Komentář - Dopadlo to výborně. Český hokej a jeho vedení si mnou ruce, supersilná generace hráčů ročníku 1997 se loni podílela na zisku historického stříbra ze šampionátu osmnáctiletých a teď o víkendu zářila i na vstupním draftu do NHL.

To si pro začátek jistě moc rádi zopakujme: Draftem o víkendu prošlo hned jedenáct českých hokejistů, což je nejvíce od roku 2005. Jména dvou z nich zazněla dokonce už v prvním kole. 

Obrovský úspěch proto slaví také jednotlivci: Pavel Zacha se stal  nejlepším Evropanem, na řadu šel už jako šestý v pořadí a vybralo si ho New Jersey. Od Jakuba Voráčka v roce 2007 je Zacha prvním Čechem, který se v draftu NHL prodral do nejlepší desítky. 

Obránce Jakub Zbořil šel na řadu jako třináctý, sáhl po něm Boston. Zbořil je prvním českým bekem od roku 2005, jenž draftem prošel v prvním kole.

Po týdnech marasmu pozitivní zprávy

Pro český hokej je to obrovský úspěch. Po týdnech, kdy se z médií na poměry v mládeži valila jedna kritika za druhou, je to jistě i vítaná injekce optimismu také pro zástupce hokejového svazu. Ti se nařčením z korupčního prostředí ve svém rybníku dosud bránili stejně sveřepě, jako všechny mladé hokejisty neustále ujišťují, že odcházet do zámoří (potažmo jinam do Evropy) je pro jejich rozvoj špatná volba.

Letos hovoří pro svaz po letech konečně dokonce i poměr draftovaných hráčů: Jen tři z nich působí v zámoří, zbytek hraje hokej (respektive občas nastupuje) v české extralize. Ale...

Ti nejlepší z nich, Zacha, Zbořil a Chlapík, který šel na řadu ve druhém kole, mají společnou jednu zásadní věc: Z Česka už před rokem utekli, hrají juniorskou ligu v Kanadě a dnes vám úplně otevřeně řeknou: Byla to ta nejlepší věc, jakou jsme kdy mohli udělat.

V sedmnácti letech totiž ti úplně nejlepší hráči z ročníku v dospělé extralize nevidí šanci na dostatek prostoru na ledě, ve svých klubech by nejspíš hráli s ice timem pod deset minut na zápas, a to ještě ne zcela pravidelně. Vzhledem ke kvalitě zdejší juniorské extraligy jinou možnost, jak se dobrým tréninkem a zápasy na vysoké úrovni zlepšovat, než odejít do zámoří, vlastně ani nemají. Přesto jim to bývá ve většině případů českými kluby vytýkáno.

Vysoko jdou hráči z ciziny. A Hertl

Výmluvný je i tenhle následující přehled Čechů, kteří v posledních letech uspěli v prvním kole draftu NHL, tedy pařili k absolutní špičce svého ročníku:

Co z této "dratfové pětiletky" vyplývá?

1) V posledních pěti sezonách bylo v prvním kole draftováno šest českých hokejistů, a pouze jeden z nich (Tomáš Hertl) v té době hrál hokej v České republice. Vrána a Pastrňák se hokej v nejdůležitější fázi své kariéry (přechod z mládeže do mužů) učili hrát ve Švédsku, Zacha se Zbořilem i Chlapíkem zase v Česku neviděli šanci, a tak zlomový rok své kariéry strávili v zámoří stejně jako Radek Faksa.

A jen tak mimochodem: Hertl je zároveň jediným hokejistou od Milana Michálka (rok 2004), který šel hrát NHL rovnou z české extraligy. Ostatní mladí Češi, kteří od roku 2011 prošli draftem a NHL si pak zahráli (Palát, Gudas, Pastrňák, Musil nebo například Uher) do zahraničí odešli už v juniorském věku a draftováni byli ze zámořských klubů.

2) V roce 2013 prošli draftem NHL pouze tři Češi, nejlepší z nich, Jakub Košťálek, byl vybrán dokonce až ve 4. kole jako 114. hráč v pořadí. Všichni tři draftovaní Češi působili v zámořských juniorských soutěžích. 

3) V roce 2011 byl nejvýše umístěným Čechem v draftu NHL David Musil na 31. místě, také on tehdy působil v zámořské juniorce, a ne v Česku.

A právě tato fakta by měl nyní český hokej řešit, aby se posunul dál a z letošního počtu 11 draftovaných Čechů v příštích letech nebyla rarita, ale standard. Ve stínu stříbrného úspěchu osmnáctky, skvělého letošního i loňského draftu, a paradoxně i ve stínu obrovské úplatkářské aféry Vladimíra Růžičky ale vedení svazu momentálně dělá pravý opak. Alespoň tak to navenek působí.

Kvalita juniorské extraligy není důležitá

Zatímco celý hokejový národ v posledních měsících řeší, zdali bývalý reprezentační trenér Růžička bral od rodičů hokejistů úplatky, nebo ne, hokejový svaz jakoby využil odvedenou pozornost a v tichosti citelně zasáhl do juniorské extraligy, odkud mají hvězdy pro profesionální hokej v příštích letech přicházet.

Po letech, kdy se extraligu juniorů dařilo zkvalitňovat a v posledních letech i zúžit z 24 týmů na 16, přišel ze strany svazu před několika týdny krok, který jde zcela proti tomuto trendu. Juniorská extraliga se příští rok zase rozšíří na 18 týmů, a dokonce uzavře, aby se z ní nedalo sestoupit. Proč? 

