Praha - Never change the winning team. Historia magistra vitae.
Pokud se bude trenér fotbalové reprezentace Michal Bílek řídit těmito ověřenými moudrostmi, pak vyběhne v Podgorici na hřiště stejné mužstvo, jaké si na Letné poradilo s Černohorci 2:0.
Nikdy neměň vítězný tým. Historie je učitelkou života.
V pátek večer předvedl národní tým pod Bílkem jasně nejlepší výkon v mistrovském utkání. Bez stálých členů sestavy stopera Hubníka a útočníka Baroše.
Čtěte také:
Bílek: Baroš je schopen nastoupit na celých 90 minut
´Možná jsem blázen, ale vyhrát baráž stále můžeme´
Plašil je nový Galásek. A Čech mág osudových vteřin
Hubník se do prvního poločasu baráže o EURO 2012 nedostal kvůli trestu za vyloučení v Litvě, Baroše nepustilo na trávník svalové zranění.
V obraně zaskočil za Hubníka Pudil a v útoku se místo Baroše popasoval s defenzívou soupeře Pekhart. Oba si vedli znamenitě.
Čeští toptrenéři sázeli na osvědčené koně
Nejlepší trenéři československých a českých fotbalových dějin neměli ve zvyku ´hrabat´ do svých úspěšných sestav.
Připomeňme si tyto velikány i jejich triumfy. Rudolf Vytalačil a stříbrné MS v Chile 1962. Václav Ježek a zlatý evropský Bělehrad 1976, Dušan Uhrin st. a stříbro z ME 1996. Karel Brückner a evropský bronz 2004.
Současní trenéři a bývalí vynikající fotbalisté si ovšem myslí, že Michal Bílek do mužstva z pátečního galapředstavení sáhne. A dokonce mu to doporučují.
Kouč Liberce Jaroslav Šilhavý, trenér Teplic a dříve i reprezentace Petr Rada a stříbrný medailista z ME 1996 a současný kouč druholigového Sokolova Radek Látal.
Šilhavý a Látal by postavili na stopera Hubníka
Látal i Šilhavý se přimlouvají za návrat Hubníka do středu obrany, odkud by se měl posunout zpátky na levý okraj Kadlec. Poslali by na lavičku Pudila.
"V mužstvu Černé Hory jsou vysocí urostlí hlavičkáři a Hubník může souboje s nimi vyhrávat častěji než Kadlec. S druhým stoperem Sivokem je Hubník sehranější," řekl Aktuálně.cz Látal.
Se Šilhavým se shodli, že druhá výměna - tedy Baroš za Pekharta - není nutná.
Pekhart podle nich dokáže míče lépe podržet, přikrýt a rozdat nabíhajícím záložníkům než brejkový typ Baroš.
"Pekhart navíc pomůže obráncům při standardních situacích," dodal Šilhavý.
Také Radovi připadá návrat Hubníka do týmu logický - především vzhledem ke snaze omezit výškovou převahu Černé Hory v obou šetnáctkách.
Radovi by se líbil ´brejkmen´ Baroš na hrotu
Na rozdíl od Látala a Šilhavého propaguje Rada zařazení Baroše na hrot.
S kvalitním hlavičkářem Hubníkem v obraně prý nebude Pekhartova role při obranných standardkách tak důležitá a Baroš se hodí pro bleskové kontry lépe než robustní Pekhart.
"Nejdůležitější ale je, aby tam naše mužstvo nenastoupilo s tím, že vede dva nula, a jen nebránilo. Musí hrát tak aktivně, jakoby to bylo nula nula," upozornil Rada.
Exreprezentační trenér zůstává optimistický navzdory tomu, že v Podgorici se Češi ocitnou na extrémně horké balkánské půdě.
"V Praze se ukázalo, jak velikým hráčem zůstává Tomáš Rosický, když ho nelimitují zranění. A pokud vedle něj hraje v dobré formě Jarda Plašil, je to síla, kterou nemá v záloze každý," prohlásil Rada.
Silné reprezentace padly po vynucených změnách
Jak vyplývá z historických pramenů, slavní čeští trenéři zasahovali do osvědčených sestav jen neradi. Pokud je k tomu přinutily nezvratitelné okolnosti, fanoušci většinou splakali nad výdělkem.
Ve finále MS 1962 hrál s Brazilci místo slávisty Lály nouzově sparťan Tichý a narušená obrana inkasovala třikrát.
Po bělehradském zlatě 1976 vypadli ze sestavy pro zápas kvalifikace MS 1978 s Walesem ve Wrexhamu brankář Viktor (zranění) a stoper Ondruš (trest za červenou kartu v předchozím utkání se Skotskem).
Oslabené mužstvo si odvezlo debaklo 0:3 a šampionát v Argentině sledovalo jen v televizi.
Brückner sázel nejraději na prověřené koně a zažité stereotypy jak v Olomouci, tak v národním týmu. V Olomouci posílal na hřiště většinou i stejné náhradníky - a přibližně ve stejném čase.
Brückner stejně jako Vytlačil v Chile a Ježek ve Walesu musel na MS 2006 v Německu vynuceně změnit vítěznou sestavu z duelu s USA. Za zraněného Kollera nastoupil proti Ghaně Lokvenc a byl jen stínem ´báječného dlouhána ze Smetanovy Lhoty´.
Reprezentace prohrála 0:2 a po následující porážce s Itálií skončily její naděje ve skupině.
Pravidlo Neměň nikdy... selhalo na Tehelnom poli
Zatvrzelé lpění na pravidle Neměň nikdy vítězný tým! se vymstilo reprezentaci především v posledním střetnutí kvalifikace na ME 1984 s Rumunskem.
Trenér František Havránek věřil sestavě, jež zničila na Strahově mistry světa Italy 2:0 (Petr Rada jim dal tehdy oba góly).
Ale věc měla jeden háček, nebo spíše řeznický hák. S Rumuny se hrálo v Bratislavě na Tehelném poli a Havránek ´zapomněl´ umístit do útoku slovenského kanonýra Milana Luhového.
V lize se mu tehdy hodně dařilo a popuzené Tehelné pole nehnalo Čechoslováky dopředu tak vehementně, jako kdyby Luhový na hřišti byl místo Ostraváka Václava Daňka.
ČSSR potřebovala vyhrát pro postup na ME ve Francii vyhrát, vybojovala ale jen remízu. Luhový pouze střídal, přesto dal jediný československý gól a po jeho příchodu národní tým Rumuny stiskl jako nikdy předtím.
Ale bylo už pozdě...
