Praha - Trenér Josef Jandač letos načal svou třetí sezonu ve Spartě. Přestože v předchozích dvou mužstvo pod jeho vedením zářilo, z následného play off se vždy poroučelo už v prvním kole.

Proto letošní skvělý rozjezd nepřeceňuje. I když ví, že oproti minulým rokům je mužstvo složeno ještě lépe.

"Musíme pracovat dál a hlavně se soustředit na závěr sezony. Možná i díky tomu, že jsme si už dvakrát trošku nabili hubu, tak hráči to mají v podvědomí a není to tak těžké," říká 45letý kouč v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Po osmnácti kolech jste s velkým náskokem první, přičemž máte nejlepší útok i obranu. Lepší začátek soutěže si snad nelze představit. Jste s ním hodně spokojen?
"Vždycky, když se to začne stáčet do téhle roviny uspokojení, tak to není dobře. Před sezonou jsme vyhlásili určité cíle. A vysoké ambice může mít v této vyrovnané lize šest sedm mančaftů, ne-li víc. Každý ví, že se rozhoduje až v závěru. My to víme taky a bavíme se o tom. Tedy hlavně novináři. A v play off kolikrát rozhodují úplné jiné věci než v základní části. My jdeme postupnými kroky. Prvním byla obměna mužstva a zabudování nových hráčů, kteří jsou kvalitní a v české lize adaptovaní. Dalším byl vstup do soutěže, který se nám podařil."

Vedle skvělých výsledků také předvádíte atraktivní útočný styl.
"Že je náš hokej navíc pohledný, to nás těší, protože v Praze o diváka prostě musíme hrát. Všichni si ale uvědomujeme, že to jsou jen dílčí úspěchy, které ve finále nemusejí znamenat vůbec nic. Protože po sezoně se můžeme naštvaně bavit o tom, že jsme vypadli kvůli tomu a tomu. Play off je zkrátka něco jiného. Tam už nejde o krásný hokej, jestli vyhrajeme 5:0, tam se počítá čistě jen vítězství, ať je jakékoliv, a úspěšná série."

Je tedy nyní vaším úkolem, abyste držel hráče pokorně při zemi, i když většinu soupeřů jasně přehráváte?
"Za prvé si nemyslím, že bychom každého přehrávali. Vyrovnanou partii tady hrál třeba Liberec (5:2). Myslím si, že rozdíl byl v rozpoložení obou týmů. My jsme hráli s tím, že ten zápas můžeme ztratit, zatímco Liberec hraje v každém zápase o to, aby vůbec udržel kontakt s elitní desítkou. V kvalitě hry ale žádný rozdíl nebyl. To stejné platí o Chomutovu, který u nás hrál po dvě třetiny vyrovnané utkání. Měl spoustu šancí a přesilovek, kdyby je proměnil, tak my ten zápas nezvládneme. Na naší stranu se to naklonilo díky tomu, že máme psychickou výhodu, nějaké body nahrané a tedy v uvozovkách klid. To se pak vždycky lépe hraje, protože hlava je zkrátka sviňa a ten výkon dělá. Takže si myslím, že ty rozdíly zdaleka nebyly takové. Jo, rozdíl byl třeba s Karlovými Vary (11:0). Tam to bylo jasné po první třetině a mužstvo mělo dál chuť. Liga je ale vyrovnaná a nám se to bohudík zatím vždycky podaří překlopit na naši stranu. Také se výborně se chytil gólman Pöpperle, který nám dodává vzadu jistotu, že když třeba propadneme, tak on to dokáže uhasit."

To jsou ale atributy, podle nichž se přece silný tým pozná, ne?!
"Nepřeceňoval bych to. Neviděl bych tam nějaké extra rozdíly, že bychom byli nějaký supertým. Máme také plno špatných věcí, na nichž se snažíme dělat a odstraňovat je. I proto, že mě už kluci trochu znají, tak vědí, že se nemůžeme nějak uspokojit. Musíme pracovat dál a hlavně se soustředit na závěr sezony. Možná i díky tomu, že jsme si už dvakrát trošku nabili hubu, tak hráči to mají v podvědomí a není to tak těžké. Pochopitelně v každém mužstvu dělají tréninkový a zápasový morál ti zkušení borci. Ti tu jsou a naštěstí to tu zatím drží. V tréninku i zápase pracují výborně a ostatní se musí přidat, protože kdyby to tak nebylo, tak by bylo něco špatně."

