Chomutov - Možná byste se divili, jak "málo" stačí k tomu, abyste v hokejové extralize ovládli statistiku vyhraných vhazování. Tajná přísada receptu chomutovského Tomáše  Divíška, nejlepšího extraligového centra na buly, přitom sahá do dávné hokejové minulosti. K výborné statistice dosahující téměř 70% úspěšnosti mu pomáhá  stará dobrá dřevěná hokejka, s jakou už žádný jiný hokejista v nejvyšší české soutěži nehraje.

Divíšek se tím pomalu stává kuriozitou vůbec v celém profesionálním hokejovém světě a přiznává, že je také často terčem posměchu protihráčů.

Při buly pomáhá, jinak má nevýhody úplně ve všem

Na svůj těžký  dřevěný kyj ale nedá ani v roce 2013 dopustit. Však ho také zkuste odstavit od puku, Divíšek ze silových soubojů díky dřevu většinou odchází jako vítěz, nezřídka se stává, že moderní a drahá karbonová  hůl soupeře končí rozlámaná na dvě části.

Nové statistiky, které letos extraliga spustila, pak mluví za vše. Divíšek ze 167 buly vyhrál 112, to je rovných 67 %. V soutěži nemá Divíšek mezi centry konkurenci. Radek Bonk, Pavel Patera, Jiří Burger a další borci, kteří šli letos na více než 100 buly, se v téhle statistice drží hrany 60 %.

"Při buly mi dřevěná hokejka asi trošku pomáhá, je to ale taky asi jediná výhoda," směje se. "Má dřevěná hokejka je asi dvakrát těžší. Nevýhody má úplně ve  všem. Kromě toho, že je hrozně těžká, vůbec nepruží a střely s ní nemají takovou kvalitu. Už čtyři roky si říkám, že je tohle má poslední sezona s nimi, ale  vždycky jim dávám důvěru znovu."

Třísky mu nevadí. S karbonem to nemá v ruce

Divíšek by nevýhod svého zastaralého náčiní napočítal ještě víc. Problémy dělají třeba třísky, které se ze dřeva často odchlípnou a mohou se nepříjemně zakousnout do rukavice. Nepoužitelná je pak i samotná hůl.

"Jenže já jsem s dřevem spokojený. Karbonové hole jsem zkoušel několikrát, ale nemám to s  nimi prostě v ruce. Tyhle hokejky jsou dělány hlavně na střelu a já nikdy žádný střelec nebyl," vysvětluje skromně hokejista, který letos v osmi zápasech  nastřílel už čtyři branky a další dvě svým spoluhráčům připravil.

"Jenže ty moje góly... Já to vždycky nějak došťouchávám před brankou a tam je asi jedno, co držíte v ruce."

Zlomím jich padesát, spoluhráči s karbonem jen dvacet

Dřevěná hokejka je v dnešním profesionálním hokeji skutečně raritou. A to nejen proto, že se svými téměř 800 gramy váží asi dvojnásob tolik, co její karbonoví nástupci. V moderním hokeji zkrátka hráči vsázejí na lepší kontrolu puku a razantnější střelbu zápěstím.

"Upřímně bych nechtěl vidět třeba Sidney Crosbyho, kdyby v ruce držel dřevěnou hůl. To by mu puk nesebral nikdo," zasnil se na jaře v rozhovoru pro kanadskou televizi CBS Sports legendární Wayne Gretzky.

To ostatně uznává i Tomáš Divíšek. "Když mou holí přetáhnu karbonovku soupeře, většinou ji rozlomím na polovinu. Opačně to nejde, i tak jich ale zlomím za sezonu asi padesát, mí spoluhráči spotřebují hokejek zhruba dvacet.

Kanaďané se mu diví, chtěli jeho hůl na památku

Jenže zatímco Divíškova hůl z dílny firmy Swerd ve Svratce vyjde na patnáct stovek, její karbonový nástupce nezřídka přesahuje cenu i pěti tisíc korun. Chcete-li pak další důkaz, jak zvláštní dřevěná hokejka v dnešní době je, Divíšek ho z fleku vysolí.

"Já se tomu musím už smát, hlavně když jezdíme v létě na European Trophy. Třeba Kanaďani, kteří proti mně nastupovali, takovou věc už deset let neviděli," říká Divíšek.

"Někteří se mě ptali, kde se taková věc ještě vyrábí, jiní mě žádali o to, jestli bych si s nimi hokejku na památku nevyměnil."