Praha - Šampaňské, pyrotechnika, doutníčky. Symboly vítězství, triumfu, či jenom pouhých oslav.
Je sice jen pár desítek vteřin po zápase, přesto se (nejen) Staroměstské náměstí nechává nést na vlně euforie a všeobecného nadšení.
Čtěte také: Nečekaný zlatý triumf. Češi zastavili i ruskou mašinu
Právě před těmi desítkami vteřin totiž skončil na celoplošné obrazovce finálový zápas mezi Českem a Ruskem. Byl to zápas o světové zlato, bylo to klání o vytoužený mistrovský titul.
A tým Vladimíra Růžičky ho k radosti všech přítomných dokázal vybojovat.
Slaví se mohutně, slaví se s nadšením. A jak tomu bude teprve v pondělních odpoledních hodinách, až na Staroměstské náměstí dorazí ti „Zlatí hoši", kteří zde den předtím rozpoutali vítěznou euforii?
Jedno je už nyní jisté, přesně hodinu po poledni by mělo na letišti v Ruzyni letadlo s hokejovými hrdiny přistát.
Fakt, že už tam na ně bude nejspíše čekat zástup nadšených fanoušků, je neodvratný. Koneckonců, cestu za těmito oslavami nezhatili v minulých dnech ani hokejisté Finska, Švédska, ani Ruska.
Praha ve víru oslav
Pakliže řidiči dopravních prostředků neměli o konečném výsledku finále informaci, rozjařené tváře a pokřiky slavících fanoušků, cestujících krátce před půlnocí domů, jim jasně sdělily, kdo je novým mistrem světa.
"Češi, Češi," zní ve vestibulech metra.
Přijíždějící soupravy jsou ihned naplněny. Přeci jen, v centru Prahy si rozhodující zápas nenechalo ujít několik tisíc příznivců.
"Mistři světa, to jsme my," křičí. Okolní cestující se usmívají. Mají stejnou radost. Byť třeba zápas neviděli.
"Urychlete prosím výstup a nástup do soupravy," zní metrem. Marně. Když se slaví, nespěchá se.
Zpívá se česká hymna, nevynechá se ani tradiční "Kdo neskáče, není, Čech." To, že je souprava zrovna v tunelu a každý šlape tomu druhému na boty, nikomu nevadí. Proč také? Na zisk zlaté medaile čekali čeští fanoušci pět let.
A teď je proto čas na oslavu.
