Svěřenci trenéra Josefa Jandače v prohraném čtvrtfinále proti Rusům herně dost ztráceli. Souhlasíte?
Tenhle zápas nás mohl zachránit, mohl spravit celkový dojem, ale nepovedlo se. Kromě prvních pěti minut to ani nevypadlo, že hrajeme na výhru. Výsledek 0:3 je pro nás ještě milosrdný. Jakmile Rusové vedli o dva góly, hráli na jistotu a utkání strašně snadno kontrolovali. Kdyby se do takové situace dostali Kanaďané, samozřejmě by nemuseli vyhrát, ale jejich projev by byl úplně jiný.
Odehrál český tým špatný turnaj?
Skončíme na sedmém místě, což je pro nás strašně špatná vizitka. Klíčové je, že hrajeme jiný hokej než ostatní. Snažíme se všechno zjednodušit - nastřelovat, tečovat a dorážet. Takhle těžko něco vyhrajeme. Český hokej ztrácí respekt. Když jsem se koukal na naše zápasy proti Francii nebo Norsku, to nebyla hra kočky s myší, ale naprosto vyrovnaná partie.
Říkáte, že Češi hrají jiný hokej než ostatní. Jak by podle vás měli hrát?
Jde o to, že na ledě vznikají situace, při kterých se hráč rozhoduje sám, ne podle šablony. A my nemáme potřebné individuality.
Jakuba Voráčka s Davidem Pastrňákem mezi tyto hráče nepočítáte?
Minimálně na mistrovství jimi nebyli. Problém je v tom, že náš hokej se změnil. V minulosti jsme dosahovali velkých výsledků právě díky tvořivým hráčům. Když si vezmete Kanaďany, dřív všechno řešili tím, že vypálili na branku. Teď si často přihrávají. Převzali to nejlepší z našeho hokeje a v minulosti i z ruského hokeje.
Jak byste popsal takového rozdílového hráče?
Není to jenom o tom, že dává branky. Rozdíl je i v hlavě, síle na kotouči. Když jsem se díval na Němce (Leona) Draisaitla, který dorazil z Ameriky, tak musím říct, že my takhle silného hráče na puku nemáme. A neříkal bych rozdílový, ale spíš kreativní, tvořivý hráč. Ten zaměstná dva nebo tři soupeře. A když je silný na kotouči a přihraje, vytvoří prostor a střeleckou příležitost. Tyhle hráče my nemáme, přitom i jeden takový - třeba Jágr - vám změní hru. Ostatní se na něj nabalí.
Pokud vynecháme Jágra, opravdu nevidíte jediného českého hokejistu, který by na nejvyšší úrovni dokázal táhnout mužstvo?
Máme hráče, kteří v soutěži udělají spoustu bodů, ale ne osobnosti typu Hlinky, Martince nebo Jágra. Pokud chcete vyhrávat medaile, a ne končit šestí nebo sedmí, takové osobnosti potřebujete. Když se podíváte na NHL, letos byl z našich hráčů nejproduktivnější Pastrňák. Měl 70 bodů, což je nádherný výsledek, ale prozatím není schopen táhnout mužstvo jako Jágr. Nemá sílu, aby mužstvu vtiskl vítěznou linii.
Ale pořád je mu teprve 20 let. Může časem vyzrát v osobnost, tvořivého hráče typu Jágra?
Může, ale na drahou stranu - Jágr a jemu podobní tohle měli od osmi nebo deseti let. Když proti nám v roce 85 v Praze hráli mladí kluci Mario Lemieux a Steve Yzerman, bylo vidět, že mají něco navíc.
Češi letos složili zajímavější tým než na loňském mistrovství, zaznívaly hlasy o velké šanci na medaili. Byly opodstatněné?
Myslím, že nečteme realitu. Ani hráči neznají svou skutečnou sílu. Vy jste mluvil o těch rozdílových - ti se musí v daný okamžik prosadit. Samozřejmě rozhoduje i náhoda, ale rozdílového hráče poznáte podle toho, jestli je pro soupeře nebezpečný. Hrál proti Rusům takový? Dělal jim potíže? Já jsem ho neviděl.
Medailové ambice byly tedy přehnané?
Historicky jsme vždycky měli na medaili, ale tuhle reputaci jsme ztratili. Myslíme si, že když hráčům určíme správnou taktiku, tak rozumem vyhrajeme, ale tak to není. Hokej je o tvořivosti, kontrole sebe sama, respektu k soupeři.
Český tým nezískal medaili ze světového šampionátu pět let. Je to náhoda, nebo příznak krize?
To není náhoda, něco děláme špatně. Není náhoda, že problémy má osmnáctka i dvacítka. Není náhoda, že vedle nás Švédové, Finové a už i Švýcaři produkují lepší hráče, individuality. Nejdůležitější přece není nastřelování, dorážení nebo počet střel, ale tvořivost. Jágr může hrát do pozdního věku i proto, že je to tvořivý hráč. Jako bijec by pomalu v šestačtyřiceti letech hrát nemohl.
Přineslo letošní mistrovství z českého pohledu něco příznivého?
Myslím, že ano. Už nemůžeme tvrdit, že špatné výsledky jsou náhoda. Je potřeba se vrátit k odbornosti, říct si, co se děje ve světovém hokeji a u nás. Také je třeba si říct, že máme svůj český hokej.
Myslíte, že k žádným zásadním pozitivním krokům poslední dobou nedošlo?
Ne, jenom o nich mluvíme. Věkový průměr našeho mužstva na mistrovství je 27 let. To prakticky znamená, že jsou to hráči vychovaní po roce 89. Vyprodukovali jsme je. Na mistrovství světa nebo olympiádě se vlastně odráží práce s mládeží, způsob tréninku, přestupní řád a tak dále. Dnes se všude píše, že budoucnost každé společnosti je ve vzdělanosti. O naše trenéry a know-how ale není v Evropě vůbec zájem, o Kanadě a Americe ani nemluvím. Dřív byl přitom velikánský.
Není problém i v tom, že český hokej rozhodně nemá takové možnosti jako ten zámořský?
V Kanadě a Americe mají samozřejmě ohromné zázemí v počtu hráčů, tomu se nemůžeme rovnat. Jejich výchova je navíc dost brutální, to je přírodní výběr. Naši práci musíme budovat na kvalitě. Odpovědní lidé musí být vysoce vzdělaní a myslet v souladu se současným poznáním. Mladí hráči chodí do Švédska, protože tam na každém z nich kouč pracuje. My trénujeme týmově. Tohle prostředí je neúrodné.
