Praha - Česká hokejová mládež už zase, skoro by se dalo říct, stíhá hokejovému světu. Jen pár týdnů po totálním propadáku Čechů v draftu NHL přišel úspěch, který pumpuje do žil hokejových fanoušků optimismus.
Reprezentace do osmnácti let vybojovala medaili z ostře sledovaného turnaje. Na Memoriálu Ivana Hlinky skončila po výhře nad Rusy po dlouhých osmi letech bronzová, ale hlavně ukázala světu, že umí velké soupeře nejen porážet, ale také přehrávat.
Na turnaji v Břeclavi si vyšlápla třeba na Švédy (5:2), v boji o bronz přehrála Rusy (3:2) a trenéři musejí mít radost i z výkonů proti silné Americe (ve skupině 0:1, v semifinále 3:5)
"Máme z toho radost, je to opravdu velký úspěch. Po šampionátu dvacítek a osmnáctek je tenhle turnaj největší mládežnickou akcí sezony a my máme medaili, navíc jsme skončili jako nejlepší tým Evropy," raduje se v rozhovoru s deníkem Aktuálně.cz šéftrenér české mládeže Slavomír Lener.
Právě on před třemi lety nastoupil do funkce, aby do Česka přetáhl své dlouholeté zkušenosti z působení ve Švédsku a pomohl českému hokeji po letech skomírání zpátky mezi světovou elitu.
Co tenhle velký úspěch pro Vás a vlastně celý český hokej znamená?
Je to zatím jen dílčí úspěch a důkaz toho, že se daří něco nastartovat a rozjet. My si vážíme toho, že současná osmnáctka soupeře ne jen dokázala, ale ona je i uměla porážet. Samozřejmě to nemůžeme přeceňovat, ale daří se nám stále častěji. Vždyť sedmnáctka nedávno vyhrála po dlouhé době Turnaj čtyř v konkurenci Finska, Švédska a Ruska.
Na Memoriálu Ivana Hlinky jste porazili Švédsko 5:2, Rusko v boji o bronz 3:2 a krok jste drželi ve skupině i v semifinále také se Spojenými státy. To je před sezonou a šampionáty dvacítek a osmnáctek určitě skvělá zpráva. Změní to nějak vaše ambice?
Ambice zůstanou vždy stejné: Postoupit ze skupiny a dostat se co nejdál. Chci k tomu ale říct jednu hodně důležitou věc: Tihle kluci chtěli vyhrávat. Loni a předloni jsem u mládežnických týmů viděl pouze touhu neprohrát, ale letos to byla obrovská buldočí vůle každý zápas zlomit a to mě těší nejvíc. Zápas o bronz navíc viděl celý výběr šestnáctek a sedmnáctek, kteří se mohli podívat, jak se bojuje o medaile a co je na Memoriálu Ivana Hlinky čeká příští rok, až za české barvy nastoupí oni. I mezi nimi je hodně velkých talentů.
Memoriál Ivana Hlinky je v hokejovém světě, především v Kanadě, ostře sledovaná událost. Jaký dojem letos tenhle český úspěch ve světě zanechal?
Měl jsem možnost mluvit s manažery všech reprezentací, které tady byly a musím říct, že jsme si vytvořili velký respekt. Za to jsem moc rád, protože nám pomůže do budoucna. Například když budeme chtít plánovat přátelské zápasy a turnaje se silnějšími soupeři.
Pro vás to musí být zároveň povzbudivá zpráva. Vždyť ještě na začátku prázdnin byl český mládežnický hokej pod palbou kritiky za výsledek letošního draftu, kde uspěli jen tři Češi.
Tohle jsou na druhou stranu zkreslené informace, ale dává to logiku: Je to dáno tím, že hráči odcházejí do Ameriky. Kdyby byli doma, byly by výsledky draftu jiné. Špičkoví hráči se prosadí tak jako tak, do Ameriky ale odchází i ti průměrní, kteří tady hrají v juniorech třetí pětku. Z dvaceti hokejistů tam uspěje jeden a ti ostatní ve velkém množství případů s hokejem skončí úplně a to málokdo ví. Jejich odchody navíc oslabují celé mládežnické soutěže, které pak trpí nedostatkem kvality. Musím ale říct, že tendence odchodů hráčů do zámoří se v posledních letech zpomalila.
Není to ale dáno tím, jakou pověst si mládežnický hokej v Česku v posledních letech udělal?
Trochu možná ano, ale všem hráčům jsem po turnaji řekl, že jedinci pomůže jedině dobrý tým a pak to funguje i naopak. Když budeme mít doma v Česku kvalitní soutěže, bude kvalitních hráčů víc. V současné době máme dohodu, že hráči do osmnácti let, kteří chtějí reprezentovat, zůstanou v Česku. My jim k odchodu bránit nechceme, dokonce jim angažmá v zahraničí přejeme, ale ten odchod musí být opodstatněný. Proč by měl hráč odcházet do zámořské juniorky, když může v Česku hrát extraligu?
A tomu by teď mělo pomoct i nové pravidlo, které od příští sezony extraligovým a prvoligovým klubům nařizuje povinná místa pro juniory?
K tomu bych chtěl říct jedno, to pravidlo přece není vůbec kontroverzní, jak o něm řada lidí mluví. Ti hráči přece hrát nemusí a my sami nechceme, aby hráli hráči, kteří na to nemají kvalitu. Kluby mohou letos do zápasu nasadit 18 hráčů úplně stejně jako třeba v NHL nebo ve Finsku, kde se do zápasů nastupuje se šesti obránci. Pravidlo jim ale vychází vstříc. Kdo bude chtít hrát na čtyři kompletní bloky, čili třeba osm beků, dobře, ale ať dává prostor svým talentům. Nakonec to bude stejně jen o přístupu samotných juniorů: Pokud udělají během zápasu chybu při snaze, dá se to přece prominout. Pokud ale budou lajdačit, další šanci už nedostanou.
Má český hokej v současné osmnáctce talenty, kteří by mohli v následujících letech kráčet ve stopách Tomáše Hertla?
Čtyři až pět takových hráčů v týmu bylo. Teď to bude jen o tom, jestli na sobě budou nadále pracovat a jestli dostanou místo ve svém klubu. Ukázalo se, že současná osmnáctka velké soupeře může a taky umí porážet a stačí jim i v kondici, protože jsme odehráli v osmi dnech šest zápasů a rozhodně jsme výsledky neubránili. Hráli jsme aktivní hokej nahoru - dolů. Jako příklad velkého talentu bych uvedl třeba jméno Davida Pastrńáka, který hrál navíc před turnajem ještě za dvacítku a těžkých zápasů v jedenácti dnech odehrál osm.
Existuje tedy naděje, že v následujících letech nebudou výsledky draftů NHL tak hrozivé jako letos?
Půjde to všechno ruku v ruce. Pro nás je především důležité, aby se nám každý rok podařilo vychovat jednoho talenta jako byli v minulosti třeba Frk, Faksa, Uher, Jaškin nebo samozřejmě Hertl. Pokud se nám tohle bude dařit, nebude mít dospělá reprezentace problém, bude existovat zdravá konkurence a my se o český hokej nebudeme muset brát.
