Jen každé třetí sedadlo na fotbalovém mistrovství v Německu je určené pro obyčejného fotbalového fanouška. Dvě třetiny sedadel jsou vyhrazené slavným, vlivným a bohatým.
Situace z rozdělováním vstupenek na fotbal přitvrdila a všimly si toho i londýnské konzervativní Times. Stále více vstupenek se vůbec nedostane ani na symbolické fotbalové pokladny (i obyčejné lístky se totiž prodávají již jen přes internet), ale skončí na stolech manažerů velkých firem.
Když se naposled konal světový šampionát na evropském kontinentu v roce 1998, bylo pro takzvané korporátní sponzory blokována čtvrtina všech vstupenek (24 procent). Nyní si již firmy blokují třetinu sedadel v hledišti (31 procent), píší Times.
Jenže tím rozdělování vstupenek bohatým a vlivným nekončí. 19 procent celkové kapacity stadionů má FIFA rezervovaných pro své svazové sponzory. A dalších 12 procent je vyčleněno pro luxusní lóže, sky boxy a další exkluzivní místa k sezení.
Jako by management FIFA spoléhal na to, že ve skandování těch, kteří nakonec vstupenku seženou, nebudou informace o předem rozdělených místech v hledišti slyšet.
"Drazí přátelé, máme celkem kolem 3 milionů vstupenek," promlouval před řadou měsíců k fotbalovým fanouškům Franz Beckenbauer, prezident organizačního výboru fotbalového mistrovství. "Jen německý fotbalový svaz se pyšní více 6,3 miliony členů a jen méně než polovina z nich může mít teoretickou šanci navštívit některé utkání," dodává Beckenbauer.
Aby měli fanoušci zúčastněných týmů alespoň minimální šanci vidět utkání svých reprezentantů, poskytuje FIFA na každý zápas pro daný národní fotbalový svaz vstupenky na 8 procent kapacity hlediště stadionu.
Že vstupenek bude málo, vysvětloval Beckenbauer dopředu i tím, že turnaj se koná v "atraktivní centrální pozici v srdci Evropy".
Jenže na oficiálních stránkách FIFA už chyběla informace, že ze tří milionů vstupenek jich téměř dva miliony budou rozdělené ještě před oficiálním prodejem.
VIP hosté jsou jako špatný rozhodčí
Není úplně pravda, že by stoupající počet VIP hostů kazil atmosféru v hledišti. Emoce tam zůstávají, jen ale přibývá těch negativních. Někteří "slavní diváci" dráždí fanoušky stejně jako slabý výkon rozhodčího.
Například na utkání Německa s Polskem přišla do hlediště kancléřka Angela Merkelová. Ve chvíli, kdy se její tvář objevila na obří obrazovce, začali fanoušci pískat, a to velmi naštvaně. A na konci utkání na ni dokonce bučeli. Bylo to ve chvíli, kdy Německo vstřelilo gól a divákům připadalo, že Merkelová neslaví jako opravdový fanda - řevem a skákáním.
Góly jako kaviár
Vidět živě vstřelení branky a oslavit ji v davu radujících se fanoušků je stále luxusnější zboží. Spatřit branku na stadionu je podobný luxus, jako posnídat pravý kaviár - a platí to i pro nákup těch nejobyčejnějších vstupenek, které po sponzorském přerozdělení zbyly pro řadové diváky.
Vstupné na zápasy v základních skupinách stojí od 35 do 100 eur, ve vyřazovací části roste cena v násobcích až na 600 eur. K tomu je ale potřeba připočíst poplatky za distribuci objednaného lístku (10 až 25 eur). Pokud vám někdo bude chtít věnovat lístek, který se prodává výhradně na jméno a číslo cestovního pasu, musí doplatit dalších 10 eur. Kdo nechtěl spoléhat na losování o vstupenky z přiděleného balíčku národního fotbalového svazu a zkoušel nakoupit ve volném mezinárodním prodeji FIFA, musel ke všem uvedeným částkám přičíst ještě poplatky za platbu na zahraniční bankovní účet.
I to je důvod, proč někteří fanoušci na sledování fotbalu na stadionech rezignují. "Žiju ze sociální podpory Hartz IV, takže na lístek na stadion můžu zapomenout. Na zápasy se koukáme zatím tady v hospodě, ale na finále se určitě vypravíme do Berlína k Braniborské bráně," posteskl si pětadvacetiletý Andreas Richter z německého Eberswalde.
Přiškrcené příděly, nafouknuté ceny
Ani když odpadnou z balíku zájemců ti, pro které jsou oficiální ceny vysoké, tak vstupenky stále nestačí. Přiškrcený příděl začíná nafukovat ceny.
Například londýnská nabídka na utkání v základní skupině je mnohem dražší, než oficiální ceny za finále. Na utkání Anglie - Paraguay se na černém trhu prodával jeden lístek za 600 eur. A na zápas Anglie - Švédsko se nabízí lístek za 3000 eur.
Podle britských odhadů přesto před každým utkáním nasedne do letadla na 20 tisíc fanoušků, kteří přímo na místě v Německu zkouší nějaký lístek sehnat. Pak se snadno stane, že z nedostatku těch správných lístků vezme anglický divák zavděk i utkáním Česko - USA. Co je pro Čechy drahé, to Angličan zaplatí.
Překupníci byli před tímto zápasem neúprosní, požadovali 400 eur. "Mám za sebou deset hodin cesty, ale nejsem takový blázen, abych dával svoji měsíční výplatu za lístek na zápas," říká chlapík z Moravy, ale dodává, že neztrácí naději. Jenže to už obrovitý černoch se zlatým řetězem kolem krku obsluhoval tři Angličany. "Mám tři vstupenky, každou za 400 eur", opakoval překupník trochu unaveně. "Bereme," odpověděli Angličané a sáhli do kapsy pro bankovky.
Zeď mezi hráči a diváky
Stadion přestává být místem, kde se sleduje kopaná. Zdi tribun hráče a diváky nesbližují, ale oddělují. Na předváděnou hru se fanoušci dívají na kilometry daleko. Fotbalovými tribunami 21. století jsou hospody, náměstí a kina.
Po celé délce berlínské ulice 17. června se západním směrem táhne "Fanouškovská míle", která končí až v parku Tiergarten. Je tu devět obřích pláten a plocha areálu plného stánků s občerstvením, kopií bavorské krčmy i ruským kolem zabírá větší plochu než 12 fotbalových stadionů.
Atmosféru opravdivých arén umocňuje i oplocení areálu, bezpečnostní kontroly u vstupů, desítky policistů na hlídkách a to vše střeží vrtulník. Vstupné se neplatí, Fanouškovskou míli věnoval divákům organizační výbor turnaje za sponzorského přispění firmy MasterCard. Ten samý výbor, který společně s FIFA zablokoval dva miliony vstupenek právě pro sponzory a VIP hosty.
I sem ale už dorazil byznys. Předražené pivo stojí 3,50 eur a velmi drahé je i použití toalet. Drahota je ve vzduchu doslova cítit. Na toalety chodí málokdo a Tiergarten začíná zapáchat.
Vznikla už dokonce i tak Reichstagem paradoxní místa, jako stadiony bez fotbalistů. To je příklad Adidas Areny před berlínským Reichstagem, která je věrnou kopií Olympijského stadionu. Sedí se tu na sedačkách a za vstup se platí 3 eura.
Britové dokonce pustili fotbal do kin, aby se dostal blíž k lidem. The Clapham Picturehouse v jihozápadním Londýně promítal pro 150 diváků utkání Anglie - Paraguay.
