"O Dakaru se těžko vypráví, Dakar se musí prožít," začal veterán z východu Čech své hodnocení letošního ročníku, v němž nakonec obsadil 25. místo. Je to paradox, protože právě Macháček je známý tím, že své zážitky z dálkových soutěží dokáže vyprávět dlouhé hodiny.
I ze 44. ročníku Dakaru si přivezl spoustu dojmů. Během každé etapy musel s navigátorem Pavlem Vyoralem několikrát vylézt z buginy, vyřešit problém a znovu se nasoukat do kokpitu.
"Do toho ještě musíte kalkulovat, jestli má, nebo nemá cenu danou věc udělat. Jestli to časově stihneme. Kolikrát se musí telefonovat, což v buggy nejde. Musíme zastavit a sundat si helmu. Když zapadnete, nemusí vám stačit ani pomoc kamionu. A s sebou nemáte všechno nářadí, jako když jste v dílně," popsal Macháček náročnost Rallye Dakar.
Ovšem ani v 64 letech si nic nezadá se soupeři o jednu či dvě generace mladšími. "Na svůj věk a na to, co jsme zažili během dvanácti etap, se cítím neskutečně dobře. Když k tomu přistoupí věci, jako jsou pozdní příjezdy do bivaku, řešení technických problémů a závodění v plném soustředění, je to až zázrak, že se člověk drží v takové kondici," filozofoval pilot týmu Buggyra ZM Racing.
S buginou z Roudnice nad Labem zkušený matador závodil třetí rok po sobě. Proto může porovnávat progres kategorie lehkých prototypů, v níž loni slavil svůj celkově šestý dakarský triumf.
Také Macháček umí chválit
"Dakar se extrémně zrychlil. Přibyla spousta jezdců. Řada z nich přichází ze čtyřkolek a mají velkou zkušenost s navigací a znalostí terénu," připomněl sám bývalý čtyřkolkář. "Výrazně se zlepšily i týmy. Přišly s lepšími stroji a také sběr dat byl na mnohem vyšší úrovni než dřív."
Jezdec s dakarskými zkušenostmi z Afriky i Jižní Ameriky si letošní ročník soutěže, která se potřetí jela v Saúdské Arábii, užíval. "Spousta věcí se zlepšila. Letošní Dakar byl zajímavý tím, že začínal lehčími etapami a vygradoval na konci těma obrovsky těžkými. To se pořadateli povedlo. Ukázalo se, že jde udělat Dakar i bez maratonské etapy," uvedl.
Známý kritik pořadatelů pak s úsměvem dodal: "Ano, i já dokážu chválit."
Taktika dojíždění v první desítce etapového pořadí a pozvolného posunu kupředu díky poruchám soupeřů vycházela až do předposlední etapy. Před jejím začátkem byl Macháček sedmý.
"Nebýt osudového třináctého dne od startu prologu, kdy jsme měli největší technickou závadu, určitě by to vyšlo hodně blízko našemu stanovenému cíli. A tím byla první pětka," uvedl pilot speciálu Can-Am.
Zklamání nad ztrátou dobré pozice si Macháček nechal až do bivaku. "Jak v autě něco křupne, tak vím, že přijde boj o přežití. V té chvíli nad ničím nedumáte a přemýšlíte, jak problém vyřešit. Stalo se to na 160. kilometru z velmi náročné čtyřsetkilometrové etapy, proto jsem věděl, že to bude boj. Pokračovali jsme dál s pohonem jedné nápravy. Jenže jsem netušil, že to pak nevydrží poloosy a budeme mít další problémy," popsal kritický okamžik.
Pak si sympatický jezdec Buggyry náhle vzpomněl na jednu velkou chybu, kterou před svým šestnáctým dakarským startem udělal: "Přivezli jsme si talismany z roku 2021. V roce 2022 byly asi unavený, nejspíš už ze sebe vydaly všechno o rok dříve. A letos už štěstí tolik nebylo."
Kvalitní vůz i nadějné mládí
Buginového programu Buggyry se Macháček účastní od roku 2019. "Domluvili jsme se na tři roky s tím, že se budu také podílet na vývoji. Projekt považuju za velmi úspěšný. Je tu kvalitní konkurenceschopný stroj, jehož drobné nedostatky se teď odstraní. Máme tu Buggyra Academy, která připravuje jezdce, navigátory, mechaniky a další lidi do týmu. V příštím ročníku by měla startovat děvčata Kolocovy. Za mě to jsou tři dojeté Dakary s třešničkou na dortu v podobě vítězství v roce 2021," bilancoval.
I když se v buggy objevují stále častěji mladí jezdci, český doyen svůj věk jako nevýhodu nevidí. "Můžu do závodění vložit zkušenost a tak nějakou rychlost. Ale na druhou stranu ve svém věku a na sklonku kariéry dávám do závodění více opatrnosti a chci dojet. Ne zbytečně riskovat," vysvětlil.
I když Macháček hovoří o konci kariéry už od předposledního jihoamerického Dakaru v roce 2018, stále nechce o definitivním pověšení helmy na hřebík mluvit.
"Vím, že nepojedeme nově zřízené mistrovství světa v cross-country, protože jsme neuspěli v tomhle závodě. Upřímně, Mezinárodní automobilová federace FIA mi svým agresivním vymáháním technických regulí vzala chuť, abych jezdil závody pod ní. Kdybych byl jako jednotlivec, tak už se něčeho takového nezúčastním. Naštěstí tým dokáže problémy vyřešit."
A vzápětí dodal: "Mluvili jsme o tom, že bych měl jet ještě jako podpora pro naše dvě talentované dívky. Jsem připraven, ale už nechci, aby na mně ležela tíha výsledku. Uvidíme, jak se všechno bude během roku vyvíjet."
