Glosář - Pepi Bican míval v oblibě jednu takovou říkanku... Omílal ji pořád dokola, až se mu mnozí smáli. Jenže ona byla naprosto přesná. "Jsou dneska ve fotbale šance, pane redaktore? Jsou, jako za těch mých časů. Jenže rozdíl je v tom, že teď se tolik neproměňují."
Čímž chtěl říct, že on je proměňoval. A nemluvil přitom do větru.
Přesně totéž se děje i teď na mistrovství světa v Brazílii. Šancí a pološancí tam vidíte nepočítaně. Ale zatím jen na málokoho, řekněme na Robbena, van Persieho - a teď i Luise Suáreze -, se můžete spolehnout, že je s takřka stoprocentní efektivitou promění.
Tihle chlapíci si intuitivně najdou nejlepší místo, zvolí nejlepší náběh a pak v koncovce předvedou to technicky nejdokonalejší možné řešení.
No a právě kvůli tomu pojede Anglie domů s velkou pravděpodobností už po základních skupinách.
Suárezovy góly ji porazily 2:1, rozjásaly Uruguay, a třem lvům, jež anglická asociace nosí ve znaku, se v tabulce skupiny D i po druhém utkání na MS vysmívá z klíčové rubričky "Body" jedna velká prázdná nula.
Kanibala zprovoznili právě včas
Čistokrevný střelec, to je pro tým požehnání. Když v Premier League nastoupíte v sezoně ke 33 zápasům a vsítíte v nich 31 branek (přičemž na 21 dalších nahrajete), tak už asi něco umět musíte. To je vizitka Luise Suáreze.
Zdá se, že už se dokázal odstřihnout od svých leckdy nechutných excesů z minulosti, kdy si na hřišti například neuměl odpustit rasistické poznámky a navrch si vysloužil i přezdívku Kanibal. Za to, že pokousal protihráče...
Poslední dobou už Suárez ukazuje jen svou lepší tvář. A podle Brendana Rodgerse, trenéra Liverpoolu, dělá na trénincích maximum pro to, aby se neustále zlepšoval. Což se mu daří, dospěl do stadia virtuozity. Angličané moc dobře věděli, koho se - oprávněně - bát.
Operované koleno Suárezovi přípravu na šampionát výrazně zkomplikovalo, ale z uruguayské soupisky pro šampionát ho nevyškrtlo. Jen se čekalo, až bude plně provozuschopné.
Do vstupního zápasu s Kostarikou ještě trenér doléčujícího se Suáreze nevypustil, dost možná si myslel, že to proti tomuhle soupeři půjde i bez něj.
A nešlo. Uruguay zápas odehrála naprosto bezkrevně a zaslouženě podlehla. Tyhle už z letargie neprobudí nic, mínili mnozí.
Jenže anglický trenér Roy Hodgson už za ta léta ví, co s týmem umí provést nástup hvězdy. "Pamatuju se, co s naprosto průměrným celkem Neapole udělal příchod Maradony, to bylo něco neskutečného," zvolil příměr, který Suárezovi nemůže nelichotit.
Na Suáreze pěl před zápasem ódy i jeden z šesti jeho liverpoolských spoluhráčů, co je najdete na anglické soupisce, tedy Stevie Gerrard. "Luis Suárez je génius. Řekl jsem to už několikrát a teď to musím říci znovu," prohlásil před zápasem.
Po něm pak oba brečeli. Suárez štěstím a Gerrard ze zoufalství.
Takový Neymar to má složitější, Brazilci si asi představují, že si všechny góly vymyslí, připraví a taky zrealizuje sám. Navíc ho zmagořili tak, že s Neymarem cloumají emoce už před zápasem, stačí mu slyšet hymnu a už mu slzy zalepí oči.
To Suárez se za své slzy také nestydí, jen s nimi počká na vhodnější chvíli: Po utkání, kdy už ho oslavují jako krále. Navíc má oproti Brazilci i tu velkou výhodu, že na své góly dostává přihrávky. Využívá tedy skutečnosti, že fotbal je kolektivní sport, což některým jeho hvězdným kolegům z MS jako by poněkud unikalo...
Gerrardovi zbyly oči pro pláč. Zase
Steviemu Gerrardovi se jeho velké fotbalové sny rozpadají pod rukama. I díky Suárezově gólovému apetitu to s Liverpoolem v Premier League dlouho vypadalo na mistrovské oslavy.
Jenže pak přišel zápas s Chelsea, kiks jindy bezchybného kapitána Gerrarda, porážka a v konečném důsledku byl titul najednou fuč.
