivné a že my cizinci nejsme s týmem spojení, ale to není pravda," tvrdí útočník Testwuide. "Cítím, že jsme jedna rodina."
"Považujeme je za Korejce," hovoří o parťácích ze zámoří bek Yeong Jun Seo. "Jedí korejské jídlo, poslouchají korejskou hudbu. Jsme prostě jeden tým."
Zpočátku však sbližování nešlo úplně hladce. "Rád bych řekl, že ano, ale ve skutečnosti chvíli trvalo, než jsme si získali důvěru spoluhráčů," prozradil Dalton agentuře AP.
Zámořští hokejisté museli splynout s jinou kulturou. Také je ale zpravidla čekaly příjemné bonusy: auto, velmi slušný plat bez daní, byt s vyhřívanými podlahami. "Hodně do mě a do mé rodiny investovali, zajistili mi kariéru a celkově pěkný život," řekl zadák Plante. "Jsem rád, že oblékám korejský dres."
Aby hokejista z ciziny mohl reprezentovat Jižní Koreu, musí alespoň dva roky hrát za tamní klub. Cesta k novému občanství pak vede přes různé instituce včetně ministerstva spravedlnosti. Všichni zájemci nakonec musí zvládnout test a zazpívat národní hymnu.
"Když jsem poprvé hrál za Koreu, cítil jsem se trochu trapně, ale pak jsem si zvykl. Teď mi to přijde úplně normální," podotýká Dalton.
"Lidé v Koreji jsou dost vlídní," pokračuje brankář z Kanady. "Z devadesáti procent je tady všechno v pohodě. Vždycky máte někoho s odlišným názorem, ale realita je taková, že reprezentaci pomáháme. Navíc si nás nevybrali z NHL, takže to není nefér nebo tak něco. Jsme jen část skládačky. Snažíme se zapadnout a pomoct týmu."
