Severočeši od prvního kola sezony okupují první příčku a po 28. kole je jisté, že už na čelo tabulky nikoho nepustí. Stejně jako před čtyřmi lety, kdy se Liberečtí radovali z titulu poprvé, střídá Slovan na domácím fotbalovém trůnu pražskou Spartu.

Přitom tým trenéra Vítězslava Lavičky rozhodně nebyl před sezonou pasován na favorita na prvenství. Tím byla jednoznačně Sparta. Na druhou příčku nejčastěji tipovali experti i bookmakeři Slavii.

Na Liberec v předsezoních prognózách zbývalo třetí až čtvrté místo spolu s Teplicemi. Nejvyšší kurz mezi tuzemskými sázkovými kancelářemi na první místo Liberce byl 26:1, nejnižší pak 7,5 :1.

Opory si rozebrala Sparta

Nedůvěra ve schopnosti ligového šampiona z roku 2002 měla zřejmé důvody. Přes léto totiž přišel Slovan o polovinu základní jedenáctky.

Vůbec nejzářivější hvězda zpod Ještědu Jan Polák získal angažmá v německém Norimberku. Letošní štika skotské ligy Heart of Middlothian zlákala ofenzivního bijce Michala Pospíšila.

 Největší zálusk na liberecké fotbalisty měla však pražská Sparta. Po vypršení smlouvy se Slovanem se na Letnou přestěhoval stoper Petr Lukáš a nejlepší cizinec loňského ročníku ligy, záložník Karol Kisel.

Tehdejší kouč Sparty Jaroslav Hřebík si do útoku vybral Miroslava Slepičku. Sparta neváhala za něho vyplatit Liberci pětadvacet milionů korun a navrch přidat útočníka Jana Holendu. Ke Slepičkovi si Hřebík vymínil ještě dvoumetrového útočníka Slovanu Libora Doška. Opačným směrem zamířila na hostování čerstvě nakoupená posila Letenských ze Slovácka Zbyněk Pospěch.

Kromě poloviny kádru přišel Liberec i o polovinu trenérského tandemu - Stanislav Griga, Vítězslav Lavička. První jmenovaný dal alespoň na čas před fotbalem přednost meditování v Indii.

Maier oslabenému týmu věřil

Liberecký management angažovoval v létě  na post sportovního manažera Ladislava Maiera, bývalého dlouholetého brankáře Slovanu, Rapidu Vídeň a reprezentace.

Maier od prvních dnů ve funkci nepodléhal všeobecné skepsi kolem ambicí klubu a nově tvořenému týmu od počátku věřil.

"Byl jsem se podívat na pár trénincích, které mne utvrdily v tom, že současný tým má pořád velmi vysokou kvalitu. Vím z vlastní zkušenosti, že parta dělá i ve fotbale strašně moc a Liberec byl na fotbalovém výsluní vždy, když v klubu fungovala vzájemná soudržnost," prohlásil Maier loni v červenci.

Jeho slova byla vyslyšena. Téměř "bezejmenný" a oslabený kolektiv se rychle stmelil.

Střelecky mužstvo na podzim táhl Filip Hološko, zadní řady dirigoval ve stoperské dvojici s Pavlem Košťalem Tomáš Zápotočný. Ten se v minulé sezoně často pohyboval na hrotu útoku, ale s odchodem Lukáše se vrátil do obrany, kde se postupně dostal do reprezentační formy.

Narozdíl od mistrovské sezony, kdy U Nisy zářili Nezmar se Štajnerem, však tentokrát nikdo z hráčů Slovanu výrazněji nevyčníval.

S Hřebíkovou Spartou si Slovan pohrál

Liberec zahájil sezonu ve velkém stylu. Po vítězstvích nad Mladou Boleslaví a Brnem přišel na řadu první ostrý souboj a to na domácí půdě proti Spartě (2:0). Utkání v němž proti sobě nastoupila řada nedávný spoluhráčů zvládlo Lavičkovo mužstvo na výbornou, naopak Hřebíkův výběr zklamal na celé čáře.

"Především si ceníme toho, že se daří těm hráčům, kteří zůstávali dříve ve stínu. Už v úvodních dvou kolech se ale ukázalo, že nám tým funguje i v novém složení," radoval se po utkání kouč.

• Mistrovský kádr Liberce ZDE.

Možná právě tento zápas byl pro průběh celé sezony klíčový. Liberec získal potřebné sebevědomí a naopak favorizovaná Sparta se od té doby celý podzim trápila.

Šňůra ligových vítězství svěřenců kouče Lavičky se zastavila až v osmém kole porážkou v derby v Jablonci. Jablonec svého regionálního rivala porazil v nejvyšší soutěži poprvé v historii.