Opakujete, že se bude rozhodovat až na konci sezony. Co jste si tedy z minulých play off vzal, aby se tentokrát to brzké vyřazení neopakovalo?
"Zatím se tím až tolik nezabývám. Snažím se, aby hráči byli připraveni do práce a koncentrováni do tréninku. Play off je až za půl roku a to se ještě může stát plno věcí. Na druhou stranu máme nějaký charakter hry, který se pokoušíme hrát. Jsem tady s přestávkou třetím rokem a nedokážu říct, jestli se ten závěr zvládne, nebo ne, protože mužstvo se tady od posledního titulu v roce 2007 totálně obměnilo. Tehdy tu byla generace hráčů, které dnes a denně vídávám na plakátech a na fotkách s pohárem. Patřila k těm nejlepším a byli to ti zabudovaní sparťani."

Postupně však tito hráči v určitých vlnách odcházeli.
"Potom se ten kádr tady neudržel a hráči dostali i jiné nabídky, za nimiž šli. Najednou tady ti hráči s tituly nebyli a celé se to měnilo. Já jsem do Sparty přišel v roce 2011 po sezoně, která byla totálně špatná. Hrálo se dokonce o udržení. Mužstvo se opět obměnilo a ani ekonomicky jsme nebyli úplně silní, a tak se to různě lepilo. Základní část jsme odehráli až nad naše možnosti (první místo). Nikdo od nás moc nečekal, a tak i možná proto to z hráčů spadlo. Jenže pak přišla závěrečná fáze, my jsme čtrnáct dnů stáli a narazili na velmi silné Brno. To bylo rozehrané, když smetlo 3:0 na zápasy odevzdané Kladno, a mělo o trochu kvalitnější soupisku než my. Další jejich výhodou bylo bouřlivé publikum. Nám během série vypadli tři obránci a hráli jsme v podstatě s trochu jiným mužstvem. Kdyby se nám to stalo dnes, tak si s tím už dokážeme poradit. Tehdy jsme tu zástupnost neměli. A těch věcí, které se nám nesešly, bylo víc. Když jsem přišel loni touto dobou, tak mužstvo bylo o pět bodů poslední. Pak se to nakoplo, začalo se vyhrávat, předváděl se dobrý hokej a totální outsider se najednou opět proměnil na favorizovaný tým."

Narazili jste na Třinec, který byl v podobně favorizovaném postavení.
"Taky že se došlo až do sedmého zápasu, kde asi rozhodlo domácí prostředí, v němž Třinec bývá hodně silný, a naklonilo se to na jejich stranu. Zkrátka ty role se v play off mažou a je to pořád na hraně. Když už jsem zmiňoval ten náš zápas s Libercem... Hrajete vyrovnaný zápas a naklopí se to na vaši stranu, protože jste momentálně v lepším rozpoložení než soupeř. Hrajete uvolněněji a víc si dovolíte. Ale kdyby se hrálo play off, tak Liberec je v úplně jiném rozpoložení. Na nás bude vyvíjen velký tlak a Liberec může hrát s tím, že nemá co ztratit. Doby, kdy Vsetín dominoval a měl jasně nejkvalitnější mančaft, jsou pryč."

Při pohledu na soupisku je však vaše papírová kvalita opravdu velká a současné výkony tomu jen odpovídají.
"Akcionáři nám na to dali nemalé prostředky, takže by bylo špatně, kdybychom tady jen seděli a říkali si, co s tím. Nebo kdybychom byli třeba až pátí a nedávali góly."

Pro trenéra musí být radost, když pracuje s takovým mužstvem. Není to však zároveň trochu svazující?
"Neberu to tak, že by to bylo pro mě svazující. Prostě jsem v mužstvu, které má ambice, kvalitní kádr i akcionářskou podporu. Každé angažmá beru jako zkušenost, které mě posouvá někam dál. Snažím se pracovat s takovým materiálem, jaký mám, a snažím se hrát takový hokej, na který tým má. Nyní ani nemůžeme hrát jiný hokej, protože na něj opravdu máme hráče i šířku kádru."

