Drammen (od našeho zpravodaje) - Strömsgodset IF. Když se fanoušci jabloneckých fotbalistů dozvěděli možného soupeře pro 3. předkolo Evropské ligy, jen málokdo z nich tušil, kde má tento klub na mapě hledat.

Nakonec se do Drammenu, kde klub sídlí, vydalo k odvetnému zápasu zhruba 30 fanoušků, k čemuž přispěl fakt, že velká část fanoušků byla ovlivněna tím, jak draho v Norsku je. Nejlevnější pivo si například v Drammenu koupíte za 60 norských korun, v přepočtu tedy téměř za 200 korun.

Fanoušci šli společně na stadion

Po cestě automobily či letadlem a vlakem se fanoušci zhruba čtyři hodiny před začátkem zápasu sešli v místní fanouškovské hospodě přímo u stadionu. V české hospodě by zřejmě někdo jablonecký hlouček okamžitě vyprovodil ven a co teprve na Balkánu. V Norsku to však chodí tak, že za vámi fanoušek přijde, podá vám ruku a plynulou angličtinou se vás zeptá, jak se máte.

Jablonečtí fanoušci toho okamžitě využili a začali si s fanoušky Godsetu vyměňovat šály či dresy, stávalo se však také, že někteří jablonečtí fanoušci měnili věci "navíc" za peníze, které poté okamžitě propili.

Když pak zhruba hodinu před zápasem dorazila do hospody i kompletní skupina fanoušků domácího týmu, začaly se oba tábory trumfovat v tom, kdo má lepší chorál. Dobrá atmosféra pak vyvrcholila tím, že se oba fankluby vydaly pospolu za hromadného fandění na stadion.

Nebyli však sami, kdo ve čtvrtek v Drammenu fandil. V jabloneckém kotli se k fanouškům připojila šestice mužů, kteří pracují v nedalekém Oslu. I když každý z nich podporuje v Česku někoho jiného, v Drammenu  každý z nich fandil od první do poslední minuty, jako by v Jablonci žil odjakživa.

Baroš volal Jablo a Jablo a Jablonec

Takže se například stávalo, že muž s ostravským dresem Milana Baroše, který se naučil jablonecké pokřiky, sám okamžitě rozjížděl další a vyzýval všechny ostatní okolo, aby jej následovali. V tu chvíli tak například pokřik Jablo a Jablo a Jablonec pokřikoval i kovaný sparťan a slávista, kteří stáli vedle něj.     

Minimálně dalších padesát příznivců navíc Severočechům na zdejším Marienlyst Stadionu, útulném stadionku přímo v centru města, kam se vejde přes 7500 diváků, fandilo na jiném místě.

Takže se ve čtvrtek večer nezřídka stávalo, že byly slyšet jen oba fanouškovské sektory hostujícího týmu, které byly umístěné přímo proti sobě na koncích podélných tribun, zatímco domácí kotel stál za opačnou brankou.

Když jablonecký kotel na druhou stranu začal fandit, přidala se k němu druhá strana a naopak. Vzájemnou podporu si pak oba tábory dokládaly skandováním Zelená! na jedné straně a odpovědí Bílá! na té druhé.

Poražení poklepávají po ramenou

A když pak jablonečtí fotbalisté šli vyjádřit po zápase, který vyhráli 3:1, fanouškům svůj vděk, podali si ruku se členy obou táborů. Ti si pak na stadionu užívali postup do play off soutěže ještě dlouho poté, co už na stadionu nikdo jiný nebyl.

Poté, co si skupinka v kotli udělala společnou fotku před policejním autem, kterou pořídil jeden ze členů policejního sboru, se většina fanoušků vypravila automobily zpět do Jablonce, popřípadě do Osla. Jen skupinka, co v Drammenu přespávala, se vydala zpátky do fanouškovské hospody, kde je čekalo nezvyklé přivítání.

Skupinka fanoušků Godsetu, kteří seděli na baru, je okamžitě pozvala k sobě a začala jim na počest vítězství objednávat pivo za pivem a panáka k tomu. V šedesátitisícovém městě tak byli ten večer hlavní atrakcí, protože téměř každý z fanoušků jim chtěl pogratulovat, popřípadě si s nimi udělat na památku fotografii.

A kdyby v Norsku neplatily zákony, že se v jednu hodinu v noci musí zavřít všechny bary, Norové by s Čechy slavili ještě dál. Umějí se totiž radovat i z maličkostí, navíc na každém rohu projevují svou hrdost ke svému klubu, městu a státu.

Anglicky mluví i bezdomovec

Největší most ve městě je například celý osázený vlajkami klubu, na každém domě buď visí vlajka města nebo norská zástava, v oknech jsou vylepené i vlaječky Godsetu. A kdo neměl z domácích fanoušků před zápasem na sobě šálu, koupil si u stadionu památku na zápas s Jabloncem. Půlenou šálu měl na sobě téměř každý druhý.

A ještě na jednu výsadu mohou být Norové pyšní. Každý z nich zná alespoň základní frázi v angličtině. Takže se bez potíží domluvíte i s fanouškem, který toho už hodně vypil, nebo s bezdomovcem, který si k vám sedne ve vlaku na kus řeči a shání něco k pití, dokud není o stanici dál vyveden nekompromisními průvodčími. I na pořádek zkrátka v Norsku hodně dbají.

Jak ale řekl jeden z místních fanoušků: "Za svůj pořádek a zákony jsme tady rádi, když je ale potřeba projevit srdečnost, zvlášť cizincům, dokážou i policisté koukat jinam." A Norové jsou skutečně velmi srdeční. I proto po odjezdu z Norska zaručeně víte, že se sem jednou vrátíte.