K němu dochází na pracovištích a na školách, popřípadě na sportovištích. Zatímco pracovišť s hradecko-pardubickým osazenstvem je nespočet, vrcholových střetnutí ubývá. Dvě sezony to býval hokej, nyní už více než deset let fotbal.
Dva kohouti v jedné lize
V sezoně 2000/2001 a od sezony 2003/2004 se Pardubice a Hradec střetávají dvakrát ročně ve druhé fotbalové lize. V jiných ročnících hrál Hradec nejvyšší fotbalovou soutěž a do Pardubic nejezdil. Určitou výjimku činila sezona 1997/1998, kdy do první ligy na rok nahlédly Lázně Bohdaneč. Ty jsou sice fakticky předměstím Pardubic, ale jinak samostatnou obcí.
Možná i toto kolbiště příští ročník odpadne. Hradec se možná opět vrátí do první ligy a v Pardubicích zatím nevědí, jak dopadne prodej klubových akcií a zda se tam vůbec bude druhá nejvyšší soutěž hrát.
Východočeští sousedé se v sezonách 1993/1994 a 1994/1995 potkávaly v hokejové extralize. Potom však královéhradečtí hokejisté sestoupili do první ligy a později i do druhé. Z ní se na sezonu 2001/2002 opět vrátili o patro výš, zde však hrají podobně jako Pardubice ve fotbale ve středu tabulky.
Ke kuriozní situaci pak došlo mezi zářím a lednem 2001, kdy pardubičtí hokejisté čekali na dokončení rozsáhlé rekonstrukce zimního stadionu a hráli své domácí zápasy na ledě Hradce Králové.
Hradečtí fanoušci stáli před těžkým úkolem: Komu fandit? Někteří provokativně povzbuzovali hosty, většina to pak řešila tak, že se sice radovala z pardubických gólů, ale během utkání nezapomněla na oblíbené skandování "Pardubice u Hradce!"
Hokejové Pardubice, fotbalový Hradec
Mezi oběma městy je to již tak rozdělené, že Pardubice jsou spíše hokejové a Hradec fotbalový. Pardubický hokej se pyšní nejvyšší diváckou návštěvností v extralize, v průměru činí 8500 diváků. Na letní stadion, kde se hraje druholigový fotbal, zabloudí kolem 300 diváků.
V Hradci podporuje fotbalisty kolem 3000 fanoušků, na hokej chodí něco přes 1000, výjimku činily zápasy letošní play-off, které si nenechalo ujít přes 7000 lidí.
Zrodí-li se na pardubickém trávníku nadprůměrný fotbalista, moc dlouho zde nevydrží a putuje do Hradce. Podobně to platí i o hradeckém ledě, jenž své zářné talenty odesílá do Pardubic. Naopak hráči, kterým se příliš nedaří, mnohdy putují v případě hokejistů do Hradce, v případě fotbalistů do Pardubic.
Když se předloňskou sezonu pardubickým fotbalistům neobvykle dařilo a začali se objevovat na postupových příčkách, město okmažitě hlásalo: Na financování dvou velkých prvoligových sportů nemáme! To pro hráče nebylo nejlepší motivací a znovu klesli do středu tabulky.
Vedení klubu FK AS Pardubice si stěžuje, že město nedává na fotbalový stadion, jehož je vlastníkem, dostatek peněz. Město se brání, že neche protěžovat jeden sport na úkor jiných a že chce podporovat hlavně mládež.
Sportovní ředitel pardubického klubu Jiří Rýva však namítá: "K čemu jsou investice do mládeže, když budou pak odcházet nejlepší hráči do vedlejšího Hradce. Zřejmě to tak mají naši zastupitelé vymyšlené - tady hokej a Hradci fotbal."
Vedení došla trpělivost a akcie chce prodat. Možná již do konce měsíce a možná mimo Pardubice.
Všechny tyto indicie napovídají, že to s hradecko-pardubickou rivalitou ani nemůže být tak žhavé. Zkrátka jíi není kde provozovat, snad až na zmíněná pracoviště či školy.
A možná, že by docela zašla na úbytě, nebýt zamýšlené výstavby spalovny v Opatovicích nad Labem, které leží mezioběma mesty. Železniční opatovickou stanicí prochází hranice Pardubického a Královéhradeckého kraje. Obec je blíže Hradci Králové, nicméne leží v Pardubickém kraji, a ten zde chce postavit spalovnu. Královéhradecký kraj i město Hradec Králové jsou proti.