Ten se přes léto z poloviny obměnil. Z jaké části jste do těch změn a příchodů zasahoval?
"Dostali jsme nějaký budžet a společně s Patrikem Martincem (sportovní manažer Sparty) a Rašidem Chabibulinem (sportovní ředitel hokejových klubů pod Sportovním holdingem Praha) jsme kádr doplňovali. Každý k tomu řekl svůj názor. Zas tolik těch hráčů na výběr nebylo. Zvažovali jsme finanční možnosti i třeba možnost oboustranného kontraktu se Lvem."

Neměl jste strach, jak si mužstvo po takové obměně sedne?
"Musím říct, že když jsem do Sparty přišel poprvé, tak to mužstvo bylo úplně jiné. Ale to bylo spíš lepení děr. Neměli jsme peníze na transfery, a tak jsme to lepili cizinci, abychom nemuseli platit tabulkové ceny hráčů. Neměli jsme tady defenzivní typy... Ty hráče jsem ani prakticky neznal, teprve jsme informace o nich čerpal. Trochu jsem z toho obavy měl, ale přes úvodní tři porážky si mužstvo sedlo poměrně rychle a vyhrávalo se. Letos jsem z toho žádné obavy neměl. Právě z toho důvodu, že jsme ty hráče herně i charakterově znali a třeba jsem měl i možnost už s nimi dřív dělat. A také se zapadnutím do kabiny tu nebyl problém. Na žádnou bývalou sparťanskou enklávu a jejich konkurenty se to nerozdělilo. Z historie jsme si byli vědomi, že ne vždycky se hráči ve Spartě chytli, i když jinde se jim dařilo. Třeba neunesli ten tlak, který ve Spartě v určité míře vždycky byl."

Říká se, že prostředí ve Spartě vždycky bylo a je specifické. Ať už tlakem nebo pozorností, které k ní fanoušci a média upínají. Je to tak? Vnímáte to?
"Já to vnímám, ale nepřipouštím si to. To není jen fráze. Kdybych nad tím přemýšlel nebo se klepal jak ratlík, když se něco nepovede, tak bych tu práci nemohl dělat. Jak jsem říkal, hlava dělá hodně, a ne každý to tu ustojí. Já jsem měl trochu štěstí v načasování. Šel jsem do Sparty v době, kdy jsem neměl co ztratit. Sparta předtím hrála o záchranu, byla na tom špatně a snad na tom ani hůř být nemohla. O to jsem to měl jednodušší. I když někteří lidé mi říkal, že teprve uvidím, že je to tam jinak. Ale jak jinak? Co jinak? Prostě musíme hrát dobře a bude to v klidu. Postupem času jsem to ale samozřejmě začal vnímat. A myslím, že i kluci to vnímají, že Sparta je mediálně daleko probíranější klub než jiná mužstva. A to i ve fotbale. Tam se s tím nyní trošku potýká i Plzeň. Dřív to byl malý klub, teď něco vybudovali, mají to potvrzovat a jen párkrát prohrají, tak se na to kouká a už mají podrážděné reakce. Zkrátka je tam to očekávání, které však ne každý ustojí. A hlavně ty úspěchy opakovat, to můžou být ty největší rozdíly v rozpoložení klubů i jednotlivců. Na Spartu se prostě chce každý vytáhnout, přijde víc lidí, všude se na nás píská... Ale to je jen dobře. Hráči se na to musí připravit a já se jim to snažím vysvětlit. Vždyť je přece lepší hrát před plnými tribunami. I když vytvářejí tlak na rozhodčí, což je jejich výhoda. Hráči se učí, že teď jen nemůžou, ale že musí. Na druhou stranu to vnímám tak, že hráči, kteří do Sparty přijdou, to berou jako určitý posun v kariéře."

