Spasitel Slavie Petrouš: V Česku je asi zakázáno slavit

Jaroslav  Šindelář Jaroslav Šindelář
30. 5. 2013 7:30
Říká se, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Tohle rčení však zdaleka neplatí pro Michala Petrouše, který se vrátil na lavičku fotbalistů pražské Slavie, kteří dosud neztratili ani bod.
Takto se Michal Petrouš (vpravo) radoval z výhry 1:0 nad Plzní spolu s asistentem Ivem Knoflíčkem.
Takto se Michal Petrouš (vpravo) radoval z výhry 1:0 nad Plzní spolu s asistentem Ivem Knoflíčkem. | Foto: CPA

Praha - Říká se, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Tohle rčení však zdaleka neplatí pro Michala Petrouše, který se vrátil na lavičku fotbalistů pražské Slavie a během čtyř ligových zápasů neztratili jeho svěřenci ani bod.

Staronový trenér Slavie přitom neměl nikterak lehkou úlohu. Po odvolání předchůdce Petra Rady po 25. kole Gambrinus ligy čekaly jeho svěřence zápasy s Jabloncem, Plzní, Českými Budějovicemi a Hradcem Králové, tedy týmy, které hrály buď o evropské poháry, nebo o záchranu v nejvyšší soutěži.

Třiačtyřicetiletý trenér nejenže dovedl krizí zmítaný tým ve všech čtyřech zápasech po svém návratu k týmu k výhrám, Slavia zároveň všechny zápasy získala impozantním skóre 12:1.

"Tady je ale asi trošku zakázáno slavit a radovat se z triumfu. Vím, že jsem tu euforii rozpoutal já, ale když hned na začátku hrajete s Jabloncem a Plzní, navíc když v Plzni vyhrajete v deseti hráčích, tak je to pro mě opravdu jako bych vyhrál mistrovství světa," poukázal Petrouš na slova trenéra Plzně Pavla Vrby, který po domácí prohře 0:1 se Slavií prohlásil, že sešívaní hráli, jako by jim šlo o triumf na světovém šampionátu.

Pane Petrouši, jak vůbec reagujete na slova, že jste výhrou v Plzni udrželi pro Spartu naději v boji o titul?
Já se za svou radost nestydím, Plzeň je tu teď nejlepší tým a my jsme navíc byli v krizi, přál jsem si proto moc vyhrát a nepotřeboval jsem k tomu žádnou jinou motivaci.

Po tehdejším zápase jste mluvil i o tom, že si trenér musí působení ve Slavii zasloužit...
Trenéři, když přicházejí do Slavie, tak to mají za odměnu. Je to obrovská značka, se Spartou to jsou pořád největší kluby u nás, s největší tradicí a největším počtem fanoušků. Je to sice hodně zavazující, ale právě proto jsem na tu nabídku kývl znova.

Takže jste nepřemýšlel o tom, že byste nabídku odmítl, když byla "jen" na posledních pět zápasů?
Vedení to vyhodnotilo jako jedinou možnost, kdo by těch posledních pět zápasů mohl odtrénovat, což mě velmi těší. Nikdy by mě nenapadlo říct ne, i když nemám jistotu, že u týmu dál zůstanu. Je to pro mě další velká zkušenost, která mě zase posune.

Jak vůbec vzpomínáte na své tehdejší působení u A-týmu Slavie?
Zatímco ostatní trenéři měli už něco za sebou a nějaké renomé, já jsem přišel v době, kdy jsme byli všichni rádi, že Slavia vůbec existovala. Měla dluhy a vypadalo to, že nedostane vůbec licenci, takže nebylo na to vzít nějakého renomovaného trenéra. Padlo to na mě, čehož jsem si moc vážil. Na druhou stranu to pro mě nebylo vůbec jednoduché, byla to moje první ligová štace a hned ve Slavii.

A nebyl jste zhrzen, když jste šel po odvolání od A-týmu k juniorce Slavie?
Možná i proto jsem souhlasil, že budu dál trénovat juniorku. I když to byla až třetí liga, pořád je to Slavia a velká zodpovědnost. Byl jsem docela rád, že mi Slavia to místo nabídla a mohl jsem v klubu pokračovat. Bylo to pro mě takové ocenění, že ta práce v Áčku nebyla špatná.

