Redakce Aktuálně.cz vybrala pět finálových zápasů, které zřejmě zůstanou v pamětí fanoušků ještě dlouhou dobu a jejichž příběh se bude předávat další generaci příznivců.
Fanoušky dychtivě očekávaná finále Ligy mistrů nejednou nabídla urputnou taktickou bitvu bez vzrušení a gólových šancí. Ale naštěstí jsou i opačné případy:
1. FC Liverpool - AC Milán 3:3 po prodloužení, 3:2 na penalty, Istanbul 25.5.2005
Takový obrat v pohárovém finále novodobá fotbalová historie nepamatuje. AC Milán, tým s pověstí nejlépe bránícího mužstva světa, nedokázal ve finále udržet vedení 3:0! Liverpool prožil v Istanbulu zázračnou noc.
- Nečekané finále LM: Deja vu 2005
Letošní finále Ligy mistrů bude odvetou za rok 2005
Tři miliardy diváků po celém světě s úžasem přihlížely, jak kapitán Steven Gerrard žene své mužstvo za obratem.
Liverpoolský tým limitoval ne úplně stoprocentní zdravotní stav Harry Kewella, jenž na hrotu podporoval Milana Baroše. Zraněného Kewella tak vystřídal v průběhu hry Vladimír Šmicer.
Milánští udeřili už v 53. sekundě zápasu, když po centru Pirla z trestného kopu poprvé napnul síť kapitán Paolo Maldini.
Dvojí úder připravili svěřenci Carla Ancelottiho na závěr prvního poločasu. Kaká dvakrát přihrál na gól Hernánu Crespovi - 3:0. V té době asi nikdo nepochyboval, že o vítězi finále je rozhodnuto.
V čem pak nastal zlom, dones nikdo pořádně neví. Bylo klíčové vystřídání zraněného Steva Finnana ve středu zálohy Didy Hamanem, či stažení hry anglického mužstva na tři obránce? Těžko říci.
- Milán překazil anglické finále Ligy mistrů - čtěte ZDE
- Chelsea potopily penalty, postoupil Liverpool - čtěte ZDE
Co rozhodlo o letošních finalistech Ligy mistrů?
Každopádně už osm minut po změně stran zavelel ke grandióznímu zvratu Gerrard, když snížil hlavou po Riiseho centru. Tři minuty na to se ranou z dálky trefil Šmicer a šokující šestiminutovku uzavřel Xabi Alonso poté, co dorazil vlastní penaltu.
Hrdinou prodloužení a následného penaltového rozstřelu se stal brankář Jerzy Dudek, jenž si smlsl na útočníkovi Andreji Ševčenkovi. Nejprve mu vychytal dvě vyložené šance a na závěr i jeho pokus v penaltovém rozstřelu.
Vladimír Šmicer přidal ke gólu ze druhé půle ještě proměněnou penaltu v rozstřelu.
2. Manchester United - Bayern Mnichov 2:1, 26.5.1999, Barcelona
Druhý nejslavnější obrat ve finále Ligy mistrů. V šesté minutě zápasu zakroutil mnichovský Mario Basler přímý kop tak, že gólman Manchesteru Peter Schmeichel neměl nárok.
Bayern držel náskok 1:0 až do devadesáté minuty a v tu chvíli jeho fanoušky zřejmě až tak nemrzela nastřelená tyč Mehmetem Schollem, či břevno po nůžkách Carstena Janckera. Zbývaly už jen tři minuty nastaveného času.
Jenže to nejdůležitější přišlo právě v nastaveném čase. Za důvěru od trenéra Alexe Fergusona se vrchovatě odvděčili střídající útočníci Ole-Gunnar Solskjaer a Teddy Sheringham.
Druhý jmenovaný uklidil míč k pravé tyči po centru Giggse. Následných zmatků v řadách Bayernu využil David Backham, když svým typickým způsobem poslal centrovaný míč před branku k Sheringhamovi, ten prodloužil na Solskjaera, který se v podobných situacích nemýlil.