Kromě hvězd Rolinka, Kumstáta či Pecha jste přivedl i ne úplně zaběhnuté tváře, například Piskáčka a Buchteleho, kteří se přitom vzápětí prosadili i do reprezentace. Je náročné, umět si správně vytipovat takové hráče?
"Není to až tak složité. Přece jen se člověk s těmi hráči za sezonu čtyřikrát potká, máme je natočené na videu, máme i nějaký klubový skauting. Konkrétně u Piskáčka se mi líbilo to, že i když jsme mu vůbec neslibovali, že se prosadí do základu, tak chtěl zkusit něco nového, posunout se dál, prosadit se v konkurenci. Zkrátka chtěl udělat ten krok kupředu i sám. Ale to neznamená, že bych mu díky tomu dával přednost. Měl prostě jen takové malé bezvýznamné plus, protože do toho šel, i když neměl nic jistého. Na druhé straně jsou ale také hráči, kteří chtějí vědět, v které lajně budou hrát, s kým budou hrát, což já ale nikomu neslibuji. Ani nemůžu. To dělají třeba v Americe, kam tahají mladé kluky a říkají jim, že budou hrát první lajnu, že budou mít takový ice-time. Ale když nic nehraje, tak z toho vypadne stejně jako tady. Akorát že tam jim to slibují a potom na nějakou férovost nedbají. Já můžu s hráčem nějak počítat, ale může přijít výpadek formy, zranění a podobně. Je to prostě živé, jsme lidi a ne stroje. Kouč prostě musí zaručovat, aby se vyhrávalo. Druhou věcí pak je nějaká perspektiva a zabudovávání nových hráčů, přebudovávání mužstva. Do toho jsou nějaké ambice a s tím se jako s celkem musí pracovat."

Podle Pavla Richtera nemá současná Sparta žádnou slabinu. Víte o nějaké vy?
"Slabiny se poznají především v době, kdy se tolik nedaří, čímž jsme si moc neprošli. Určitě máme hluchá místa, ale já je nechci ventilovat. Musíme být mentálně silní, připravení na krizové situace. Ale to nejde naučit, proti tomu musí být člověk odolný. Třeba třikrát prohrajeme, bude se o nás psát nehezky, tak se s tím budeme muset vypořádat. To bude asi rozhodující i pro ten závěr."

To je i jeden z vašich úkolů, aby na tyto chvíle bylo mužstvo připraveno, je to tak?
"Ano, trenér by měl být částečně také psycholog, učitel, otec a podobně. Ale pochopitelně mentální vlastnosti hráče nikdy připravit neumí."

Jedním z hráčů, kteří v létě do mužstva přišli, byl Tomáš Rolinek, který se hned stal kapitánem. Proč jste zvolil právě jeho? Například Petr Ton říkal, že by tuto funkci také rád zastával. Navíc platí za jeden ze symbolů Sparty.
"Když se přes ne úplně jednoduchá jednání dotáhlo do konce angažování Tomáše Rolinka, tak jsem ani nepřemýšlel nad tím, jestli bude kapitánem. Prostě jsem věděl, že jsem přivedl hráče, kterého jsem v tom mužstvu potřeboval. Teprve pak jsem začal zvažovat všechny varianty, kdo bude kapitán a co by bylo nejlepší. Myslím si, že kdyby jím byl Petr Ton, tak možná by neměl na svém kontě tolik gólů, co teď má. Role kapitána je i o tom, že musí zvládat práci s médii, musí komunikovat s kabinou, s trenérem, během zápasu s rozhodčími a tak dále. To jsou činnosti, které jej částečně mohou odvádět od jeho výkonu. Myslím si, že tohle je případ konkrétně Petra. Navíc on tady nikdy kapitána nedělal, i když je mu už čtyřicet let. Je to podobný případ jako u Jardy Jágra, který do určitého věku taky kapitána nedělal. Pak ho dělal, ale následně jej už dělat nechtěl, protože se nedokázal koncentrovat sám na sebe, na svůj výkon. A takových hráčů je plno. Takže si myslím, že Petrova soudnost by měla být v tom, a teď to myslím v dobrém, že jeho síla spočívá v jeho koncentraci na sebe sama. Je to hráč, kterého tady potřebujeme, je zkušený, přemýšlivý. Ale buď má dobré psychické rozpoložení a hraje jak z partesu, nebo se mu tolik nedaří a má z toho trochu psychické problémy. Kdo ví, jak by to dopadlo. Třeba dobře, já nevím."