Takže jste odvolání od A-týmu nijak zvlášť neprožíval?
Někdy se to prostě stává, že hrajete dobře, ale když nejsou výsledky, musíte odejít. I proto jsem to nebral tak, že bych byl zhrzený a nějak zapšklý. Naopak jsem to bral tak, že se budu u juniorky dál zdokonalovat a pracovat na té trenérské osobnosti. A podívejte se, jak to dopadlo, někde nahoře jsem měl napsané, že jsem znova zpátky.

Zocelilo Vás tehdejší období, když fanoušci Slavie protestovali proti tehdejšímu vedení vstupem na hřiště během pohárového zápasu?
Bylo to takové nešťastné období, i tím, že nám to po tom protestu fanoušků dalo stopku v cestě do evropských pohárů. I když ta sezona nebyla v lize dobrá, výhrou v Poháru jsme ji mohli napravit. Vím, že fanoušci mají určitou sílu, především ve Slavii ji mají velkou.

Jejich "podpora" ale funguje i opačně...
Teď to vidíte z druhé strany, devadesát minut v kuse zpívají a povzbuzují vás. Měl jsem z toho hodně příjemné pocity. U nás to prostě tak chodí, když se daří jsou fantastičtí, když ne, dokážou být hodně nepříjemní. Hodně mě ale těší, že i když třeba výsledek není, ale fanoušci vidí, že ti kluci devadesát minut jezdí, tak i tohle ocení a pomůžou vám.

Jak vůbec vnímáte, že teď fanoušci stojí výhradně za Vámi?
Jsem moc rád, že nejen v zápase se Spartou, ale i v těch pěti zápasech teď mohou být hrdí, že jsou slávisti a že Slavia hraje pěkný, útočný fotbal. Což tady ne vždycky v minulosti platilo.

Nebál jste se, že s Vaším útočným fotbalem neuspějete?
Mám nějakou vizi a herní systém, kterého jsem se držel v juniorce. Byť to třeba byl risk, že jsem udělal v sestavě změny, tak to prostě vyšlo. Ty zápasy jsem tady sledoval a věděl jsem, jaké typy hráčů tady jsou. Když jsem jim vysvětlil, co chci hrát, kluci to rychle pochopili.

Jak moc Vám v tom pomohl Váš asistent Ivo Knoflíček?
Ivoš udělal v kabině dobrou atmosféru, umí tu kabinu nažhavit. Kluci ho hodně uznávají, protože je to je obrovská osobnost, která nejen tady něco dokázala. Vidím třeba, že když s kluky něco v kabině vymyslí, že toho pak nezneužívají a cítí k němu velký respekt. Práci toho asistenta, který by měl mít tu kabinu pod kontrolou, plní na jedničku.

A Vaše práce v kabině byla tedy jaká?
Já jsem sice pak ten zlý, ale to teď nebyla vůbec potřeba, kluci teď hlavně potřebovali povzbudit, zvedám jim sebevědomí, opakuji jim, že tu práci, kterou dělají, umějí. Kluci, co přišli do Slavie, už mají něco za sebou a i ti mladí, jako třeba Ondra Petrák už tu jsou dva roky, to v sobě mají.

Bylo pro Vás obtížné tehdy vybrat optimální jedenáctku?
Na základě tréninků jsem se rozhodl postavit to nejlepší, jak jsem to za ten týden viděl. A to i co se týče tréninkové morálky a úsilí. Bylo to jasné rozhodnutí, neměl jsem jinou možnost, než vsadit na to, co jsem viděl v těch trénincích. Ono si to sedlo a zatím to funguje.

A jak pro Vás bylo těžké "posadit" někdejší reprezentanty Martina Fenina a Rudolfa Skácela?
Těm klukům jako Martin a Ruda ani nic jiného nezbývalo, jestli jsou fotbaloví profíci, musí to respektovat. Oba dva byli dlouho venku, kde to funguje úplně stejně, takže s tím neměli sebemenší problém. Jestli se jmenuji Skácel nebo Fenin, je to úplně jedno, rozhoduje výkonnost. Postavili se k tomu perfektně a kluky v kabině povzbuzovali.

 

Právě se děje

Další zprávy