V sobotu slavíte 35. narozeniny, což je ve sportovní terminologii věk veterána. Cítíte se jako veterán?
To slovo nemám moc rád. Vzpomínám si, že když mi bylo dvaatřicet či třiatřicet, tak už se o mně psalo jako o veteránovi. Hrůza. Necítím se na něj. Nějaká zranění či neduhy, co by mě nějak trápily či dokonce výrazně omezovaly, se nehromadí. Mám jediný dlouhodobý problém, s nímž si dokážu poradit. Musím to zaklepat.
Prozradíte který?
Není to tajemství, s třísly. S levým jsem měl potíže už před jedenácti lety, kdy jsem musel na operaci, od té doby drží. Ale zlobí mě pravé. Občas mě bolí víc, někdy méně. Ale dokážu si s tím poradit a už jsem se naučil s tím pracovat. Když to bolí méně, můžu normálně hrát, když víc, dám si jeden nebo dva dny pauzu. A jsem zase připravený.
Jarní sezona se vám v Rizesporu mimořádně střelecky vydařila. Vnímáte, že máte v klubu nyní silnou pozici?
Hrozně důležité bylo, že se mi podařil start. Vstřelil jsem hned dva góly a pak přidal další. Nakonec celkem deset, díky tomu mám dobrou pozici. I když jsem pak vypadl ze sestavy, lidi v klubu mě nadále berou. A to je důležité. Na to, že jsem v klubu chvilku a jsem cizinec, tak mám pozici velice dobrou.
Objevily se informace, že mají o vás zájem slavnější turecké kluby. Byla nějaká nabídka?
V létě se nějaké nabídky objevily, ale první překážkou bylo, že mě Rizespor nepustil. Musel by přijít klub, který by za mě zaplatil skutečně vysokou částku, což se v mých letech asi už moc nikomu nechce. Navíc v Turecku kluby obecně berou víc volné hráče, než aby za někoho platily. Vysloveně žádná konkrétní nabídka na stole neležela, ale v novinách proběhlo, že se o mne zajímá Besiktas. Měl jsem přímo informace od manažera (Jiří Stejskal - pozn. red.), který byl v kontaktu s istanbulským klubem, že mají vytipované dva útočníky, kteří jsou přede mnou. Když se aspoň jednoho podaří přivést, tak to padá. Kdyby ani jeden z nějakého důvodu nevyšel, byla by velká šance, aby vzali by mě.
Klub vám dal za deset vstřelených gólů zajímavý finanční bonus, sto tisíc eur, tedy dva a půl milionu korun. Vypsal podobný i pro tento ročník?
Takovou pobídku jsem ve smlouvě měl, ale spíš to brali, že tolik gólů nezvládnu. Ale mně se to povedlo. Mám ho nyní pro další rok znovu, ale je navýšený myslím na patnáct, nejsem si úplně jistý.
Zpočátku vás nový chorvatský trenér Stjepan Thomas moc nestavěl. Jak jste to prožíval?
Důvodem bylo, že si přivedl nového útočníka, francouzského reprezentanta Remyho, a bylo jasné, že bude hrát on. Má mnohem větší jméno než já, nastupoval za Chelsea, za francouzský nároďák, na to Turci hodně dají. Má i lepší finanční podmínky, bylo jasné, že bude mít přednost. Akorát jsem doufal, že některé zápasy budeme hrát na dva útočníky, bohužel se tak nestalo. Byl jsem hodně zklamaný, že jsem přestal z ničeho nic hrát, nebylo to jednoduché.
Uměl jste si představit, že byste nastupovali spolu? Vyhověli byste si?
Uměl, protože jsme úplně rozdílné typy. Především v domácích zápasech by to asi šlo. Nastoupili jsme spolu jen jednou, když jsme o poločase prohrávali, ale pak to otočili (Ankaragücü 5:3 - pozn. red.). Ale to bylo jen jednou.
Když hrál Rizespor proti Kasimpase, blesklo vám hlavou, jak by to vypadalo, kdybyste v létě 2015 přestoupil do tohoto klubu?
Že by mi to blesklo hlavou, to ani ne, ale trochu jsem vnímal, že jsem měl nabídku a už jsem tam skoro byl. Ale spíš jsem si uvědomil, že jsem šťastný, že se to nestalo. Zůstal jsem ve Slavii a prožil s ní úžasné a nezapomenutelné zážitky.
Jak se vám líbí v Turecku? Měl jste možnost už poznat něco z jeho krás?
Líbí se nám tady, jsme u moře, počasí je také super. Ale máme i smíšené pocity, že nejsme doma a život v Praze nám chybí. Ale tak to je a rodina to bere stejně jako já. Moc jsme toho v Turecku nepoznali, doba tomu ani příliš nenahrává. Na jaře jsme skoro nikde nebyli, jenom zavření doma, rodina se pak vrátila do Prahy. V létě jsme se podívali do Antalye a Istanbulu, ale necestovali jsme, spíš trávili čas na hotelu u bazénu, což se líbilo hlavně klukům. Jak říkám, doba moc nenahrává tomu, abychom poznávali Turecko.
V Klubu ligových kanonýrů máte nyní 109 gólů, Peter Herda o jeden víc, další slávistická legenda Pavel Kuka 153. Kam sahají vaše gólové ambice?
