Praha - Čím to, že hostitelé fotbalového mistrovství světa Brazilci v celém světě září, ale na českých trávnících se jim až tak výjimečně nevede?

Chyba je výběru hráčů, v tréninkových metodách domácích klubů i přímo v kabinách mužstev, tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz hráčský agent Jaromír Pavlík.

Ten se přitom specializuje právě na brazilské fotbalisty a patří k těm, kdo se snaží změnit zaběhnuté tvrzení Vlastimila Petržely, že do Čech chodí "Brazilci třetí kategorie". V Česku momentálně zastupuje tři brazilské fotbalisty a dalšího by rád přivedl ještě letos.

Den před začátkem šampionátu upozorňuje na to, že i v Česku může kariéru odstartovat fotbalista formátu Neymara a spol. Jen se na to musí jinak než náhodným nákupem vychvalovaného hráče.

Brazilci jsou zvyklí na pomalejší fotbal

Co tedy musí agent udělat jinak, než tomu dosud bylo zvykem, aby do Česka přivedl dobrého Brazilce?

Je potřeba mít v Brazílii spolupracovníky se zkušeností s evropským fotbalem. Když totiž někdo z Brazílie řekne – podívej, mám tu supertalent –, dívá se na to úplně jinak než ten, kdo ví, jak velký je rozdíl mezi fotbalem v Evropě a Jižní Americe. V Brazílii je fotbal pomalejší kvůli obrovskému vedru, není možné hrát v tempu a fyzicky jako v Evropě. Kdyby sprintovali jako u nás, budou po dvaceti minutách úplně mrtví.

U zahraničních hráčů se často zmiňuje jazyková bariéra, na co dalšího je potřeba si dát pozor?

Jazyková bariéra tu samozřejmě je. A jsou tu i rasové problémy, ze strany diváků i přímo v kabině. Není to sice běžné, ale některé kluby už tenhle problém řešit musely. Nebo se hráč nezúčastní společných oslav a vymetání barů, a kabina ho proto nepřijme. Brazilci navíc hodně trpí na umělou trávu, ze které mívají problémy s achilovkami. V zimní přípravě bývají nemocní a musejí se hlídat. Někdy ani nevědí, jak vypadá zimní bunda.

Je toho opravdu hodně a pro agenta spousta práce…

Pomoci může i brazilská ambasáda. Hodně spolupracujeme od smutné záležitosti před dvěma lety, kdy se jeden z mých hráčů, příbramský Paulo Rodrigues da Silva, zabil v autě. Prošel si celou řadou problémů, od jazykových a rasových přes zdravotní, a když se nám je podařilo všechny vyřešit a dostat ho do kondice, tragicky zahynul. Já jsem mu zajišťoval pohřeb v Brazílii, což vyžadovalo koordinaci s ambasádou. Až v tu chvíli jsem vlastně zjistil, jak moc mi může pomoci. Už jen tím, jakou databázi o Brazilcích v Česku si vedou, jsou s nimi v kontaktu, pořádají pro ně akce a radí jim.

Brazilci třetí kategorie? Nikoliv nutně

Máte teď někoho v plánu přivést?

Chci sem přivést dvacetiletého kluka a v tuhle chvíli řeším, jaký klub pro něj bude nejlepší. Musí ale zlepšit angličtinu, už mu to připomínám rok. Vidím to na start ve třetí lize, mám tam nakontaktované kluby, které by mu mohly vyhovovat. To znamená, že vím, jak fungují, znám realizační tým, tréninky a další věci. S hráčem to průběžně řešíme po Skypu, nejradši by se mnou mluvil každý den, jak moc se do Evropy těší, ale podmínkou je zvládnout pořádně ten jazyk.

V Česku je ale známý výrok trenéra Vlastimila Petržely, který tvrdí, že přivést sem Brazilce znamená vzít hráče třetí kategorie…

Asi takhle… Můžeš sem přivést hráče, který už má jméno, je buď na konci kariéry, anebo neuspěl v jiných soutěžích v Evropě. Pak to ta druhá, třetí kategorie je. Nebo můžeš přivést mladého hráče, který by se mohl ve špičkového vypracovat, ale přivedeš ho v situaci, kdy na to není připravený a nemá možnost ukázat, co v něm je. Dát mu včas klíč k překonání překážek, to je hlavní úkol pro mě. Spousta mladých fotbalistů se může dostat do Česka a pak pokračovat do elitních soutěží, až si odehrají dva, tři, čtyři roky u nás. Problém je jenom start.

Nestojí za malým počtem Brazilců v českých soutěžích i obavy klubů? Jak vůbec slyší kluby na vaši nabídku?

Čím dál míň. Mají špatné zkušenosti právě s hráči třetí kategorie, o kterých mluví Petržela. Pár hráčů se chytlo, pak ale přišla druhá vlna, která spíš pohořela. Já raději přivedu mladší hráče, kteří se třeba skrz třetí ligu rozkoukají a pak se posunou výš. Stává se, že si prvoligový klub vezme brazilského hráče, platí ho rok a ten hráč nastoupí jen do dvou zápasů. Musím je přesvědčit, že můj hráč je jiný.

Brazilci nejsou nákladní

Jaký tedy je váš hráč?

Nemám rád generalizování, když se řekne: Brazilci jsou takoví a makoví a mají problém se zimou. Každý je přitom jiný, jako Češi. Podívejte se třeba na Daniela Rossiho, ten nemá moc rád léto, je spíš zimní člověk a není to rozesmátý bezstarostný jižan. Naopak je uzavřený, rád čte knížky a chodí do divadla. Kdybyste ho potkali, postaví to na hlavu vaše představy o Brazilcích. Já nechci klubům vysvětlovat - tenhle hráč je jiný. Chci dát hráčům příležitost rozehrát se v nižší soutěži, kde mají větší klid, a ukázat, co v nich je.

Nakolik je brazilský hráč pro klub nákladný ve srovnání s českým?

Vůbec není nákladný. Nákladný je hráč té třetí kategorie, ti jsou předražení. České kluby po nich sahají míň a míň, protože je stojí prostě moc. Já svým hráčům říkám, aby nešli hned po penězích, i to, že začátek je investice do budoucna. Když si řekneš o velké peníze hned, jsou od tebe velká očekávání. Lepší je udělat strukturovanou smlouvu, kde je postupné navýšení, nebo udělat kratší smlouvu, aby klub po roce řekl - jsi dobrej, ukázal jsi nám to, dáme ti víc.

Co se tedy musí změnit v přístupu českých klubů k brazilským hráčům?

Nejde jen o přístup k Brazilcům, je to spíš přístup k trénování jako takovému. Nechci se dotknout českých trenérů, jsou tu výjimky, ale obecně jsme za světem pozadu, hlavně v kondičním tréninku. Spousta cizinců, i Brazilců, je dnes zvyklá na daleko větší kvalitu. Přijíždějí ze země, o které si myslíme, že je rozvojová, což není pravda. Brazílie je navíc hodně napojená na Japonsko, kam chodí spousta hráčů na první štaci a kde je trénink, fyzioterapie i lékařská péče vychytaná naprosto dokonale. A najednou přijdou do Česka, kde je to místy jak někde na vesnici. To je obrovský nedostatek českého fotbalu, který musíme zlepšit. Není to v hráčích, ale v trenérech a majitelích klubů, kteří by se měli více zajímat a zlepšit, co je třeba.