Nedvěd oznámil konec své bohaté reprezentační kariéry na úterní tiskové konferenci před přípravným utkáním proti Srbsku. Středeční utkání v Uherském Hradišti tak bude jeho poslední v českém národním dresu.

• Rozlučku Pavla Nedvěda s reprezentací sledujte on-line ZDE

Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že chce uvolnit místo mladším. "Není to pro mě jednoduché, protože nyní ani nemám žádné zdravotní problémy. Je zde však spousta jiných důvodů a chtěl bych dát šanci mladým klukům. Zítřejší zápas pro mě však bude poslední v reprezentaci," uvedl fotbalista před novináři.

Související

Pavla Nedvěda čeká poslední zápas v českém dresu

8 fotografií

Po šampionátu v Německu Nedvěd ještě naznačoval, že možná ještě mužstvo neopustí, zvlášť když po sestupu Juventusu Turín do druhé ligy bude mít méně nahuštěný kalendář zápasů a tím i menší zátěž, jenže po příjezdu na pondělní sraz vedení týmu oznámil konec.

Právě nadcházející sezona v druhé lize jeho rozhodnutí uspíšila. "Bylo by pro mě těžké motivovat se na tak těžké zápasy, když budu hrát jen druhou ligu. Dříve to bývalo jiné, byl jsem ve velkých zápasech stále, ale teď už to bude složité," označil hlavní důvod.

Jako další pak uvedl přání rodiny, aby byl více s ní. "Dlužím manželce i oběma dětem, abych byl mnohem více v jejich přítomnosti. Se všemi včetně dětí jsem to rozebíral a jejich přání bylo takové," vysvětlil Nedvěd.

S touto vizí přijel do Prahy na pondělní sraz. Pondělní debata s trenérem Karlem Brücknerem, manažerem týmu Vlastimilem Košťálem i asistenty ho prý ale ještě hodně zviklala. "Ani jsem nemohl pořádně spát, probíral jsem se všemi argumenty. Nikdo mě nepřemlouval, jen mi všichni říkali důvody, proč ještě nekončit," svěřil se.

Argumenty ale nakonec nebyly nic platné: Nedvěd se podobně jako jeho kamarád Karel Poborský rozhodl své působení v reprezentaci definitivně ukončit. Středeční zápas v Uherském Hradišti bude jeho 91. vystoupením v dresu národního mužstva a současně derniérou fotbalisty, který byl vyhlášen v roce 2003 nejlepším hráčem Evropy.

Prohlášení o konci reprezentační kariéry provázaly i slzy

Loučení si záložník Juventusu nedovedl představit ani před úterní tiskovou konferencí. Už při vyslovení úvodní věty, v níž zaznělo rezolutní "končím", měl slzy v očích.

"Raději na to nemyslím, jak to bude zítra vypadat. Kluci to ale potáhnou úspěšně dál i beze mě. Tvoří se nový tým a nás z anglické party už tady nezbyde až na Vláďu Šmicra nikdo," připomněl, že jeho odchodem bude takřka uzavřena obměna reprezentace. Další třicátníci Koller a Galásek totiž přišli do mužstva až později, jeho největší parťák Karel Poborský skončil hned po červnovém šampionátu.

Spoluhráči se informaci o konci svého šéfa doslechli až po tiskové konferenci. "Co tomu řeknou? Oni by rádi, abych zůstal, ale zatím jsme se jen tak špičkovali. Budou to však respektovat, protože každého to jednou potká a oni vědí, že jsem to neudělal bez toho, abych to pořádně zvážil," řekl Nedvěd.

Během jeho tiskové konferenci dorazili do sálu v hotelu Praha i Zdeněk Grygera a Jaromír Blažek, kteří jeho poslední slova stačili zaslechnout. "Je to ohromná škoda pro celý tým. Bude nám chybět jak v kabině, tak na hřišti, je to totiž obrovská persona," uvedl Blažek, ale stejně jako Grygera ho prý dokáže pochopit.

"Pro mužstvo to bude ztráta, ale on ví, proč tak činí a my ho budeme respektovat," reagoval bezprostředně Grygera, který by se mohl během příští sezony stát Nedvědovým spoluhráčem v Juventusu.

Trenér Karel Brückner zřejmě rozhodnutí tušil. Už po dopoledním tréninku se totiž na téma Nedvěd a reprezentace tvářil zachmuřeně. "Ať bude rozhodnutí jakékoliv, má na něj právo a nemá cenu ho dramatizovat. Argumenty moje, realizačního týmu i spoluhráčů vyslechl a bylo na něm, jak s nimi naloží," prohlásil kouč hodinu před tím, že Nedvěda nadobro ztratil.

