Praha - Sto let už bude za dva týdny českému hokeji. Oslava kulatých narozenin se ale uskuteční v předstihu, úterním přátelským zápasem se Slovenskem a následnou exhibicí hvězd minulých i současných.
Od 15. listopadu 1908, kdy slávistický funkcionář Emil Procházka poslal přihlášku do právě vznikající Mezinárodní hokejové federace (dříve LIHG, nyní IIHF), se Češi ověnčili jedenácti tituly mistrů světa.
Navrch přidali před deseti lety v japonském Naganu také jediný olympijský titul.
Čtěte také: Hokej oslaví sto let: Skromně s účastí světových legend
Krušné začátky
V dnešní době druhý nejoblíbenější kolektivní sport to ze začátku neměl jednoduché. Svazu chyběly peníze a kromě hokeje ledního sdružoval také ten pozemní a bandy hokej.
První turnaj, kterého se Češi v roce 1909 ve francouzském Chamomix zúčastnili, pro ně dopadl tragicky. V konkurenci Francie, Švýcarska, Anglie a Belgie odjížděli domů se čtyřmi porážkami a celkovým skóre 4:31.
Už o pár let později se ale česká reprezentace začala prosazovat a ještě před první světovou válkou dvakrát zvítězili na mistrovství Evropy.
V rámci letní olympiády v Antverpách se uskutečnil za účasti Kanady a USA také první světový šampionát a Češi na něm překvapili bronzem. Na zámořské celky ovšem v té době ještě zdaleka nestačili, Kanaďanům podlehli 0:15, Američané jim dali ještě o branku víc.
Zlatý Matěj
Třetí místo, zároveň s dalšími úspěchy v letech následujících, pak výrazně přispělo k rozvoji ledního hokeje v prvorepublikových dobách.
Do Čech mířilo množství Kanaďanů, kteří začali místní nadšence učit pravému hokejovému řemeslu. Průkopníkem největším byl Mike "Matěj" Buckna, který se z hráče a trenéra klubu LTC Praha postupně propracoval až ke koučovaní národního týmu.
Už v roce 1938 vybojoval na domácím MS v Praze se svými svěřenci bronzové medaile, další vývoj pak ale přerušila druhá světová válka.
Hned první poválečný šampionát, konaný roku 1947 znovu v české metropoli, ovšem přinesl první titul mistrů světa.
Češi sice podlehli Švédsku a zlaté medaile se zdály definitivně ztraceny, pak však Seveřané ztratili s Rakouskem a celá Praha se radovala z historického úspěchu.
Bóžu a spol. zničili komunisté
Po stříbru z olympijských her ve Svatém Mořici 1948, kde český národní tým nestačil pouze na Kanadu, přišel o rok později další světový titul ve Stockholmu.
Tím bohužel jedna úspěšná generace hokejistů končí. Těsně před odletem na mistrovství světa v Londýně 1950 byla většina hráčů zatčena a tým kolem brankáře Bóži Modrého byl komunistickými orgány obviněn ze špionáže.
Čtěte také: Růžička: Jágr má místo jisté. Bude-li fit, pojede na MS
Mnozí z nich skončili po vykonstruovaném procesu v jáchymovských dolech a česká reprezentace se na dva roky zcela rozpadla. Ještě předtím ji navíc postihla jiná tragédie. Při leteckém neštěstí zahynulo v roce 1948 hned šest hráčů - Štovík, Troják, Pokorný, Stibor, Jarkovský a Švarc.
Český hokej pak zažíval bídné období a na další zlato z mistrovství světa čekal dlouhých 23 let.
První zlatý hattrick nevyšel
Padesátá i šedesátá se odehrávala ve znamení Čechů s nenáviděnými hokejisty SSSR. Vrchol této rivality nabídlo mistrovství světa 1969, kdy si někteří hráči ve vzájemném duelu se Sověty přelepily ve znaku pěticípou hvězdu černou lepicí páskou.
Národní tým sice ve Stockholmu skončil až třetí, jeho hráči však vzhledem k tomu, že oba zápasy se Sovětským svazem vyhráli, byli doma oslavováni jako hrdinové.
Další zlatou radost přineslo až mistrovství světa v Praze 1972. S Holečkem v bráně, Bublou a Pospíšilem v obraně a Hlinkou, Martincem a bratry Holíky v útoku Češi doma konečně znovu triumfovali.
Totéž zopakovali i v letech 1976 a 1977 a při dalším pražském šampionátu v následujícím roce jim k završení zlatého hattricku chyběl jen kousíček. Na ten si fanoušci museli počkat až na přelom tisíciletí.
Bukač v Praze 85 i Vídni 96
V další dekádě vládli světovému hokeji znovu hráči SSSR, jejich hegemonii se podařilo znovu prorazit na mistrovství pořádaném v Československu.
Luděk Bukač dokázal v Praze 1985 sestavit tým, který si kromě Sovětů poradil také s kanadskou reprezentací, v jejímž dresu se na začátku své kariéry představil i fenomenální Mario Lemieux.
Před třiadvaceti lety tak Čechoslováci získali šestý a zároveň poslední společný titul se Slováky.
Ve Vídni 1996 už se radovali jako samostatný český stát, který převzal nástupnictví československého hokeje. Pod premiérový titul České republiky se opět podepsal Bukač.
Stejné mužstvo, posílené navíc mnoha hráči NHL, ale jen o pár měsíců později tragicky vyhořelo ve Světovém poháru, když vysoko podlehlo i slabému Německu.
Vrchol v Naganu
Dlouho českému hokeji unikal olympijský primát. Blízko zlaté medaili byl ve Svatém Mořici 1948, Grenoblu 1968 i Innsbrucku 1976, dočkal se ale teprve před deseti lety.
Přenosy z japonského Nagana sledovala brzy ráno celá republika a Češi na prvním turnaji otevřeném profesionálům z NHL překvapivě triumfovali.
Haškova brankářská jistota, Růžičkova autorita, trenér Hlinka na střídačce a kouzelník Jágr na ledě přinesli České republice největší úspěch v dějinách. Devadesát let po založení svazu.
Čtěte dále: Hokejové Nagano stmelilo národ. Je tomu deset let
Konec minulého a začátek tohoto století vůbec českému hokeji přál. Od Vídně 1996 po Vídeň 2005 vybojoval národní tým celkem pět titulů mistra světa. V roce 2001 se podařilo završit i zlatý hattrick.
Poslední dva roky se sice museli fanoušci druhého nejoblíbenějšího kolektivního sportu u nás obejít bez velkého úspěchu, i tak má ale český hokej ve světě pořád zvuk a po sto letech od svého založení patří k nejúspěšnějším na planetě.