Není to lehká otázka, kam sahají moje ambice. Nějaké mety si nedávám, ale čím víc gólů, tím líp, to je jasné. Když vidím jména okolo, jak se blížím panu Herdovi, tak tomu ani neumím uvěřit. Pan Kuka má 153 gólů, to nedám, ani si neumím představit, že bych dal víc gólů než on. Sledoval jsem ho jako malý, na Euru 1996, kde dal gól Rusku, to nejde, abych ho překonal. Byl někde jinde, byl lepší, jeho 153 gólů určitě nedám. Když jsem se do klubu kanonýrů dostal, tak občas mrknu, kdo má kolik gólů a kdo je přede mnou. To přiznávám.
A jak hodnotíte rekordní číslo Josefa Bicana 447 gólů, ovšem bez rakouských?
To si ani neumím představit, dát tolik gólů. Nevím, jak to hodnotit, to je něco neuvěřitelného, výjimečného. Musel to být skvělý, neskutečný fotbalista. Jednou mi o něm vyprávěli historku, že jdou dva slávisté sami na branku. Pepi vede balon a z vápna vystřelí do šibenice. Proč jsi mi nepřihrál, vyčítá mu spoluhráč, který mohl skórovat do prázdné branky. Jistota je jistota, odpověděl mu Pepi. To mne vždycky pobaví.
Sledujete výsledky a výkony Slavie? S kým jste ve spojení?
Všechno sleduju velice pečlivě a moc klukům fandím. Ve spojení jsem s mnoha, s Přémou Kovářem, mluvčím Michalem Býčkem, to je bourák. Máme na WhatsAppu vytvořenou skupinu, napíšeme si s Michalem Frydrychem, Pepou Hušbauerem, Tomášem Součkem. Nechci na někoho zapomenout.
Co říkáte výkonům Tomáše Součka a Vladimíra Coufala ve West Ham United?
To je neskutečné, co předvádějí. Jsem za ně strašně šťastný, je vidět, že na sobě hodně makají, jsou to poctiví frajeři, dávají do toho všechno. Byli na anglickou ligu stoprocentně připravení, není poznat, že by změnili soutěž. Jsem z nich nadšený.
Uvítal byste, aby i v Rizesporu hrál nějaký bývalý spoluhráč? Koho byste doporučil?
Nad tím jsem moc nepřemýšlel. Za čtyři měsíce mi končí smlouva, neřeším, že bych někoho potřeboval. Ale pro rodinu by to bylo super, manželka i děti by to uvítaly, pro ně by to bylo fajn.
Nechybějí vám zápasy v evropských pohárech?
Samozřejmě mi chybějí, jsou to úžasné zápasy, moc mě bavily. Ve skupině Evropské ligy v ročníku 2018/2019 jsem odehrál jen několik duelů, ale pak jsme prošli se Slavií do jarní části, kde jsme se střetli s Chelsea, Genkem a Sevillou. Její vyřazení byl nezapomenutelný zážitek. Pro mě největším zápasem, který má pro mě největší váhu, je domácí střetnutí kvalifikace Ligy mistrů s Kluží. Mohl jsem být osobně u toho, když se Slavia po tolika letech dostala opět do nejprestižnější klubové soutěže. Byl to pro mě velice emotivní okamžik. A ve skupině jsem si užil zápas v Dortmundu, i když už v něm o moc nešlo. Takové zážitky mi přirozeně chybějí.
A co Bohemians, kde jste vyrůstal? Co říkáte jim?
Taky je sleduju. Myslím, že mají dobrý tým, s nímž a trenérem, který ho vede, by měli hrát výš. Přišel do útoku Tomáš Necid, s ním jsem také často v kontaktu. I když jsme si dlouho teď nevolali, připomněli jste mi, že bych se měl ozvat. Bohemce pořád fandím.
Hodně vám v Turecku komplikuje sportovní i osobní život pandemie covid-19?
V březnu hodně, nedalo se nic dělat, jenom jsme byli dva měsíce zavření. Ani se netrénovalo. Teď jsou opatření volnější a je to lepší. Osobně jsme si život představovali jinak, covid všechno hodně ovlivnil. Bylo to šílené, nemám tuhle dobu rád a věřím, že co nejdříve už to skončí.
Loni se vinou pandemie nehrálo mistrovství Evropy. Věříte, že letos proběhne a že se na něm představíte v dresu českého týmu?
Rád bych a udělám pro to maximum. Uvidíme, jestli se to podaří. Tím, že mi je pětatřicet, tak si uvědomuju, že startovní čáru na stometrové trati mám o padesát metrů dál než ostatní. Nebude to lehké, trenér nemá nyní o útočníky nouzi, je jich dost, kteří dávají góly a mají kvalitu.
Jste jedním z mála současných českých hráčů, kteří skórovali na ME. Bylo by hezké připojit další zásah?
Mistrovství Evropy 2016 ve Francii byla úžasná akce a vzpomínám na ni rád, i když jsme nepostoupili ze základní skupiny. Zúčastnit se šampionátu je zážitek na celý život, i když jsem moc nehrál a byl spíše v roli střídajícího. Ale i za ni jsem byl vděčný. Dal jsem gól, a to má svou váhu. Rád bych něco podobného zažil znovu.
Netajíte, že by vám nevadilo vrátit se ještě jako hráč do Slavie. Jak tuto možnost vidíte?
Mám to v hlavě, do Slavie se vrátit musím, nedokážu si představit, že bych skončil kariéru někde jinde. Jestli za půl roku, za rok, nevím, jak to bude, ale jestli mám nějaké přání, tak končit ve Slavii. Nedokážu si to jinak představit.