A co konkrétně tedy rozhodlo pro Rolinka?
"Zvolil jsem jej, protože jsem to takhle cítil. Znám jej několik let a vím, že se v tom takhle nehrabe. Vím, že s touto rolí umí pracovat trochu jinak. Tím nechci říct, že to je nějaký prototyp kapitána. Není třeba ani takový, že by vstal a někoho seřval, to on pomalu ani neumí. Ale když řekneme, aby něco udělal, tak jde a udělá to. A jsou to věci, které třeba bolí, a někteří hráči je nejsou tomu týmu ochotni dát. Právě proto jsem jej zvolil. Ještě jsem také zvažoval Jardu Hlinku, ale nakonec jsem ho dal jako asistenta, aby se mohl víc soustředit na svou hru. Věděl jsem, že Toňák ani Hlína s tím nebudou mít nejmenší problém. Myslím se že se jim teď tak daří i proto, že za sebou mají někoho na černou práci."

V 6. kole jste porazili Třinec 8:3. Vedle pochvaly za vítězství se však od vás hráči dočkali veřejné kritiky za lehkovážný výkon. Nemyslíte si, že to hráči mohou špatně nést?
"Samozřejmě si uvědomuji, že nemůžu být pořád pesimista nebo ten, kdo neustále hledá chyby. Na druhou stranu si myslím, že chválím daleko víc, než bývalo mým zvykem. Ale zároveň mám pravidlo, že já jsem placen za to, abych mužstvo naučil hrát nějakým stylem, a vyžadují se po mně vítězství a titul. A mne to žene kupředu taky. Kdo jiný by měl zavelet, když ne já?! A to nebyl jen můj pocit. Ten zápas viděli podobně i mí kolegové v klubu. A třeba i Tomáš Rolinek, s nímž jsem šel do kabiny po druhé přestávce. Ten mi říká "Josef, to takhle nemůžeme hrát!" Já mu řekl, že to vím, že k tomu musíme něco říct, protože to bylo nahoru dolů. To už jsme si zažili loni v play off, kdy jsme nebyli schopni z té hry nahoru dolů přeskočit na styl, že bychom jasně zajistili výsledek a soupeře při našem vedení o několik gólů k ničemu nepustili. Pro soupeře to musí být těžké otáčet tento stav a ne že si hráči budou dělat svoje body. Já chápu, že to je jejich byznys. Ale můj byznys je zase to, abych mužstvo ukočíroval. Mám právo pochválit mužstvo, když prohraje, ale přitom se vydá ze všech sil. A taky to udělám. Ale mám taky právo zkritizovat mužstvo, když vyhraje, ale jeho výkon není dobrý. A to byl případ zápasu s Třincem. To byl harakiri hokej a myslím, že i hráči to tak cítili a pak i na videu viděli. Samozřejmě pro diváka byl super, padlo hodně gólů. Ale my jsme placeni, abychom hráli na vítězství a za výsledek. Až pak se může dělat show. Pokud si tam každý dělá, co chce, tak je to jen otázka náhody, štěstí a momentálního rozpoložení. Na to my hrát nemůžeme, my musíme mít věci jasně dány a já je striktně vyžaduji. I když to chápu a nějaká míra tolerance tam je, aby si hráči něco vepředu vyzkoušeli. Ale dozadu jsou zákony dány."

Na výhře nad Karlovými Vary 11:0 vás tedy asi víc než rekordní výše víc potěšil fakt, že mužstvo dokázalo udržet koncentraci po celý zápas.
"Ve vší úctě k Varům, Třinec má lepší mužstvo, které se dokáže s výsledkem poprat. Ale nechtěl bych se k němu ani vracet, i když jsme si ho užili. Na rozdíl od toho s Třincem. Už je to za námi. Pro nás je cennější výhra třeba o gól. Třeba zápas v Plzni (výhra 2:1sn - pozn. redakce), kdy jsme prohrávali. Tam se ukazuje síla mužstva."

Druhou část rozhovoru, v němž Josef Jandač mluví o svém působení ve Lvu a srovnává obě soutěže, si přečtěte ZDE.