Analýza - Titul s nálepkou zasloužený. Tak by se dal charakterizovat triumf pražské Slavie, která letos - stejně jako loni - ovládla nejvyšší českou fotbalovou soutěž.
I přes tradičně horší jaro prokázala v lize nejstabilnější formu a zejména na podzim tým Karla Jarolíma suverénně kraloval a ostatní mužstva válcoval rozdílem třídy.
Nutno však říci, že konkurence staronovému mistrovi obhajobu dost usnadnila.
Čtěte dále: Slavia zase mistrem. Sedmnáctý titul slaví na Žižkově
Kromě sportovní úrovně vládla Slavia také na poli fotbalové kultury. Nejpopulárnějšímu domácímu sportu dokázala dát zázemí srovnatelné s vyspělou Evropou, a to jak po materiální, tak divácké stránce.
Atmosféře, jakou se mohl chlubit "bezbariérový Eden", se nikde jinde v Česku nepřiblížili. A navíc se až na výjimky vše obešlo bez výtržností chuligánů.
Výpadky? Mohl za to výprodej
Slávisté se však ani v této sezoně nevyvarovali tradičním problémům, které je už provázejí několik let.
Vedle jarních výpadků to byl i s tím související zimní výprodej hráčů a nákup neadekvátních posil.
S Necidem, Tavaresem, Krajčíkem a spol. slávisté dokázali roztočit atraktivní a efektivní ofenzivní kolotoč, s vířivým pohybem, prolínáním řad a kvalitním zakončením.
Čtěte také: Slávista Tavares přestoupil do Jarolímova Hamburku
Jenže hvězdy se rozprchly do zahraničí za lepším a zástup posil jako Besta, Fořt, Pekhart, Trapp očekávání nenaplnil.
A také hra Slavie už nebyla tak líbivá, moderní a efektivní jako na podzim. A nebýt častých zaváhání pronásledovatelů v čele se Baníkem a Mladou Boleslaví a Spartou, domácí primát by bránila jen horko těžko.
I zmiňovaný kvalitní podzim však vyznívá měřeno evropskou optikou trochu méně optimisticky.
Evropa utíká. Všem, i Slavii
Slávisté v době, kdy na domácích hřištích sbírali jedno vítězství za druhým, nedokázali z osmi zápasů v předkole Ligy mistrů a Poháru UEFA ani jednou vyhrát.
A to například ani nad slovenskou Žilinou či rumunskou Vasluií. V konfrontaci se širší evropskou špičkou pak dokázali i v největší formě na domácím hřišti držet krok jen v určitých pasážích. Tak jako třeba v jinak pohledném duelu s Aston Villou.
V něm se v plné nahotě ukázalo, jak českým týmům v domácí soutěži chybí hra v maximálním nasazení a důrazu po celých devadesát minut.
To, že vystoupení ostatních českých klubů v Evropě skončilo ještě větší blamáží, nemůže být pro červenobílé žádnou útěchou.
Čtěte dále: Ende! Hořké loučení Slavie, která padla s Hamburkem
Stejně jako to, že pronásledovatelé Slavie místo stíhací jízdy za skomírajícím lídrem předvedli vesměs jen ojedinělé záblesky formy. A úroveň jejich hry se vzdaluje vyspělé Evropě ještě rychleji.
Zkrátka pokud chce dodat Slavia triumfu v Gambrinus lize patřičný lesk, musí jej potvrdit i v Evropě. A nejlépe v Lize mistrů, což nebude vzhledem k horšímu koeficientu snadné.
