Glosář - Říká se, že opravdoví šampioni ze sebe pod extrémním tlakem dostanou to nejlepší. I proto většinou vyhrávají oni, a ne ti druzí.

Mnozí si jistě vzpomenou třeba na tenistu Borise Beckera. Ten jako by skoro vyhledával stav 0:40, který vskutku nesčíslněkrát vybudil jeho servis k sérii drtivých es, jež soupeři sebrala náskok i naději.

Fotbalová Sparta dokázala proti Malmö vytáhnout eso z rukávu doma, když ji diváci ve druhé půli hnali k heroickému obratu skóre z 1:2 na 4:2. V roli onoho kouzelného esa se představil autor hattricku David Lafata.

Jenže v odvetě v Malmö přišel nepříznivý stav zase. A tentokrát veškerá sparťanská esa jako z udělání došla, ztratila se, nebyla... V tu nejméně vhodnou chvíli.

Paralelu s loňským trapným vypadnutím Sparty v soubojích proti Häckenu nabízí samozřejmě onen základní fakt, že i tentokrát postupové šance Letenských vyčpěly ve Švédsku.

Jenže těch rovnítek by se bohužel i po roce našlo i víc. Možná si vzpomenete, jak často se po ostudě s Häckenem skloňovala věta, že Spartě v těžké chvíli scházely na hřišti osobnosti. A teď?

Proti Malmö ještě na Letné zdvihl prapor kapitána svým bojovným výkonem Lafata, v odvetě ve Švédsku už zase nikdo.

A to si Sparta za tímto účelem po fotbalovém penzistovi Ujfalušim pořizovala i skoropenzistu Kováče. Věřila, že v klíčové chvíli mužstvo usměrní a vyburcuje. V Malmö se to ale nestalo.

Sparta věří, že schopnosti lídra v sobě nosí i Vácha. Ten červenou kartou obdrženou v závěru středečního utkání prokázal leda to, že na opravdu velký mezinárodní fotbal asi ještě bohužel pořád nemá nervy.

A abychom dokončili to srovnání s Häckenem... Před rokem šla řeč také o tom, že domácí zápas se Švédy prokoučoval Vítězslav Lavička nerozumným střídáním Hušbauera. V Malmö mě, přiznám se, trenér Sparty zaskočil, když v situaci, v níž jeho tým potřeboval za každou cenu otevřít zhuštěnou obranu soupeře, stáhl z placu svého nejtvořivějšího hráče Matějovského.

Nevím, možná ho bolelo poraněné rameno. Ale takových zápasů, ve kterých jde opravdu o všechno, nebývá zase v sezoně tolik, takže je potřeba se v nich kousnout a jít do mrtva.

A tohle byl jeden z těch zápasů, Sparta ho nezvládla a do mrtva poslala pouze svou další naději na start v Lize mistrů. Její podmanivá znělka letos na českých stadionech ke slyšení nebude. Sparta ještě dostane šanci v soutěži útěchy, v posledním předkole Evropské ligy. Ale to jí stačit nemůže.

Jeden zásah od milionů a nasazení

Aby bylo jasno: Sparta od Häckenu, s nímž loni vypadla už ve 2. předkole Evropské ligy, ušla obrovský kus cesty.

Na domácí scéně se stala dominantem. Po třech sezonách trápení, kdy jí domácí titul brala konkurence, si jako český šampion zase vybojovala šanci hrát o Ligu mistrů. Jenže dopadla stejně jako před dvěma roky Liberec s rumunskou Kluží, tedy už ve třetím předkole.

Viktorii Plzeň tak její suverenitu, s níž oba své pokusy o Champions League završila úspěšnými postupy do základní skupiny, mohou její čeští konkurenti nadále jen závidět.

Na Letné se Liga mistrů hrála naposledy na podzim 2005. Teď už je tedy jasné, že se tahle pauza, která šéfa klubu Daniela Křetínského dozajista vnitřně drtí, znovu natáhne. Bude už minimálně desetiletá.

Tehdy, v roce 2005, se tým Jaroslava Hřebíka dostal do hlavní soutěže přímo, bez kvalifikace.

V dalších sezonách už Letenští do předkol museli. A vypadli v nich s Arsenalem a dvakrát s Panathinaikosem. Nepomohlo ani zavedení mistrovské a nemistrovské větve, regule, která je Čechům příznivá a šampionovi staví do cesty papírově méně náročné soupeře. Jenže Sparta vyhořela se Žilinou, a teď i s Malmö. Už ve třetím předkole.