Protože se to takhle hodilo lidem z vedení Výkonného výboru ČSLH. Z juniorské extraligy v posledním ročníku sestoupila Dukla Jihlava, klub člena VV Bedřicha Ščerbana, na jehož potíže dlouhodobě ukazuje nejen skupina rodičů kolem někdejšího hráče NHL Petra Buzka, která tvrdě kritizuje tamní práci s mládeží. Jenže mládež Dukly současně disponuje statutem svazové Akademie, takže její sestup by byla jedna velká (i svazová) ostuda. A tu bylo třeba zamaskovat. 

Jihlava, která sportovní cestou sestoupila, se tak díky rozšíření do soutěže bez boje, jako by se nic nestalo, vrací a spolu s ní ji příští rok budou hrát bez jakéhokoliv boje i Karlovy Vary, jejichž mládež poslední roky působila v ruské MHL. Juniorská extraliga se tak v příštích letech v malé zemi, která má už tak nedostatek kvalitních hráčů, rozšíří o cca 60 dalších hokejistů. 

Že se tím výrazné sníží její kvalita? To je prý jedno. Tvrdí to pravděpodobný iniciátor zúžení juniorské extraligy, Bedřich Ščerban. A to i navzdory nesouhlasu Slavomíra Lenera, šéftrenéra svazu.

"Diskutovali jsme nad tím, co je důležitější. Jestli zvýšit úroveň juniorských soutěží, nebo dostat hráče do seniorského týmu. Většinový názor byl, že je lepší hráče zapracovávat do seniorského hokeje," vysvětloval pro hokej.cz podivně Ščerban. 

Na to, že přitom právě v juniorské soutěži se mají hráči pro seniorský hokej (extraligu i NHL) zlepšovat, a proto by měla být pro celý český hokej klíčová její kvalita, už Ščerban a spol. nemysleli. Hráči se totiž nebudou do seniorského hokeje zařazovat jejich přirozeným vývojem v kvalitní soutěži, nýbrž již zavedeným pravidlem, které týmy v extralize a první lize tlačí k tomu, aby juniorské hráče psaly alespoň na soupisku do zápasu.

Odchodům brání reprezentační smlouva

V Česku to totiž funguje trošku jinak: Místo aby se svaz snažil bránit odchodům hráčů do zámoří tím, že bude eliminovat jejich důvody (především tím, že vytvoří pro nadějné juniory kvalitní soutěž, ve které budou mít prostor i podmínky se zdokonalovat), snaží se je v Česku držet "násilím."

Svaz už před lety pro tento účel vymyslel svůj systém, jak své hráče doma udržet: tzv. reprezentační smlouvy s nezletilými hokejisty. Jejich princip funguje asi zhruba takhle: Chceš hrát za reprezentaci? Tak nesmíš do zámoří. Když půjdeš, všechny náklady, které jsme do tebe investovali, nám do poslední koruny zpětně zaplatíš. 

Do podobné, pro mnohé rodiny naprosto likvidační situace se tak letos na jaře málem dostal i Pavel Zacha, český klenot letošního draftu, který s největší pravděpodobností bude už na podzim válet v NHL, za což by si jej měl svaz spíše hýčkat. 

Poté, co loni Zacha odešel z Liberce do zámoří, mohl zmíněnou reprezentační smlouvu snadno porušit. Stačilo by, aby kvůli klubovým povinnostem v Sarnii nemohl reprezentovat Českou republiku na jarním šampionátu osmnáctiletých, na který byl nominován. Kdyby na tento jediný turnaj nepřijel, musel by svazu zaplatit zpětně náklady za všechny akce, na kterých v minulosti Českou republiku reprezentoval. Jednalo by se v součtu zhruba o částku 700 tisíc korun, spočítal si jeho otec a trnul hrůzou, aby k takové situaci nedošlo.

Zacha zvažoval, že bude hrát za Kanadu

Měl štěstí. Sarnia Sting, za kterou mladý Pavel hrál, v play off kanadské juniorky vypadla hned na úvod, takže nakonec nic nebránilo tomu, aby Pavel na turnaj do Evropy přijel. Naštěstí.

Pavel Zacha, šestý muž letošního draftu, to doma vlastně vůbec nemá jednoduché, řada lidí se na něj dívá skrz prsty.

A to i kvůli otci, který jeho vývoj celé dětství řídil a dnes se řadí mezi největší kritiky českého hokeje, dlouhodobě upozorňuje také na mizernou kvalitu mládežnických soutěží. Kvůli tomu, že loni v létě Zacha odešel do Kanady, se údajně v prosinci málem nedostal ani do českého výběru na mistrovství světa dvacetiletých. Trenér Přerost o něm ze začátku do kádru vůbec neuvažoval, což obhajoval tím, že Zacha na dvacítky nemá výkonnost. Nakonec byl Zacha paradoxně společně s Pastrňákem na turnaji nejlepším českým hráčem.

To mimochodem vedlo k tomu, že Zacha (nebo spíš jeho otec) chvíli uvažovali také o tom, že syn přijme kanadské občanství a bude na příštích vrcholných akcích reprezentovat raději pod vlajkou jiného státu. Kanaďané mu prý pas sami nabízeli.

A právě třeba tenhle případ ukazuje na současný stav mládežnického hokeje v Česku mnohem výstižněji než fakt, že byl o české hokejisty mimořádného ročníku 1997 letos v zámoří tak velký zájem.