Vedle brilantních dalekonosných přihrávek a značné efektivity při zahrávání standardních situací bývá u Gerrarda vyzdvihována zejména vysoká úspěšnost v osobních soubojích. "Ten když se zaťal a řekl si - tenhle týden kolem mě na tréninku s balonem nikdo neprojde -, tak kolem něj opravdu nikdo neprošel," vzpomíná na něj jeho někdejší spoluhráč Vladimír Šmicer.
Bohužel pro Anglii kolem Gerrarda ve 39. minutě prošel u půlící čáry Uruguayec Lodeiro, jako by se nechumelilo. Právě tenhle prohraný souboj ve středu pole pustil Uruguay do šance, která otevřela skóre zápasu.
Ačkoli je pro anglický fotbal slůvko "důraz" typickou charakteristikou a Hodgsonovi hoši s ní jinak zvlášť nešetřili ani v zápase s Uruguayí, v tuhle klíčovou chvíli na to prostě zapomněli. A místo aby do Cavaniho někdo ze dvou či tří Angličanů, již ho před šestnáctkou obklopovali, pořádně zajel, nechali ho v klidu vyrýsovat dokonalou přihrávku na Suáreze. A bylo zle.
Wayne Rooney sice kdysi býval hráčem, co Manchesteru United uměl zápasy vyhrávat i sám, bez nějaké větší pomoci spoluhráčů. Jenže přestože je mu teprve 28 let, jako by ten nejlepší prach ze sebe už vystřílel, poslední dvě sezony má slabší.
A ani v dresu Anglie se nikdy nerozzářil tak, jak by jeho talentu náleželo. Byť v jejím dresu do včerejška zaznamenal už 39 "kousků", na světových šampionátech se gólu pořád ne a ne dočkat.
Ani v Německu, ani v Jižní Africe, ani v Brazílii proti Italům. I proti Uruguayi šel Rooney za gólem jako tank, ale dlouho to vypadalo, že bude mít zase smůlu... Trestňák vystřelený těsně mimo, pak spojnice břevna a tyče nastřelená hlavou snad z deseti centimetrů..
Nakonec to ovšem v 75. minutě po Johnsonově prostrčení Rooneymu konečně vyšlo. Zarputilec přezdívaný "Shrek" své osobní prokletí prolomil, ale to týmové nikoli. Ani bodík za remízu totiž Anglii nebyl souzen, Suárez byl proti.
Jednodušší gól snad na MS ještě nepadl: Gólman Muslera vykopne míč, vzduchem proti němu vyletí v souboji dvojice Gerrard a Cavani. Míč zapadne za ně, buď úplně bez teče, nebo přištrejchnutý Gerrardem. Každopádně už tam na něj číhá Suárez.
Levý obránce Baines nikde a Cahill nepřiběhne z pozice stopera včas... Suárezova rána (video ZDE) už Harta potupila, uruguayská srdce tepají rytmem vítězství a naděje - a Anglii už zase nezbývá než spoléhat na zázraky.
Na postupující číhá Kolumbie. A s ní nejspíš Sloni
Hodgsonově týmu už může pomoci jen Itálie, která by v anglickém zájmu musela dneska zdolat Kostariku a ve třetí rundě i Uruguayce. Anglie by pak samozřejmě musela porazit Kostaričany.
V takovém případě by za devítibodovou Itálií měli Angličané, Kostaričané i Uruguayci po 3 bodech a o postupujícím by rozhodlo, kdo z nich by měl nejlepší skóre ze všech zápasů ve skupině.
Ale že by tohle celé mělo Angličanům ve skupině D zacvaknout, se příliš pravděpodobně nejeví, to si tedy přiznejme.
Když se pak podíváme ještě kousek dál, do osmifinále, zjistíme, že na postupující z "déčka" už tam čeká Kolumbie, kterou na MS nijak nebrzdí ani absence zraněného superkanonýra Falcaa. Po dvou výhrách má 6 bodů.
Noční remíza Japonsko-Řecko 0:0 poskládala průběžnou tabulku skupiny C následovně: 1. Kolumbie 6 (5:1), 2. Pobřeží slonoviny 3 (3:3), 3. Japonsko 1 (1:2), 4. Řecko 1 (0:3).
Takže šanci na zbývající postupové místo si alespoň v rovině teorie stále může uchovávat celá trojice za Kolumbií. Reálně nejblíž jsou však k němu "Sloni", kterým dá jistotu výhra nad Řeckem.
Případnou remízou by ještě dali šanci Japoncům, kteří by však Kolumbii museli porazit přinejmenším o tři góly. Anebo "jen" o dva, ale to by pak v konečné tabulce museli zaznamenat víc nastřílených gólů než Drogba a spol.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz