Rodák ze střední části Apeninského poloostrova vypadá na první pohled jako ideální představil televizního detektiva Kojaka. Ale místo lízátka a řešení spletitých případů se proslavil řízením závodních speciálů. V cestovních autech má řadu titulů a své místo má i historických statistikách.

O nějakém závodnickém důchodu nechce pilot, který začátkem března oslavil 57. narozeniny, ani slyšet. "Vyhrávat mě stále baví a nehodlám s tím přestat," řekl s úsměvem při setkání s redaktorem deníku Aktuálně.cz během únorového vyhlašování ankety Zlatý volant. Tento víkend mu startuje další sezona, v marocké Marrákeši úvodním podnikem začíná šampionát cestovních aut WTCR.

"Souboje s kluky ve věku mých synů nebo možná i vnuků jsou skvělé. Jakmile sedmu do auta, necítím žádný věkový hendikep. Pokaždé je to tvrdá bitva, ve WTCR je silná konkurence. Jsou to soupeři jako každý jiný," míní závodník stáje BRC Hyundai N Squadra Corse.

"Samozřejmě věk nezastavíte a nemám takovou fyzičku jako před dvaceti lety. Ale za volantem mě to nijak neomezuje. Už proto, že naše vozy nejsou tak fyzicky náročné jako třeba formule 1. Dokážu chytit svoje tempo a vyhrávat závody," vysvětlil Tarquini.

Přeborník v neúspěšné kvalifikaci

Italský závodník se na přelomu 80. a 90. let minulého století neúspěšně snažil prosadit ve formuli 1. Ale s podprůměrnými monoposty Osella, Coloni, First, AGS, Fondmetal, Tyrrell se ze 78 pokusů čtyřicetkrát do závodu vůbec nedostal. Rekordem je jeho 25 neúspěšných překvalifikací.

Nakonec získal jeden jediný bod za šesté místo v GP Mexika 1989 s vozem stáje Automobiles Gonfaronnaises Sportives známé pod zkratkou AGS.

Alfy Romeo Garbiela Tarquiniho a Nicoly Lariniho (3) v brněnských boxech během ME cestovních vozů 2004. | Foto: Radek Vičík

I přes řadu nezdarů na toto období vzpomíná rád: "Necítím žádnou lítost, jsem moc rád, že jsme se do světa Grand Prix vůbec dostal. Nikdy jsem neměl dobrý monopost, ale to už patří k životu," filozofoval Tarquini.

Monoposty vyměnil za cestovní vozy a brzy přišly první úspěchy. V roce 1994 vyhrál populární britský šampionát BTCC, závodil i v německém DTM a ve všech možných inkarnacích mistrovství světa a Evropy cestovních vozů. Evropským šampionem byl roku 2003, o šest let později přidal už vzpomínaný světový titul.

Během své kariéry Tarquini několikrát zavítal i do Brna. Při pohledu na fotografii z boxů na Masarykově okruhu z ME 2004 se mu rozzářily oči. "Brněnský okruh jsem měl moc rád. Je to krásná trať a mně se tu podařilo také vyhrát," zavzpomínal.

"Miluju závodění dveře na dveře"

Další vítězství chce přidat také letos, ale ve WTCR nebude mít obhajobu titulu snadnou. Nastoupí proti němu 25 soupeřů včetně dalších šesti mistrů světa.

"V seriálu WTCR miluju závodění. Jsou to vzrušující souboje dveře na dveře. Nejvíc si užijete řízení samozřejmě ve formuli 1, protože je hodně rychlá, ale cestovní auta jsou skvělá na boje na trati," vysvětli zkušený jezdec, proč jsou pro něj cestovní vozy srdeční záležitostí.

Startovní listinu letošního ročníku označil promotér WTCR jako "supergrid":