Také Brückner prý dobře vnímá důvody, které mu vysvětloval v pondělí odpoledne Nedvěd, když naznačil zájem po zápasu se Srbskem skončit.

"Pavel měl svá privilegia a nechme mu právo na to, aby se rozhodl ukončit toto působení podle své vůle. Považuji to za konečné rozhodnutí," uvedl reprezentační kouč, který měl možnost sledovat fotbalistovy výkony osm let od chvíle, kdy se stal asistentem trenéra Jozefa Chovance.

U Nedvědova loučení nebudou některé reprezentační opory včetně brankáře Petra Čecha, záložníků Tomášů Rosického a Galáska, stejně jako útočníků Vladimíra Šmicra a Milana Baroše. Gólman Chelsea doléčuje svá operovaná ramena, přesto v Londýně věděl o Nedvědově konci velmi rychle.

"Je to jeden z nejlepších fotbalistů v historii našeho fotbalu, o jehož velikosti hovoří i vítězství v anketě Zlatý míč Evropy," prohlásil Čech prostřednictvím své hráčské agentury Sport Invest.

Nedvěd už u reprezentace jednou skončil. Po zisku bronzových medailí na ME v Portugalsku prohlásil, že si kvůli zdravotním problémům chce dát v reprezentaci pauzu a soustředit se jen na kariéru v Juventusu.

Nelichotivé komentáře v médiích ho však roztrpčily natolik, že reprezentační kariéru definitivně ukončil. Po složitých jednání s vedením českého týmu se však rozhodl do reprezentace vrátit a pomohl mužstvu postoupit na vysněný světový šampionát do Německa.

Tam však národní tým vyhořel a s jedinou výhrou nepostoupil ze skupiny. Nedvěd patřil mezi největší tahouny českého týmu, ale ani jeho obrovská bojovnost nepomohla a z velkých očekávání se stal jen nenaplněný sen o světovém úspěchu.

Nedvěd byl u všech úspěchů samostatného českého fotbalu

V reprezentaci debutoval Nedvěd v necelých dvaadvaceti letech v červnu 1994 v přátelském duelu s Irskem v Dublinu, kde na poslední tři minuty vystřídal svůj vzor Jiřího Němce. Natrvalo se do výběru kouče Dušana Uhrina prosadil zhruba o rok později a ještě stihnul závěr kvalifikace na ME 1996.

Na závěrečném turnaji v Anglii už patřil mezi největší opory týmu, který nakonec překvapivě vybojoval stříbrné medaile. Nedvěd vynechal kvůli žlutým kartám pouze čtvrtfinále s Portugalskem, v utkání s Itálií v základní skupině se dočkal své premiérové reprezentační trefy.

Čtyřnásobný český fotbalista roku a pětinásobný vítěz ankety Zlatý míč ČR se výrazně podílel i na třetím místě na Poháru FIFA 1997. V zápase se SAE poprvé vstřelil dva góly, což se mu pak povedlo ještě čtyřikrát, naposledy ve střetnutí s Bulharskem před pěti lety.

Ve výborném světle se Nedvěd předvedl na ME 2000 v Nizozemsku a Belgii, kde však celek vedený trenérem Jozefem Chovancem nepostoupil ze základní skupiny. Po Euru pak od Jiřího Němce převzal kapitánskou pásku.

Vlna kritiky se naopak na Nedvědovu hlavu snesla po barážovém dvojutkání s Belgií na podzim roku 2001. Největší české hvězdě, která za sebou měla letní přestup z Lazia Řím do turínského Juventusu, se na hřišti příliš nedařilo a v domácím střetnutí byl navíc vyloučen. V očích veřejnosti mu příliš nepomohl ani bobřík mlčení, který tehdy vyhlásil vůči novinářům.

Nelehkou situaci však bývalý hráč Plzně, Dukly a Sparty za pomoci nově jmenovaného kouče Karla Brücknera ustál a stal se základním pilířem celku, jenž poté poprvé prohrál až po sérii dvaceti utkáních bez porážky a na předloňském ME v Portugalsku nadchnul fanoušky i odborníky.

Spanilá jízda českého týmu skončila v semifinále s Řeckem, které budoucí člen All Stars týmu ME kvůli zranění kolena nedohrál.