Situace jako stvořená pro odvěkou rivalitu. Věc by však nemohla mít jeden háček. Proti výstavbě spalovny je i město Pardubice.
Poslední střetnutí. Možná na dlouhou dobu
Sportovního zápolení se oba rivalové tedy dočkají jednou, dvakrát za "uherský rok". Ten právě nastal v sobotu 25. března. Na pardubický stadion přijel Hradec Králové. Domácí se chtěli poněkud vzdálit sestupovým příčkám. Ač devátí, od sestupových temnot je dělí pouhé tři body, hosté si zase chtěli upevnit postupovou pozici, kterou drželi o jediný bod před Xaverovem.
Tuto podívanou si nenechalo ujít i přes nevlídné pršlavé počasí ujít 2500 diváků, což je na pardubické poměry velký nadprůměr. Domácí zápasy před zimou navštěvovalo jen něco přes 300 lidí.
Když při jediném, hradeckém, gólu zahřměli přihlížející "Gól!", ukázalo se, že obě města se o návštěvu stadionu podělila zhruba rovným dílem. Ovšem co se týče aktivních fanoušků, jasně vyhráli hradečtí.
V sektoru "Vlajkonoši hosté" se jich tísnilo na dvě stě a neustále hlasitě povzbuzovali. Kromě obvyklého "Hradec!" nezapomněli i na oblíbené a již zmiňované heslo "Pardubice u Hradce", popřípadě "My jsme Hradec, vy nejste nic!" Došlo i na dělobuchy, dýmovnice a otevřený oheň.
V hokejovém kotli 1500 lidí,ve fotbalovém 20
Domácím fandila jen asi dvacetičlenná skupinka za brankou, dirigovaná mužem s malou tamburínou. Do přímo sousedící hokejové haly přitom chodí asi patnáctisethlavý kotel vedený hned několika bubeníky s velkými bubny.
Pardubičtí fanoušci se projevovali jen individuálně, většinou těžko publikovatelnými výtkami na hlavního rozhodčího. Výjimku tvořil jeden letitý fanoušek na hlavní tribuně, jehož nejoblíbenějším výkřikem bylo "Dlouhej!". Používal ho vždy, když zahrával domácí fotbalista aut, popřípadě když brankář vykopával.
Zápas příliš zaznamenáníhodných momentů nenabídl, o nejvíce rozruchu se zřejmě postaral hlavní sudí Mikel. Na začátku utkání přimhouřil oči při zastavení hradeckého Štěpána ve vápně a rozproudil hradecké fandy.
Během pěti minut v druhé čtvrtině utkání dokázal ze hřiště vystrnadit domácího obránce Macha. Nejprve mu udělil jednu hodně přísnou žlutou kartu, za chvíli již lovil v kapsičce znovu, lehce zaváhal při představě, že po druhé žluté musí následovat červená, a už odcházel Mach do šaten. Ve varu byli tentokrát domácí.
Ve druhém poločase pak probudil tribuny znovu, když vykázal domácího trenéra Martina Pulpita z lavičky. Čárový rozhodčí totiž unikajícímu pardubickému útočníkovi odpískal ofsajd, ačkoliv před ním stál ještě jeden soupeř Trenér Pulpit zvolal, že to ofsajd nebyl, a poroučel se na tribunu.
Bouři nevole pak sudí vyvolal i na druhé straně, když se rozhodl nastavovat pět minut, ačkoliv nedošlo k delším prodlevám.
Nelze nevzpomenout i pěkného sportovního momentu, kdy v 70. minutě pardubický brankář Raba reflexivně vyrazil střelu z malého vápna a střídající hradecký útočník Jiroušek překonal gólmana hbitou dorážkou.
Utkání pozvolna dospělo do konce, na tribunách došlo i na výměny názorů, které se někdy zkrátka mezi "Pardubákem" a "Hradečákem" udějí: "Co to píská, ten rozhodčí?!" "Musí pískat, když ho ten váš drží za trenýrky." "Vy tomu tak rozumíte!" "A co vy, vy jste jen zaprděný okresní město!" "Co jste to řekl?!" "Vždyť je to tak!" "Člověče, co sem pletete nějaký města?! Dívejte se na fotbal, jestli tomu vůbec rozumíte!"
Povinné konverzaci bylo učiněno za dost a tito dva starší pánové vedle sebe bez úhony přečkali i druhý poločas. Kdo ví, kdy k takovéto idylické sportovně-rivalské chvilce znovu najdou příležitost. Příští sezonu se Pardubice a Hradec možná v jedné seniorské profesionální soutěži nepotkají.
