Úspěchy Jaromíra Jágra
-2x vítěz Stanley Cupu (1991, 1992)
-5x Art Ross Trophy (1995, 1998 - 2001)
-1x Hart Trophy (1999)
-2x Lester B. Pearson Award (1999, 2000, 2006)
-6x 1. All Star Tým (1995-96, 1998-2002)
-3x 2. All Star Tým (1994, 1997, 2003)
-14x hattrick
-nejvíce bodů v jednom zápase 7 (3+4) v duelu proti Islanders v sezóně 1999-2000a 11.01.03 (3+4) v zápase s Floridou
-1x Olympijský vítěz (1998)
-1x Bronzová medaile z OH (2006)
-1x Bronzová medaile z MS (1990)
-1x Zlatá medaile z MS (2005)
-6x vítěz ankety zlatá hokejka (1995, 1996, 1999, 2000,2002,2005,2006)
-1x vítěz ankety Sportovec roku (2005)
Když časomíra na obrovské kostce v legendární Madison Square Garden nemilosrdně odpočítávala poslední vteřiny šestého zápasu čtvrtfinále play-off mezi New Yorkem Rangers a Buffalem Sabres, kapitán Rangers Jaromír Jágr věděl, že letos třetí Stanley Cup nezíská.
Rozčarování, které ho přepadlo po zápase, bylo pochopitelné: "Neprohráli jsme, prostě jsme jim to darovali, mají skvělý tým, ale lepší než my nebyli," mínil. K dlouhému smutku však nebyl důvod. Náročné publikum ve slavné manhattanské hale odměnilo bojovný výkon svých hrdinů klasickým dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.
Rangers v play-off bojovali, rvali se o každý puk a důstojné rozloučení s touto sezonou si rozhodně zasloužili. Kapitán a hlavní hvězda týmu Jaromír Jágr opět potvrdil fakt, že pokud není omezen zdravotními problémy, je neustále jedním z nejplatnějších a nejproduktivnějších hokejistů celé NHL. A to platí už dlouhých 17 sezon.
Kariéra
Hokejové začátky nebývají jednoduché. Platí to i pro Jaromíra Jágra. Pověstné jsou jeho rozcvičky v podobě tisíců dřepů a sklapovaček, bezpočet naběhaných kilometrů a propocených trik. První hokejové krůčky udělal v PZ Kladno. Slavnější a lépe zajištěný konkurent Poldi ho dokázal přetáhnout až v době, kdy Jaromír hrál v dorostenecké kategorii.
Pravé křídlo s talentem od Boha se okamžitě zařadilo mezi tahouny týmu a mezi svými vrstevníky němel brzy konkurenci. Není divu, že je předběhl o dva roky a premiéru v nejvyšší soutěži si odbyl už ve svých šestnácti letech.
V české lize odehrál dva roky. V kladenském dresu se objevil v devadesáti zápasech a v nich zaznamenal neskutečných sedmdesát sedm bodů. V roce 1990 byl v pouhých osmnácti letech nominován na mistrovství světa ve Švýcarsku.
Tam dali trenéři dohromady "útok budoucnosti" Jágr, Reichel a Holík, který vytvořil jednu z neúdernějších formací českého výběru. Všichni tři se taky po politických změnách roku 1989 vydali do zámoří dobývat NHL.
Mladému Jaromírovi se splnil obrovský sen. Při draftu v roce 1990 si jej jako celkově pátého hráče v pořadí vybral tým jeho odvěkého hokejového vzoru, Maria Lemieux. Pittsburgh Penguins se stal na další léta Jágrovým hokejovým domovem.
- Program a výsledky MS v Moskvě - čtěte ZDE
- Blog Pavla Richtera - čtěte ZDE
- Češi v roli outsidera. Překvapí Rusko? - čtěte ZDE
- Fanoušci se dočkají souboje Evropa vs. NHL - čtěte ZDE
- Bude ruský bojkot pokračovat? - čtěte ZDE
- Hašek gól nepustil, Detroit postupuje - čtěte ZDE
"Mario byl mým vzorem od mistrovství světa v roce 1985 v Praze. Teď už to mohu přiznat, ale ještě rok a půl po svém příchodu do Pittsburghu jsem nosil v peněžence jeho fotografii," svěřil se před lety Jágr. "Super Mario" si vzal Jágra pod svůj "hokejový patronát" a zásoboval ho nespočtem zkušeností a rad. Nejlepší hokejista planety si tak po svém boku vychovával vlastního nástupce.
Jágr, který si zvolil číslo 68 na památku svého dědečka, jenž zemřel při sovětské okupaci Československa, se v NHL dokonale chytil. Na konci první sezony byl za padesát sedm bodů (27 gólů a 30 nahrávek) zařazen do nejlepšího nováčkovského výběru.
Úvodní roky života v Pittsburghu Jágr zvládl především díky krajanovi Jiřímu Hrdinovi.Toho vedení Tučňáků angažovalo poté, co mladý talent začal tesknit po domově. A samota a jazyková bariéra v cizí zemi se začaly projevovat i na jeho výkonu.
Po přestupu z Calgary se ho zkušený Jiří Hrdina ujal. Pomáhal mu se rozkoukat, najít si bydlení, získat sebevědomí. Jágr okamžitě pookřál a mohl se soustředit pouze na svoji hru.
Pittsburghu se povedlo získat Stanley Cup, a tak se jméno mladíka z Kladna nesmazatelně vrylo na destičku cenné trofeje. To, po čem zkušení hokejisté touží celý život, se Jágrovi povedlo hned první sezonu v NHL. A to nebylo vše. Stejný příběh se opakoval i o rok později.
