Zpočátku profesionální voják trochu tápal s navigací. "V úvodních dvou etapách jsem se do toho musel dostat, přece jen jsem dva roky nezávodil v poušti. Ale pak se mi ty návyky vrátily a do desáté etapy jsme byli jen dva motocyklisté bez penalizace za minuté kontrolní body," uvedl jezdec.

Co Kvapila překvapilo a potěšilo, byla atmosféra v bivaku. "Nechci to nijak porovnávat s Dakarem, ale na Africa Eco Race za námi sami přišli sami mechanici továrních týmů a radili mi s nastavením a někdy i pomohli s opravou," popsal Kvapil.

V desáté etapě přišla drsná zkouška. Po pádu přejel přes motorku českého jezdce jiný soupeř.  "Přelítnul jsem jednu dunu a když jsem se postavil, najednou vidím, jak se přes ni řítí bugina. Rychle jsem odskočil a sledoval, jak jede přes moji motorku!" vzpomínal.

Ani takový karambol neznamenal konec v soutěži, jenže stroj si z kolize odnesl dost šrámů. "Od té doby jsem bojoval s technikou. Další den vystřelilo víko olejového čerpadla a dostal jsem dvanáctihodinovou penalizaci. Poslední měřenou etapu jsem motorku dotáhnul do cíle silou vůle, protože se mi rozlomila a já musel jet 200 km ve stupačkách. Ale jsem tady, splnil jsem si svůj sen," zářil spokojený Kvapil.

Už teď spřádá plány na návrat do Afriky. "Určitě vím, že to už nebude v jedné stopě. "Mám připravené kalkulace na buggy, auto i kamion, Ale záleží na sponzorech, kolik získám peněz (smích)," prohlásil člen Vojenské policie Armády ČR.

A co by bylo podle něj ideální závodní náčiní? "Nejraději bych usedl za volant kamionu. Ale jakého a jestli vůbec, to je hvězdách," dodal Kvapil.