Praha - Český automobilový závodník Jan Charouz toho ve svých 27 letech stačil prožít na několik životů.
Před třemi lety pilotoval formuli 1 ve volném tréninku Grand Prix Brazílie, vyhrál Le Mans Series, ve 24 hodinách v Le Mans byl druhý ve své třídě, věnuje se podnikání, pomáhá rozjíždět nový značkový pohár Praga R1 Cup, a aby toho nebylo málo, tak ještě dělá kuchaře ve své vlastní restauraci.
„Vždycky jsem rád vařil. Už na střední škole jsem dělal pro spolužáky něco jako kantýnu,“ řekl Charouz v exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Kdyby zavolali, tak do formule skočím hned
Ve světě špičkových závodů se pohybujete už od svých osmnácti let, kdy jste ze „školních“ formulí usedl do monopostu A1GP. Co považujete z následujících sezon za vrchol vaší kariéry?
Vrcholem byl samozřejmě start s formulí 1 HRT v roce 2011 ve volném tréninku v Brazílii, ale osobně si cením víc triumfu v Le Mans Series v sezoně 2009 s prototypem Lola-Aston Martin. Formule 1 byla samozřejmě úžasným zážitkem. Mrzí mě, že jsem se nedostal do závodu, ale bohužel byla kolem spousta věcí, které jsem nedokázal ovlivnit. Přece jen jsme z Česka, takže tu nemáme tak atraktivní trh jako třeba ve Venezuele.
Formule 1 je pro vás už definitivně uzavřená kapitola?
Neřekl bych, že uzavřená. Kdyby mi dneska z nějakého týmu zavolali „Pojeď!“, tak okamžitě pojedu. V současnosti je to ovšem hlavně o penězích. V momentě, kdy za vámi nestojí hodně silný sponzor, je více méně nemožné se tam dostat.
Co říkáte současnému trendu, kdy stále klesá průměrný věk nováčků a řada mladých pilotů po roce dvou v F1 končí?
Není to podle mě o tom, že mladý přijde, mladý odejde. Když se ti mladí osvědčí, zůstávají. Vezměte si Vettela, který začal velmi mladý. To samé třeba Hamilton. Dobrých jezdců, kteří nato mají, je víc než dostupných míst. Přirozený koloběh bude probíhat vždycky.
Už na škole jsem provozoval kantýnu
Po zkušenosti ve formuli 1 jste se vrátil zpět do Le Mans a obdobných závodů …
Rozhodl jsem se plně soustředit na závody sportovních vozů a jezdím v prototypové třídě LMP2. Zároveň se mi vyskytla další příležitost. Moc rád vařím, a tak dělám externího šéfkuchaře v restauraci School v Praze, kterou teď i spoluvlastním. A poslední rok spolu s jedním z mých sponzorů, společností Praga, rozjíždíme projekt značkového poháru Praga R1 Cup. Je to malé sportovní auto, které by mělo být jakýmsi školním vozem pro postup do třídy LMP. Vůz i myšlenka se mi moc líbily, proto jsem se do projektu zapojil. Na příští rok chystáme značkový pohár v rámci závodů FIA Central European Zone.
Cítíte se stále ještě hlavně závodníkem, nebo spíš člověkem žijícím napůl už v jiných sférách?
Závodění budu mít pořád rád a pořád k němu budu mít blízko. Jsem pořád závodník, ale chci se zdokonalovat i v jiných aktivitách a mít připravená zadní vrátka, kdyby kariéra za volantem nevyšla. Situace v závodním světě je komplikovaná a sehnat placené angažmá je těžké. Baví mě i ostatní stránky motorsportu a byznysu vůbec.
Jak jste se dostal od závodního volantu do kuchyně v restauraci?
Vždycky jsem rád vařil. Když jsem bydlel v Londýně, vařil jsem si sám. Už když jsem chodil na střední školu, tak jsem dělal něco jako kantýnu pro svoje kamarády. Vždycky přišli, hodili kilo do kasičky a udělal jsem oběd. Kolem Vysočan v té době nebylo nic kloudného k jídlu a odmítal jsem jíst párky (smích). Tak jsem se dostal k vaření jako takovému. Jedna známá měla na starosti restauraci a požádala mě o pomoc. Začalo mě to bavit, tak jsem u vaření zůstal.
