Praha – Jan Natov patří k oporám florbalové reprezentace. V české nejvyšší soutěži odehrál 205 zápasů a s Tatranem Střešovice získal dva tituly.
Kvůli zlomenině zánártní kůstky, která se mu přihodila před třemi lety, si ale zkusil i florbal na vozíku a zůstal i u tohoto sportu. V barvách Střešovic se proto těší na novou sezonu ligy, která startuje tento víkend.
Vozík si zkusil v rámci rehabilitace
Natov si zranění, které jej usadilo do florbalového vozíku, přivodil v roce 2013 při přípravě na letní turnaj Czech open. Zlomil si zánártní kůstku, nemohl běhat a ztratil čtyři měsíce tvrdé práce.
"Trenéra Jiřího Jakoubka napadlo, že bych si mohl vyzkoušet florbal na vozíku, a tak jsem si domluvil svůj první trénink se Zdeňkem Krupičkou (reprezentant ve florbalu na vozíku, pozn. redakce) a předsedou klubu Martinem Kosinkou. Od té doby jsem trénoval každý den na hale Tatranu,” popisuje své začátky na florbalovém vozíku s hokejkou v ruce.
Největší problém? Držet hokejku a jet
Začátky nebyly vůbec jednoduché, ale lekce florbalu na vozíku bral od těch nejlepších – od českých reprezentantů. Musel si zvyknout na to, že při hře sedí a také na to, že zabírají především ruce.
"Hned první věc, která mě na úvodním tréninku zajímala bylo to, jak můžu jet a přitom držet hokejku a ještě hrát s míčkem. Po pár krkolomných začátcích jsem tomu po půl hodině přišel na kloub a začal jsem pilovat tu správnou techniku. Po celou dobu mi radil český reprezentant Zdeněk Krupička, bez něj bych se to nenaučil.“
Dva kluby? Žádný problém
S Tatranem vybojoval dva tituly v mužské Superlize, v roce 2015 přestoupil do Mladé Boleslavi, ale vozíčkářský dres měnit nechtěl.
"Byla to hned první věc a vlastně i podmínka, která mě při přestupu napadla. Chtěl jsem za vozmeny Tatranu hrát i po přestupu. Tady musím poděkovat vedoucímu týmu, Tomáši Pacákovi, který mi to umožnil. Dá se říct, že Tatran vozíčkáři a mužské áčko Tatranu jsou pro mě dva úplně odlišné kluby. Takže já jsem s tím v pohodě,“ prozradil o svém působení ve dvou dresech.
Cílů má Natov ve vozíku hned několik, přičemž tím největším je švédská nejvyšší soutěž.
"Nemůžu hrát za reprezentaci, protože tuhle čest mají pouze vozíčkáři. Chtěl bych si ale někdy zahrát za švédský florbalový klub, tento cíl mám i ve florbale chodících. Samozřejmě zatím za největší úspěch, mezi vozíčkáři, považuji titul mistra republiky. Velkým bonusem je parta, která je v tomto sportu a hlavně na Tatranu. Jsou to skvělí lidé, se kterými rád trávím svůj volný čas a obdivuju je,“ naznačil své cíle do budoucna útočník s číslem 88.