Na svém druhém prstenu pro vítěze poháru měl Jaromír mnohem větší podíl. Čtyřiadvaceti body se výrazněji zasloužil o zisk slavné trofeje lorda Stanleyho!
- Jágrův smutek, Rangers se loučí se Stanley Cupem - čtěte ZDE
- Osm vteřin před koncem přišli Rangers o všechno - čtěte ZDE
V dalších sezonách překvapoval mládenec se srdcem z Evropy Ameriku dál. Ve třetí sezoně dosáhl 94 bodů, v další zaostal už jen o pouhý bod za bájnou stobodovou hranicí.
Během stávky v sezoně 1994-95 si zahrál znovu i za mateřské Kladno, jemuž pomohl dvaadvaceti body v jedenácti utkáních. Kapitán Pittsburghu Mario Lemieux se následně rozhodl vynechat celou sezonu kvůli svým bolestem zad a Jágr se stal vůdcem Tučňáků. Ve zkrácené sezóně nastřílel 32 gólů a se 70 body nakonec vyhrál svou první Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části!
V následujícím ročníku podal nejlepší individuální výkon v kariéře. 149 bodů za 62 branek a 87 přihrávek je opravdu počinem úctyhodným. Jágr skončil na druhém místě bodování, předčil ho pouze týmový kolega - fenomenální Mario Lemieux. Ani bodové extra představení obou hvězd však Tučňákům nepomohlo a tým se v play off probojoval jen 3. kola.
Problém s bolavými třísly donutil Jágra v následné sezoně 96-97 vynechat devatenáct střetnutí. Přesto mu pětadevadesát kanadských bodů stačilo na šesté místo po základní části. Tým však vypadl už v prvním kole play off a kariéru ukončil Jágrův učitel Mario Lemieux.
Král NHL
Jaromír se tak stal bezkonkurenčně největší hvězdou Pittsburghu, potažmo celé NHL. Kanadské bodování soutěže němelo v následujících čtyřech sezonách jiného krále. V ročníku 1998/99 dokonce dosáhl i na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezony.
Pittsburghu to však k dobrým výsledkům nepomáhalo, a když nevyšel ani tah s angažováním reprezentačního kouče Ivana Hlinky, vrátil se v polovině sezony 2001/2000 "Božský Mario", aby pomohl. Lemieux byl vzpruhou pro celý tým, ale především pro samotného Jágra, který po jeho návratu ožil a vybojoval již téměř ztracenou Art Ross Trophy.
V létě 2001 se rodák z Hnidous rozhodl k odchodu z Pittsburghu a přestoupil do Washingtonu s platem 11 milionů dolarů ročně. Hlavní město Spojených státu však nebylo pro Jágra tím vysněným hokejovým rájem. Po třech protrápených sezonách v hlavním městě se tedy rozhodl pro změnu prostředí. Z klidného Washingtonu se přesunul do rušné metropole New Yorku.
- Slavnostní konec extraligové sezony patřil sparťanům - čtěte ZDE
- Bříza online: V Moskvě budeme bojovat o medaile - čtěte ZDE
- Otestujte si svoje hokejové znalosti - čtěte ZDE
- Bude český hokej zlatý? Tipuje Růžička i Hadamczik - čtěte ZDE
Jágr zde očividně pookřál a na Manhattanu se opět začalo chodit na hokej. Vedení týmu se snaží, aby měl český kapitán Jezdců podmínky, jež mu vyhovují. V New Yorku časem vyrostla kolonie českých hráčů, mezi kterými se Jágr cítí jako doma a se kterými si herně i lidsky vyhovuje.
Ve své druhé sezoně v New Yorku se mu podařilo překonat některé mechem porostlé rekordy klubu a dovedl Rangers po dlouhých letech do play-off. V této sezoně se postup do vyřazovacích bojů Stanley Cupu opakoval a ač se Jágrovi v základní části nedařilo tak jako loni, opět byl hlavním tahounem týmu.
A co reprezentace?
Co se reprezentačních turnajů týče, dlouho platilo, že kam Jágr přijel, tam národní tým ztroskotal. V roce 1998 byla však smolná série prolomena. Vítězství na OH v Naganu se zapsalo zlatým písmem do české sportovní historie a Jaromír se na něm značnou měrou podílel.
Následující olympijské hry v Salt Lake City česká výprava nezvládla, ale dosluhující "Zlatá generace" (Lang, Reichel, Jágr, Hašek) si spravila náladu bronzem z OH v Turíně. V roce 2005 ke všem svým úspěchům Jágr přidal ještě titul mistra světa z Vídně a zkompletoval vzácný zlatý "hokejový hattrick".
Je Jágr legendou?
Známý newyorský novinář Larry Brooks po vypadnutí z letošního play-off napsal, že hokejisté New Yorku Rangers na sebe mohou být pyšní. A Jaromíra Jágra se pokusil srovnat s legendou Jezdců Markem Messierem.
Ale snese český reprezentant srovnání s legendami NHL, jako byli Gretzky, Lemieux, Yzerman nebo právě Messier?
Odpověď není jednoduchá. Pro české fanoušky a hokejové odborníky je Jágr legendou již nyní.U zámořských expertů to však bude mít těžší. Jsou mu vyčítány slabé vůdcovské kvality a ne zrovna vzorové chování mimo led (hazard, daňové úniky, střídání partnerek).
Věhlasu slavných kanadsko-amerických kapitánů Jágr pravděpodobně nikdy nedosáhne, aspoň ne za oceánem. Měřeno evropskou optikou je však Jágr bezkonkurenčně nejúspěšnějším hokejistou starého kontinentu a my můžeme být pýšní, že vládce hrdé NHL je Čech.
