Čtyřiadvacetiletý obránce Hajduku Split má naopak v zemi nadcházejícího soupeře, jejíž nezávislost Srbsko neuznává, řadu kamarádů a dokonce i bývalého spoluhráče z klubu obránce Mërgima Vojvodu.
"Bosna je rozdělena na tři části, moje rodina pochází z té, kde žijí bosenští Srbové. Takže jsem Srb, jsem pravoslavný. Ale že bych neměl rád Kosovo, to vůbec ne," řekl Simič, který se s reprezentací chystá v Praze na sobotní zápas v Kosovu a následný duel v Černé Hoře.
"Jsem nekonfliktní člověk. Navíc hodně mých kamarádů je z Kosova, někteří reprezentují jiné země jako třeba Albánii. Mám kamarády muslimy, pravoslavné, katolíky. Moji kamarádi jsou z různých částí Jugoslávie, Balkánu, světa a se všemi vycházím dobře. Proti nikomu nic nemám," dodal.
Kosovo vyhlásilo nezávislost na začátku roku 2008, Srbsko jej však stále považuje za své území. Většina členských států OSN včetně České republiky samostatnost uznala, některé země jako Slovensko, Španělsko, Rusko, Bosna a Hercegovina či Řecko však ne.
Simičovi se nelíbí, když se politika promítá do sportu. "Tyhle věci se zvlášť na Balkáně v bývalé Jugoslávii dějí. Ale já tyhle věci ani nezažil, takže se do nich nepletu. Politika do sportu nepatří. Rodiče mě vychovali tak, že jestliže člověk respektuje mě, tak ho respektuji i já a budu ho mít rád," uvedl rodák z Prahy.
"Hraju v Hajduku Split, fanoušci nenávidí Crvenou zvezdu Bělehrad, Srby a já jsem na tom perfektně. Nebo se mi třeba teď stalo, že jsme hráli s největším rivalem Dinamem Záhřeb, kde působí jeden z mých nejlepších kamarádů, útočník Bruno Petkovič. Všichni vědí, že jsme super kamarádi, i tak říkali, ať si nevyměňujeme dres. Já říkám, že je jedno, že je z Dinama. Pro mě je kamarádství něco víc," prozradil Simič.
V kosovském týmu má několik kamarádů a v aktuální nominaci je jeho bývalý spoluhráč z belgického Mouscronu Vojvoda. "Měli tam být i někteří další, ale ti se zranili nebo nebyli nominovaní. S Mërgimem jsem super kamarád. Hecování ale nebylo. Věřím, že tam jedeme vyhrát, že je přejedeme, a já mu to nechtěl říkat," smál se Simič. "Jen jsem mu napsal, že chci jeho dres po zápase. On že můj a tím to končí," dodal.
V české reprezentaci zatím hrál jen předloni jedno přípravné utkání za minulého kouče Karla Jarolíma. "Bylo pro mě velké překvapení, že jsem byl teď nominovaný. Reprezentovat je vždy nejvíc. Těším se na to hodně, protože budu na lavičce nebo na hřišti poprvé při kvalifikačním zápase. A tím spíš, že ještě uvidím kamarády," prohlásil Simič, o kterého v minulosti usilovaly i bosenská, chorvatská a srbská reprezentace.
V balkánských zemích se podle něj fandí reprezentaci jinak než ve zbytku Evropy. "Kultura fanoušků je tam úplně jiná, tam se fandí stejně reprezentaci i klubu. V jiných zemích je to jinak. V klubech je třeba pekelná atmosféra, ale na reprezentaci spíš jen takové tleskání. V Kosovu a Černé Hoře ti fanoušci vyloženě poženou tým dopředu," odhadoval Simič.
Před začátkem klubové sezony zamířil do Hajduku Split, s nímž vede chorvatskou ligu. Naposledy se spoluhráči porazili úhlavního rivala Dinamo Záhřeb.
"Od doby, co sleduju fotbal, jsem fandil Slavii Praha a Hajduku Split. Zahrát si před lidmi, které znám od dětství, kteří ten klub milují a kteří by za něj dali život, je něco fantastického," prohlásil odchovanec Slavie, který do Splitu odešel po konci v AC Milán.