Na kdyby se nehraje, ale... Kdyby teď Sparta ve Švédsku vstřelila za dané situace alespoň jednu branku, postoupila by do play off Ligy mistrů, byla by v něm (po vypadnutí Celtiku) nasazená, zinkasovala by zhruba 55 milionů korun za samotnou účast v play off, měla by stále šanci na úžasně honorovanou Ligu mistrů - a kdyby to s ní nevyšlo, tak alespoň jistotu Evropské ligy.

Jenže ten gól Sparta nevstřelila - a nemá skoro nic. Jen možnost hrát play off Evropské ligy. V prvním zápase mimochodem bez Váchy, jenž bude pykat za vyloučení v Malmö.

Dvakrát dva inkasované góly, to je moc

Tak ještě jednou. Proč Sparta vypadla? Především proto, že si od švédského mistra nechala ve dvou zápasech nastřílet dvakrát dva, tedy čtyři góly. To je trochu moc.

Ani obrana Malmö nebyla rozhodně nijak hermetická, Sparta si v ní v obou zápasech dokázala najít prostor pro spoustu šancí. Ale využila jen čtyři, a ukázalo se, že to bylo málo.

Jenže zkuste si vybavit, co šancí zahodila Sparta doma. A několik jich nedala ani v Malmö.

Kováč a Lafata se ve Švédsku ocitli nikým nehlídáni v naprosto tisíciprocentních střeleckých pozicích. Jeden z nich ale poslal balon do břevna, druhému skočil míč na holeň a střela mířila pánubohu do oken...

Spartě se jistě nesešlo všechno optimálně. Klíčový hráč Krejčí kvůli svalovému zranění nehrál doma vůbec a v odvetě šel na plac, až když šlo do tuhého. Po několikatýdenní herní pauze logicky nijak neexceloval.

Nelze nezmínit, že ani v jednom utkání nenastoupila Sparta se svou nejlepší stoperskou dvojicí Švejdík - Holek. Poprvé chyběl jeden, v odvetě zase druhý.

Vždy zaskakoval Kováč - a i tyhle vynucené improvizace ve složení obrany  se patrně podepsaly pod fakt, že Sparta inkasovala v klíčových zápasech sezony dvakrát dva góly.

Ve Švédsku padl ten první poté, co Váchovu kolmou přihrávku na půlící čáru soupeř snadno přečetl, předskočením se dostal k míči a na dvě přihrávky poslal Rosenberga do čisté šance. A to přes Váchou nepokrytý prostor přímo mezi oba stopery, stojící příliš daleko od sebe.

U druhého gólu Malmö opakovaně zachytilo nevalnou sparťanskou rozehrávku opět u půlící čáry, Thelin se pak až příliš snadno vyhnul Švejdíkovi - a když přemýšlel, co udělat s Kováčem, podsekl ho zezadu Matějovský. Po mém soudu zbrkle a zbytečně. Následoval trestný kop z ideální pozice a gól na 2:0.

Trenér Lavička se před zápasem nepouštěl do žádných experimentů, co se týče základní sestavy, postavil svou "klasiku", která do Malmö zjevně přijela bránit dvoubrankový náskok. A neubránila ho...

V první půli  hrála Sparta opravdu opatrně a do občasných útoků se pouštěla jen v malém počtu hráčů. I z této v zásadě pasivní hry však nebezpečné střely Hušbauera či Dočkala, nebo už zmiňované velešance Kováče a Lafaty vyprodukovala.

Jenže v 55. minutě svítilo na ukazateli skóre 2:0, tedy průběžný výsledek, který už převracel postupové misky vah na stranu Malmö.

Nepříjemná, nicméně dozajista stále řešitelná situace. Vždyť Sparta měla stále v podstatě 40 minut na to, aby do toho šlápla, soupeře zmáčkla, zvýšila počet svých brankových příležitostí a kýženou postupovou branku vstřelila.

Jenže tady nastal ten úplně největší problém. Žádný opravdový tlak Sparty se prostě a jednoduše nekonal, v tomto časovém úseku totálně selhala. Po stránce taktiky, kvality hry i bojovnosti.

Místo toho se na hřišti jen stupňovalo její trauma.

Daniel Křetínský, jeho Sparta a její fanoušci si tak na Ligu mistrů budou muset počkat přinejmenším deset let.

Tak za rok na shledanou při dalším pokusu. Dostanou ho tentokrát český šampion i vicemistr.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz