Praha - Bylo by velkým překvapením, kdyby tomu bylo jinak. Vše ukazuje na to, že délka angažmá trenéra Petra Rady u fotbalového národního týmu se už počítá jen na hodiny.
Jak na něj historie české reprezentace bude vzpomínat?
Výkonný výbor Českomoravského fotbalového svazu v poslední době zrovna nešetří překvapivými rozhodnutími, a proto i přes jasná vyjádření jeho členů v tisku, je opravdu třeba vyčkat na středeční verdikt týkající se obsazení postu reprezentačního kouče.
Ale zatím vše nasvědčuje tomu, že po středečním zasedání bude Rada s celým realizačním týmem odvolán.
Čtěte také:
Bookmakeři: Rada do podzimu odejde od reprezentace
Rada teď nechce utíkat. Slibuje, že dá šanci mladým
A je třeba dodat, že minimálně do historie reprezentace samostatného českého fotbalu se zapíše jako mimořádně neúspěšný kouč.
Dva z jeho předchůdců přivezli medaile z evropských šampionátů, třetí zase vytvořil nepřekonatelný kvalifikační rekord.
A Rada? Zřejmě jako první v historii nedokončí byť jediný kvalifikační cyklus a nepočítáme-li duel se slaboučkým San Marinem, dovedl reprezentaci k jediné výhře, a to s notnou dávkou štěstí na podzim proti Slovinsku (1:0).
Pozitivum? Jen remíza ve Wembley
Poslední reprezentační kapitolou pro něho zřejmě zůstane středeční porážka od Slovenska 1:2, která velmi pravděpodobně České republice zavřela dveře na MS v Jižní Africe.
Padesátiletý trenér si toho za poslední týden musel vyslechnout opravdu hodně zlého. Na vlnu hněvu fotbalového národa promptně naskočilo i svazové vedení a jím vybranému kouči po pár měsících ve funkci nasazuje "psí hlavu".
Pravdou je, že už od nastoupení Petra Rady do funkce se proti jeho osobě vytvořilo u fanoušků i médií negativní prostředí.
Fraška kolem hledání a samotné volby nástupce Karla Brücknera znechutila veřejnost natolik, že bývalému trenérovi Teplic ani moc úspěch nepřála.
Při zpětném ohlednutí se snad s výjimkou remízového utkání v přípravě s Anglií (2:2) hledají pozitiva na práci současného reprezentačního kouče jen velmi obtížně.
Kromě špatných výsledků a výkonů svého mužstva, což je hlavním kritériem pro hodnocení jeho práce, si sám soustavně podkopával autoritu svým chováním a výroky do médií, čímž určitě jistou měrou přispěl ke konečnému neúspěchu.
Čím si uškodil?
Nedovolal jsem se - Trenér Rada přebíral mužstvo v době, kdy figurovalo v nejlepší desítce žebříčku FIFA. Od kouče v takto elitní společnosti by se očekávalo, že má jistá vrátka na nejvyšších úrovních otevřená automaticky. Nejen novináře poté zaskočil například výrok v souvislosti s možnou nominací stuttgartského Jana Šimáka. "Chtěl jsem kvůli tomu volat trenérovi Stuttgartu, ale bohužel jsem se mu nedovolal." I kdyby to tak bylo, je poměrně nedůstojné od reprezentačního trenéra takové komunikační selhání ventilovat přes tisk.
Přestavěné letiště - Podobnou smůlu měl podle svých slov Petr Rada i při osobním kontaktování možných posil. "Pavel se nedostavil. Mluvil s ním Karel Poborský a Pavel mu řekl, že by se nestihl včas vrátit do Turína kvůli přestavování letiště." Takhle například dopadla plánovaná schůzka s Pavlem Nedvědem při utkání v San Marinu. "Roman vzkazoval po Radkovi, že se omlouvá, ale musel chvátat na klubový autobus." A takhle se pro změnu kouč nedostal k Romanu Bednářovi při návštěvě v Londýně na utkání West Hamu proti West Bromwich Albionu.
Není slabých soupeřů - Otřepaným klišé se ve sportovní branži občas těžko vyhýbá. Ale trenér Rada jich při setkání s novináři pouštěl do éteru opravdu větší než malé množství. Občas se do nich i zamotal a tím vznikl nezapomenutelný výrok před výjezdem do Afriky: "Maroko je silný soupeř. V Evropě už není slabých soupeřů."
Prosím o mírnější kritiku - Odhady, že trénovaní Teplic a Jablonce, co se týče tlaku veřejnosti a médií člověka dostatečně nepřipraví na působení v reprezentaci se potvrdilo poměrně záhy. Po porážce v Polsku se na tým i kouče snesla oprávněná vlna kritiky. Před dalším duelem se Slovinskem Petr Rada až legračně prosil o shovívavost. "Prosil bych i média, aby byla na nás méně kritická v této situaci." Této větě by se třeba trenéři reprezentace Anglie či Německa museli jen zasmát.
Nováčci v nominaci - Za vlády Karla Brücknera se volalo po nových jménech v reprezentaci. Petr Rada hlasy částečně vyslyšel, jenže celou věc vzal zřejmě za špatný konec. Nominace Miroslava Slepičky a zejména Luboše Huška, jenž v té době neměl ani jisté místo ve Spartě, vzbudila spíše nechápavé pohledy než aplaus za odvahu. Tím, že trenér už oba zmíněné fotbalisty podruhé nepovolal, více méně přiznal svůj omyl. Navíc, když se novináři snažili dopídit důvodů preference právě těchto playerů na úkor jiných, dočkali se většinou nic neříkající odpovědi: "Je to velmi platný hráč."
Celý národ si to přál - Že trenér Rada hodně čte v tisku hodnocení svých výkonů, o tom nebylo při setkání s ním pochyb. Často konfrontoval před novináři své názory právě s těmi uvedenými v médiích. Jen těžko se šlo ubránit dojmu, že, na rozdíl od předchůdce Karla Brücknera, si nechá představy veřejnosti a médií vnutit. Trochu nešťastně se k tomu přiznal i po remíze ve Slovinsku 0:0. "Já si myslím, že jsme hráli na dva útočníky, na více útočníků hrát nešlo. I většina veřejnosti chtěla hrát na dva útočníky," uvedl na úvod rozhovoru pro ČT v přímém přenosu.