Vítězství Manchesteru 2:1 nemohli bezprostředně po zápase uvěřit hráči ani jednoho z týmů. Trenér Manchesteru Alex Ferguson si tímto triumfem vysloužil šlechtický titul.
3. Real Madrid - Bayer Leverkusen 2:1, 15.5. 2002 Glasgow
V glasgowském finále byla spousta symboliky. Rozhodl jej nejdražší hráč světa Zinedine Zidane možná nejkrásnější brankou ve všech finále Ligy mistrů vůbec.
Real tak devátým triumfem v nejprestižnější evropské klubové soutěži (PMEZ + Liga mistrů) stanovil nový rekord, jímž oslavil sté výročí od založení klubu.
Real se ujal vedení už v deváté minuté, hned z první kloudné šance se trefil Raul. Jenže Bayer stačil během pěti minut srovnat. Na Schneiderův pas si nejvýše vyskočil Lucio a hlavou nedal brankáři Ikeru Casillasovi šanci.
Pak však přišla chvíle pro mistra. Do té doby ne příliš viditelný Zidane si na hranici vápna počkal na centr Roberta Carlose a nádhernou ranou z voleje vymetl horní růžek branky Leverkusenu.
Zápas měl nakonec ještě jednoho hrdinu. V dramatickém sedmiminutovém (!) nastavení si Bayer vytvořil tři vyložené šance, jenže mladíček v brance Realu Casillas se vyznamenal proti Bastürkovi, Schneiderovi i Kirstenovi.
4. Ajax Amsterdam - AC Milán 1:0, 24.5, 1995, Vídeň
Finále nenabídlo nijak strhující bitvu, ani mnoho šancí, ale zato byl k vidění souboj generací. Na jedné straně léta konsolidovaný, zkušený a veleúspěšný AC Milán. Na straně druhé dravé mládí v talenty nabitém Ajaxu.
Trenér Ajaxu Louis Van Gaal se své filosofie držel i v rozhodujících chvílích finále. V průběhu druhého poločasu poslal do hry osmnáctileté mladíky Patrika Kluiverta a Nwankwa Kanua.
První jmenovaný nakonec celé finále rozhodl, když sedm minut před koncem vstřelil jedinou branku utkání.
5. AC Milán - FC Barcelona 4:0, Atény 18.5. 1994
V novodobé Lize mistrů nikdo nevyhrál finále výraznějším rozdílem než AC Milán v Aténách. A to proti němu stál gigant FC Barcelona s pozdějšími hvězdami MS Christo Stoičkovem a Romáriem.
Jenže v té době byl milánský tým dirigovaný Paolem Maldinim, Marcelem Desaillym a Dejanem Savičevičem opravdu neporazitelný. A to i přesto, že ve finále postrádal pilíře obrany Franka Baressiho a Alessandra Costacurtu.
Katalánský velkoklub sehrál kvalitní zápas, ale AC předváděl fotbal jakoby z jiné planety.
Své čtyři údery rozložil rovnoměrně do obou poločasů. Ve všech čtyřech brankách měl však prsty nepolapitelný Černohorec Dejan Savičevič. V prvním poločase se dvakrát trefil Massaro, ve druhém pak sám Savičevič a na 4:0 uzavřel Desailly.
Z PMEZ do Ligy mistrů
Liga mistrů se stala počátkem devadesátých let nástupkyní Poháru mistrů evropských zemí. Evropská fotbalová federace UEFA tak reagovala na tlaky mediálních magnátů, zejména pak Silvia Berlusconiho, kteří chtěli zatraktivnit nejprestižnější evropský pohár pro televizní přenosy.
Čtvrtfinálová a semifinálová utkání se začala hrát ve skupinách systémem doma venku, což byl základ pro současný model Ligy mistrů. V ní se díky tučným ziskům od sponzorů a z vysílacích práv začaly točit obrovské peníze.
Vzrůstající vliv peněz, ale také uvolnění pravidel o počtu cizinců v týmech koncentrovalo úspěchy vesměs jen na bohaté velkokluby. I kvůli politicko-ekonomický změnám začaly zaostávat kluby z východní Evropy, včetně posledního vítěze klasického PMEZ, CZ Bělehrad.