Máte jako šéfkuchař svoji oblíbenou specialitu nebo určitý typ jídla, který rád a dobře vaříte?
Myslím, že dobře uvařím všechno. Záleží na tom, na co mám momentálně chuť. Sním všechno, kromě pendreku není nic, co bych neměl rád (smích). Když je jídlo uvařené s láskou a z dobrých ingrediencí, tak nemůže selhat.
Lákáte hosty své restaurace na určitou specialitu podniku?
Menu měníme. Máme toho spoustu dobrého a určitě přijďte naše jídlo ochutnat.
Le Mans? To je fenomén
Závody sportovních vozů jsou doménou především starších pilotů. Bylo těžké se na začátku mezi ně prosadit, když jste byl roku 2007 dokonce nejmladším pilotem v Le Mans?
Bylo to samozřejmě náročné, ale myslím, že jsem odstartoval takovou vlnu a tyto závody začaly být atraktivnější pro mladší jezdce. Současní třicátníci a čtyřicátníci byli dřív také něco jako já. Snažili se dostat do F1, buďto se jim to nepovedlo, nebo jeli jen pár závodů. Dnes ale „elempéčka“ pomalu nahrazují formuli 1 jako vrchol motorsportu. Vinou nových pravidel už vozy F1 nejsou to, co bývaly, a jejich vývoj trošku stojí. Na rozdíl od toho v elitní třídě LMP1 je u vozů Porsche nebo Audi vidět neuvěřitelný technologický pokrok. Jsou to skvělé závody, které testují techniku na absolutní maximum.
Co je na vytrvalostních závodech tak magického, že do Le Mans dorazí rok co rok 200 000 diváků?
Je to fenomén. Říká se, že třemi nejlepšími závody na světě jsou formule 1 v Monaku, Indy 500 a 24 hodin Le Mans. A to pořadí se podle mého názoru v současnosti už změnilo. Le Mans je neuvěřitelně náročné z hlediska jezdeckého i technického. Už dávno neplatí, že jako v minulosti piloti šetřili auta tak, aby jim vydržela až do cíle. A kdo neměl problém, ten vyhrál. Dnes je to čtyřiadvacetihodinový sprint a tlačí se do poslední chvíle. Závod má obrovskou tradici a je tu i kontroverzní historie s velkým neštěstím v roce 1955 či létajícími mercedesy koncem devadesátých let. Je tu také veliká mediální podpora a samozřejmě i podpora fanoušků. Ve Francii je to stále národní záležitost a závod je čím dál tím populárnější.
Kterou denní nebo noční dobu v Le Mans máte nejraději?
Svítání.
To říkají všichni…
No… (smích). Když člověk přežije celou noc, přichází nad ránem pocit zadostiučinění a sladká odměna. Trať je suchá, už je vidět, vzduch je vlhký a studený, takže motor jede perfektně. Celá trať je rázem o vteřinu rychlejší, protože se za celý den a celou noc předtím nagumuje a zajíždějí se nejlepší časy.
Jak jste spokojen s letošní sezonou?
Trošku nám hodily klacky pod nohy pneumatiky. Jel jsem v týmu Sébastiena Loeba, který má samozřejmě celý život spolupráci s Michelinem. Ten bohužel udělal letos horší pneumatiky než Dunlop, které byly o dvě vteřiny na kolo pomalejší. S tím jsme se prali od začátku roku až do Le Mans. Dojeli jsme sice čtvrtí, ale měli jsme jasně na vítězství. Ve třídě LMP2 jsme byli jediní na michelinech a ostatní jeli na dunlopech, takže to mohlo být lepší. V jednom závodě jsme sice byli ve třídě druzí, ale myslím, že kdybychom měli srovnatelné podmínky, měli jsme šanci vyhrávat.
Jaké je Sebastien Loeb týmový šéf?
Stáj mu sice patří, ale v jejím provozu se neangažuje. Občas se přijede podívat na závody, ale to je víceméně všechno. Má na to lidi.
