Bavíme se tu v chladném večeru, kdy teploměr ukazuje minus dva stupně Celsia, a vy míříte do horké Afriky. Jak se na takovou změnu teplot připravujete?
Nijak to neřeším, dokonce se na ni těším. Za ty roky jsem si už zvykl. Přechod není hned. Na lodi se budeme dva dny aklimatizovat a pak v Maroku bude nějakých pět, maximálně deset stupňů. Zimu jako takovou mám rád. Před týdnem jsem byl na horách s dětma. Bylo tam dvacet centimetrů sněhu.
Už skoro čtvrtstoletí vyjíždíte rok co rok kolem Nového roku na dálkovou rallye s cílem v Dakaru. Jak dlouho trvalo doma, než se rodina smířila s tím, že u vás oslavy konce roku nebo dokonce Vánoce vypadají jinak než všude kolem?
Teď si hlavně musela zvyknout, že jsem byl na Silvestra po dvaceti letech doma. To bylo docela zajímavý. (smích) Dopadl dobře, všichni v rodině jsme ho přežili. Asi už jsou možná rádi, že jsem zase pryč. (smích) Rodina je ale základ všeho, bez ní to nejde.
Co jste si doma popřáli do nového roku?
Samozřejmě zdraví a hodně štěstí. A hodně lásky, ta je důležitá.
Potřetí odstartujete do Africa Eco Race bez navigátora i mechanika. Ještě vás někteří soupeři považují za podivína?
Za exota se nepovažuju. Spíš za člověka, který má tu možnost jet sám. Pořadatelé si už zvykli. Vědí, že na kontrolách musí s kartami ke mně jako k řidiči, že tam nikoho nemám.
Po prvním osamělém startu jste jako největší problém viděl navigaci. Jak jste se v tomhle směru zlepšil?
Letos jsem sehnal speciální přepínač na navigaci, takže se mi už točí na obě strany. Pořád se to učím a musím k navigování přistupovat s respektem.
Letos vezete do Afriky místo dvou už tři "baléčka", tedy odtahové vozy pracující pro pořadatele. Znamená to, že se navýšil počet účastníků, nebo se organizátoři rozhodli zefektivnit svou práci?
Myslím si, že je pravda obojí. Mírně narostl počet účastníků. Jiné dálkové soutěže používají více baléček, tak si pronajali i naše třetí auto.
Vaši Tatru kdysi označil dvojnásobný vítěz Dakaru Gerard de Rooy za "čisté osmdesátky". Není to vůči moderním kamionům prošpikovaným elektronikou vlastně výhoda, když si ho dokážete většinou opravit sám tak řečeno na koleně?
Dá se říct, že jo. S nějakým super extra vytuněným autem bych sám asi mohl jet jen těžko. Netroufl bych si na to. Díky tomu, že máme mechanickou Tatru, je to trochu jednodušší plnit si sen, že člověk může po Africe jezdit jak blázen sám.
Pořad platí vaše okřídlené rčení "Nekopu, mám přece Tatru"?
To jsem řekl po loňském ročníku, kdy jsem opravdu nekopal. Ale jinak člověk musí zůstat pokorný. Písky jsou zrádné a musíte zůstat pořád ve střehu. S mechanickou vazbou hned pocítíte, že se začínáte bořit. Když se to boří hodně, tak člověk vycouvá a objede zrádné místo.
Jakými úpravami prošel vás soutěžní vůz před letošním Africa Eco Race?
Jen drobnosti, v podstatě to byly jen repase. Nalakoval jsem podvozek a jinak je to pořád původní Tatra. Jen číslovku 122 let tradice Tatry jsem přelepil na 123.
Buggyře končí smlouva, a Tatra tak bude pravděpodobně vypisovat nový tendr na továrnou oficiálně podporovaný tým pro Rallye Dakar. Neláká vás návrat do soutěže pod patronací ASO, která se letos přestěhovala do Saúdské Arábie?
Dakar a Saúdská Arábie, to jsou dvě věci, které mi nejdou vůbec k sobě. Já mám pocit, že Dakar je v Senegalu. Mojí motivací je dojet do toho Dakaru v Senegalu. To je pro mě jediný Dakar.