Liberečtí však žádnou dlouhodobější krizi nepřipustili. S přímými pronásledovateli Teplicemi, Slavií a Příbramí sice "jen" remizovali, ale v ostatních utkáních bodovali naplno až do, na podzim předehrávaného, šestnáctého kola.V něm si Slovan neporadil s Brnem (0:0), přestože Jihomoravané hráli o deseti a tehdy figurovali na posledním místě tabulky. Liberec tak po podzimu skončil na prvním místě s náskokem pěti bodů na druhé Teplice.

V zimě další oslabení

V zimní přestávce neodolal vábení tureckých milionů nejlepší střelec mužstva Filip Hološko. Po jeho odchodu do Manisasporu tak přišel tým v probíhající sezoně o další oporu.

Ani v zimním přestupovém období neulovilo vedení na přestupovém trhu žádnou velkou rybu. Z Blšan přišl důrazný středopolař  Jiří Bílek a navrátilec Filip Dort. Útok posílil nejlepší střelec litevské ligy Tomas Radzinevicius.

Šance na titul měl prověřit hned první zápas jara na Letné. Mohutně posílená Sparta ohlásila stíhací jízdu na čelo tabulky a prvním soustem na této cestě měl být právě Liberec.

Sparta byla sice v utkání lepší, ale Severočeši Pražany vyškolili v produktivitě. Celý zápas se soustředili spíše na defenzivu, přesto dokázali nakonec vyhrát 2:1. Jenže i přes cenné vítězství v těžkém zápase Liberečtí nijak nepřesvědčili, že hrají v mistrovské formě.

Rozpačité jaro

Pochyby o formě Liberce nabraly na intenzitě po bezbrankové remíze s Jihlavou. K nim se přidala i nařčení z přízně rozhodčích. Ta vyvrcholila po utkání s Ostravou.

Baník si na stadionu U Nisy nepočínal vůbec špatně a několikrát měl blízko k vedení. Zápas však po devadesáti minutách hry spěl k bezbrankovému konci, když rozhodčí Šedivý nařídil přímý volný kop proti Ostravě za sporný faul. Za předčasné vyběhnutí ze zdi nechal sudí standardní situaci dvakrát opakovat a navíc vyloučil provinilce Bestu. Napotřetí Zápotočný zeď prostřelil a Slovan vyhrál 1:0.

Liberec znovu nijak nepřesvědčil, ale radoval se z vítězství. V následujícím kole se Severočeši střelecky neprosadili na hřišti Blšan (0:0) a opět ztratili body s kandidátem sestupu.

Jenže nedařilo se ani libereckým pronásledovatelům. Slavia často klopýtala, Teplice sbíraly body po jednom za remízy a Příbrami se na jaře vůbec nedařilo. K Liberci se začala přibližovat překvapivě jen Mladá Boleslav.

Derby s Jabloncem bylo pro Lavičkův celek výzvou. Mělo se ukázat, zda výpadek proti Blšanům byl jen nepříjemnou epizodou, nebo začátkem krize.  Slovan vyhrál 2:0 a pochybovačům dal pádnou odpověď.

První jarní porážku utrpěl Liberec na půdě Olomouce (0:1) ve 23. kole. Následně sice třikrát za sebou bodoval, ale výkonem nijak neoslnil. Ofenzivní lehkost z počátku podzimu byla vystřídána urputným bojem, z něhož však Severočeši vždy dokázali vstřelit gól a to se ukázalo být v boji o titul rozhodující.

Zisku titulu předcházel strahovský skandál

Důležitý krok k ligovému triumfu udělal Slovan na Strahově proti Slavii. Ve skandálním zápase, v němž domácí opustili na dvacet minut hřiště na protest proti výkonu sudího Járy, vyhrál 3:1.

Na libereckém prvenství tak udělal strahovský duel kaňku, která kalí dojem ze zaslouženého triumfu.

Hráči ani trenér si však si však nic podobného nepřipouštěli. "Necítím, že by se tímto utkáním nějak znehodnotila naše práce. My jsme vstřelili tři regulérní branky a udělali tím důležitý krok k titulu," prohlásil po utkání trenér Lavička. "To co se dělo byla věc Slavie. My jsem si vítězství uhráli na hřišti. Radost z výhry mě to nijak nekazí," dodal obránce Tomáš Janů.

Pozornost hráčů a fanoušků Liberce se poté přesunula směrem k zápasu následujícího dne mezi Mladou Boleslaví a Spartou. Jakákoliv bodová ztráta domácích by znamenala mistrovskou definitivu. Mladá Boleslav však Spartu porazila a Liberec dostal šanci získat rozhodující bod na domácím hřišti před vlastními fanoušky.

Dobojováno. Liberec v utkání s nervozním závěrem remizoval s Mostem 1:1 a získal poslední bod, který potřeboval k jistotě titulu. "Jsem moc rád, že se nám podařilo udělat poslední krok před vlastním publikem," radoval se kouč Lavička.

Liberecké oslavy začínají...