Praha - Martin Kolomý se sice ve své premiérové Rallye Hedvábná stezka umístil na 11. místě, přesto pilot Tatry v barvách Buggyry dovezl domů z dalekého dobrodružství mimořádnou trofej. Tu dostal za bojovnost a tři vyhrané etapy od pořadatelů 9800 km dlouhé soutěže s 4406 "ostrými" kilometry na trati vedoucí z Ruska přes Kazachstán do Číny.
"V podstatě jsme jeli na expedici," začal Kolomý zvesela své vyprávění po pondělním ranním příletu do Prahy. A v podobném duchu pokračovalo celé setkání s novináři v salonku hotelu hned vedle ruzyňského letiště.
"Byla to nejtěžší soutěž, kterou jsem kdy absolvoval. Sice jsem na Silk Way byl jednou asi před deseti lety jako mechanik, ale to se končilo v Turkmenistánu. Tatra Phoenix II se chovala perfektně. Jen jednu etapu jsme museli prodat, protože v takzvané velbloudí trávě, což jsou trsy trávy vysoké 30 až 50 centimetrů, bychom urvali nápravu. Ale Kamazy i tam jely na krev," připomněl největší soupeře Tatry.
Podivné zkratky Kamazů
Ruský tým nakonec obsadil kompletní stupně vítězů, ale podle řady soupeřů i české posádky nehrál úplně férovou hru.
"Dokázali jsme si, že s Kamazy jsme schopni jet vyrovnaně. Ale zatímco my jsme jeli podle roadbooku, oni najednou někam zmizeli a pak se zase vynořili u průjezdných bodů. Měli specialistu na mapy, který jim podle aktuálních satelitních snímků nacházel zkratky, a oni věděli, co tam je. Není možné si to jen tak zkrátit, může tam být schované řečiště nebo třeba zapomenutý traktor. Jednou s nimi zkoušel držet tempo Holanďan Van den Brink a utrhl přední nápravu," popsal Kolomý taktiku Kamazu.
"Na všech poradách i v roadbooku bylo červeně, že si jezdci nesmí zkracovat cestu, ale podle pravidel je potřeba vlastně jen projet waypointy. Takže oni vlastně nic neporušili, ale bylo to zvláštní. A určitě v těch místech museli i trénovat, protože najednou na pistě uprostřed pouště byly vyjeté koleje," dodal navigátor Michal Ernst.
Česká posádka byla jediná, která až téměř do závěru dokázala udržet tempo s Kamazy. Po třech vyhraných etapách však skončily veškeré naděje v dunách kvůli prasklému monobloku řízení.
Vrtulníkové manévry za 100 hodin
"Pořadatelé okamžitě zareagovali a dali nám k dispozici vrtulník, takže jsme potřebný díl mohli dopravit vzduchem. Jenže tam byly takové duny, že pilot odmítl přistát a museli jsme to hodit z výšky asi 20 metrů," vysvětlil peripetie záchranné mise technický ředitel roudnické stáje Robin Dolejš.
Jenže životně důležitý díl krkolomnou cestu na zem nepřežil bez úhony, čehož si ale posádka všimla až po jeho instalaci do vozu.
"Jirka Stross chtěl dokonce ze dvou dílů dvou různých monobloků složit jeden, ale s tím množstvím písku jsem mu to zatrhl," potvrdil Kolomý, kdo v posádce šéfoval, a pokračoval: "Tak jsem zase volal Robinovi a oni dopravili nový díl. Ten už výsadek z mnohem menší výšky přežil a mohli jsme pokračovat."
Za druhé použití vrtulníku ovšem Tatra nabrala podivnou penalizaci 100 hodin, kterou nebylo možné do konce soutěže dohnat a proti níž nebylo ani kde se odvolat.
Špatná nafta = spotřeba 230 na sto
Dalším "místním specifikem" byla nekvalitní nafta. "V dunách jsme překonali dosavadní rekord Martina Macíka 200 litrů na 100 km, nám to bralo 230. Dokonce jsme museli 500 metrů před cílem dolít nádrž, protože nám prostě 800 litrů nestačilo," divil se ještě doma Kolomý.
Pro účastníka 32 rallye mistrovství světa v "horkém křesle" spolujezdce Ernsta to byla první zkušenost s dálkovými soutěžemi. "Ještě si hodně rozmyslím, jestli si to někdo zopakuju," prohodil s úsměvem bývalý navigátor Martina Prokopa.
"Vůbec nechápu, proč se to jmenuje stejně jako rallye. Je to jako hokej a hokejbal, tam máte společnou jen hokejku a hřiště. Tady je společné to, že máte helmu, kombinézu a sedíte v autě. Tím to končí," zafilozofoval si 40letý spolujezdec, jenž tvořil posádku Kolomého Tatry spolu se zkušeným dakarským harcovníkem Jiřím Strossem.
