Někdejší hvězda AC Milán nebo Schalke má ghanského otce a německou matku. Narodil se v chudinské čtvrti tehdejšího Západního Berlína, kde se to cizími národnostmi jen hemžilo.
O to víc ho překvapilo, když začal s fotbalem a rodiče protihráčů na něho kolem hřiště začali rasisticky pokřikovat.
"Bylo mi devět let, jeli jsme na turnaj někam do východního Německa a slyšel jsem rodiče pořvávat 'sejmi toho negra', 'toho negra nesmíš nechat projít'," vzpomíná na webu The Players Tribune Boateng.
Z filmů a písniček to slovo znal a věděl, že to souvisí s barvou jeho pleti. Byl hodně zmatený a často brečel. Doma ale nic neřekl, dusil to v sobě a nechtěl to řešit.
"Rok od roku to bývalo horší. Často jsem slýchal, že dostanu banán za každý gól, který dám, nebo mě na dálku posílali zpátky do Afriky. Přitom jsem se narodil v Berlíně a maminka byla Němka," divil se tehdy fotbalista.
Nikdo se ho nezastal, spoluhráči, trenéři ani tehdejší rozhodčí na turnajích. Proto se s tím vyrovnal po svém. Zatvrdil se, stal se z něj rebel, i na trávníku upouštěl agresivitu.
"Byl jsem horká hlava. Pořád jsem dostával červené karty," přemítá o svých teenagerovských letech.
Zatímco v mládeži ještě reprezentoval svou rodnou zem, pro dospělou kariéru si zvolil národní dres Ghany, z níž pocházel tatínek.
Také proto už to nevydržel, když před sedmi lety v přípravném zápase za milánské AC slyšel z tribuny napodobování opičích zvuků, kdykoli se on nebo někdo z jeho spoluhráčů tmavé pleti dotkl balonu. Ve 26. minutě se sebral a opustil hřiště.
"Měl jsi možnost s tím něco udělat, ale neudělal," řekl tehdy rozhodčímu a spolu se zbytkem týmu odešel do kabin a zápas tím ukončili. Gesto vzdoru proti rasismu obletělo svět, a Boateng pak dokonce spolupracoval s FIFA na vymýšlení strategie v boji proti rasismu ve fotbale.
"Jenže jsme si vyměnili pár mailů, měli několik schůzek a skončilo to, aniž by se cokoliv změnilo. Rasismus je tu pořád hluboce zakořeněný a nic se neděje," postěžoval si Boateng.
